A o čem to je? Na rozdíl od sportovců ajťáci neumí balit holky. Ale pokud jsou dostatečně vyšinutí, jsou schopni programovat - vydělávat. A pak tihle looserové, asociálové můžou být i slavní, mít peníze a konečně i ty holky. Jen si uvědomme, že peníze dokážou zničit přátelství. (!) The Social Network ukazuje zrod a díky nám vzlet zlaté americké mládeže, která se k sobě - nepřekvapivě - chová podvraťácky a falešně. Určitě je nutné vědět, že snímek se volně inspiruje skutečností, nevychází z pečlivých rozhovorů a rozborů obou stran, nesnaží se hloubkově zachytit naši dobu, i když by kvůli zvolenému tématu rád. Nezabývá se dopadem sociálních sítí na odcizenost vztahů. Jen zrychleně a vnějškově prezentuje jeden současný fenomén. Odkryje Vám prvopočátek vzniku "statusů, zdí a sdílení", a k tomu vypočítavě pobaví. Výborně vybroušenými a vypointovanými dialogy, jejichž rychlost je způsobena nacpáním sto šestašedesáti stránkového scénáře do dvou hodin, že ani titulky to nestíhají. Hlavní postavou, která je jen karikaturou více než skutečným charakterem, mající v sobě toho tragikomického a osamělého Scotta Pilgrima z Wall Streetu. Monotónního a spíše anti-hrdinu, který má vlastní svět, je trochu naivní, výjimečně inteligentní, nešikovně a klasicky neschopný orientovat se v reálném světě, ve vztazích. Sice samolibě slovíčkaří, ale zároveň je schopen právnicky argumentovat, vypočítavě a slepě jít za svým. Obětovat přátelství. Pro peníze? Pro slávu? Pro zdolání mety? Proto, že ho dere žárlivost? Mně unikající snaha se dostat do lepšího klubu, na lepší školu? Anebo je to pořád o těch holkách? O jakých? Všechny ženské postavy jsou naprosto ploché, nezajímavé, jednoduše zaškatulkované. To a mnohem víc nám odhalí již otevírací scéna rozchodu. Scénář se nese v několika vrstevnatém vyprávění pro udržení napětí a "drivu". Nápaditě se přeskakuje z časových linií i uprostřed věty, ale zároveň se ochuzuje o pokračování jednotlivých dramatických situací v dané rovině. Nástup zakladatele Napsteru na scéně by mohl být promyšlenou tragédií, ale my musíme skočit tam a zpátky, sledovat, jak je přítelkyně nesvá, jelikož Váš status se o ní nezmiňuje. Scénář rychlým a komickým stylem dokáže strhnout, ale nedokáže pohltit. Několik scének z amerických studentských parties, digitální dvojčata a jejich klišovitý boj, nepodstatné rozpravy, rychle se odříkají wiki a IT informace, ale nikam se nedospěje, jelikož tento fenomén neskončil, oblouk ještě není vyklenut, most není postaven, ještě je moc brzy. Je určitě mnohým zcela jedno - neboť již vědí, jak soudní spor dopadne -, kdo vyhraje, kdo si ukradne nejvíc, kdo a jak, kdy přesně zradil. A tomu i odpovídá netečný konec. Nevybudovaný, useknutý, s informací, že Mark je nejmladším bilionářem na světě. Katarze se neděje. Snaha tu sice je, jakési poslední naklonění laptopové obrazovky, abychom se v ní odráželi, ale jsem si skoro jistý, že zakladatel facebooku nepotřebuje žádat o přátelství, čekat na odpovědi, že ten má přístup ke všem. Ano, děsivé, tento klučík má přístup k miliónům soukromí. Není výtka, že zde nepotkáte žádný pozitivní charakter, na facebooku takový údaj ani není, stejně jako přítomnost rodičů, ale místo snahy o to, aby se divák jinak emocionálně napojil, tělesně prožil (viz. Sedm, Hra, Klub rváčů), Fincher se jen povrchově zaobírá formální složkou. Dokonalou, bezchybnou, perfektně řemeslnou, atmosféricky vycukřenou, ale to vše bez emočního souznění, které by diváka posunulo, zlomilo na kolena, šťávy rozpustilo a ztuhlo. Film skončí a druhý den o něm nevíte, zatímco předchozí Fincherovy filmy byly zarostlými střepy pod kůží. Ano, je to jiný žánr, jiná doba, víc peněz, ale najednou z toho zbude zajímavé a bravurní miniaturistické zpracování veslařských závodů, které však příběh, postavy nikam dál neposouvá, je jen formálním fincherovým trademarkem. Na vyšší třídu dostává The Social Network přesný casting a herectví všech protagonistů. Jesse Eisenberg sice hraje stále to stejné, stejně jako Michael Cera, ona kamennost a bezemočnost tváře při jakékoliv situaci. Ale stále to uvěřitelně funguje. Všechny však převyšuje Andrew Garfield, který svůj talent již prokázal v Boy A a strhujícím Red Riding. Onen jemný pohledový a emoční souboj za právnickým stolem je opravdu výjimečný. Jak je známo, Fincher začínal u reklam a videoklipů, což se podepisuje na jeho řemeslné preciznosti, profesionalitě, efektivnosti, ale i prací s hudební dramaturgií. Hudební motivy nenásilně dokreslují atmosféry scén, souzní s obrazem, elektronicky a tajemně naléhají. Na začátku filmu a na konci, aby to fungovalo, zazní věta "You're not an asshole, Mark. You're just trying so hard to be one." A zcela totožně je na tom i celý film znamenitého režiséra. The Social Network není skvělý, (Davide). Ale hrozně moc se snaží být. PS: Chystáme také makrorecenzi filmu, takže se brzy dozvíte názor dalších pěti našich redaktorů.