Všichni jsme ho četli. Kniha Na západní frontě klid od německého spisovatele Ericha Marii Remarquea patřila k povinné četbě školní docházky, ale asi málokdo má tuto knihu v živé paměti. Při sledování Na západní frontě klid to není na škodu, protože jde o velmi volnou verzi knihy, která byla napsána v roce 1928. Zfilmována pak byla Američany hned o dva roky později a podruhé až na sklonku 70. let jako televizní film. Nyní se poprvé přihlásili o slovo němečtí filmaři a vznikla tak oficiálně první "domácí" verze. 

Příběh asi zná i ten, kdo knihu nečetl a jen o ní slyšel. Oficiální synopse filmu: Sotva sedmnáctiletý Paul (Felix Kammerer) jde za první světové války bojovat na západní frontu. Naverbovat se nechal s nadšením, to se ale v brutální realitě zákopů rychle vytrácí. (Netflix)

Filmaři, kterými byli režisér Edward Berger a scenáristé a producenti Lesley Paterson a Ian Stokell, si k hlavní dějové linii ještě přidali paralelní linku o diplomatické misi, v níž figuruje Matthias Erzberger (Daniel Brühl), skutečná postava německé politiky, který vyjedná s francouzskou stranou takzvané příměří z Compiègne, kterým se 11. listopadu 1918 v 11 hodin oficiálně ukončí boje 1. světové války. Jak je vidět, film se nedrží věrně předlohy a jde si svou vlastní cestou. Ve výsledku pak má s knihou společného jen hlavního hrdinu a to, že jím je Němec. 

Těžištěm filmu jsou bojové scény ze zákopů, v nichž se naplno realizovaly velkolepě inscenované scény bitev a soubojů muže proti muži, předtím než kulometná palba skosila desítky lidských těl hrnoucích se k nepřátelskému zákopu. To podstatné z knihy, její protiválečné poselství je ve filmu zachováno a divák to cítí obzvláště silně právě při těchto scénách. Veškerou brutalitu, špínu a utrpení tu člověk pocítí téměř na vlastní kůži a v tom je největší síla této nové adaptace. Vrcholem filmu je pak scéna s tanky a plamenomety, které nemilosrdně likvidují protivníky a je jedno, jestli se vzdávají, nebo se snaží vzdorovat. Mnoho filmových scén se natáčelo i u nás, jako tomu bylo i u televizní verze z roku 1979.

Ve světle současného válečného konfliktu na Ukrajině pak nabývá tento film ještě větší aktuálnosti a znovu připomíná zbytečnost a nesmyslnost jakéhokoliv válečného běsnění, na které doplácí v nejvyšší míře civilisté a nevinné oběti, zatímco její strůjci sedí v bezpečí svých paláců a chladně manipulují s masou lidí, která slouží jen jako materiál pro jejich osobní ambice.

Německo vysílá Na západní frontě klid do boje o Oscara a podobně jako náš zástupce Il Boemo má velkou šanci probojovat se na prosincový shortlist 15 snímků, z nichž se pak do finále probojuje pět snímků. Filmová síla i univerzálnost jeho poselství by mu to měla zaručit. Pro ty, co knihu nečetli, ani neviděli dvě předchozí filmové verze, je toto jedinečná příležitost jak trochu doplnit mezery ve vzdělání a ještě se přitom pobavit, i když jde o zábavu hodně drsnou, ale bohužel stále platnou.

Trailer filmu Na západní frontě klid