Krach amerického trhu s nemovitostmi v roce 2008, vzešlý především z toho, že hypotéky se poskytovaly každému bez ohledu na to, jestli je dokáže splácet, měl za následek položení několika bank na lopatky, celosvětovou ekonomickou krizi a ztrátu zaměstnání a domovů milionů lidí. Snímek Sázka na nejistotu, vycházející ze skutečných událostí popsaných ve stejnojmenné knize Michaela Lewise (který napsal třeba knižní předlohu Moneyballu), přitom spadá do žánru komedie. Je to ale komedie tragikomická, u níž se místy lze smát nahlas a místy u ní hořce mrazí. Oba tyto přístupy jsou dokonale sladěny do nejmenších detailů a výsledek je unikátní svou atmosférou, hereckým ztvárněním jednotlivých postav i stylem vyprávění.Hlavními protagonisty je pár jedinců povětšinou z řad správců fondů, finančních analytiků nebo burzovních specialistů na hypotéky a cenné papíry, kteří dokázali na ekonomické krizi profitovat. Dlouho před rokem 2008 si totiž všimli, že trh s nemovitostmi nemůže za tehdejšího stavu obstát, a de facto onu krizi předpověděli. A byli si tak jisti svými výpočty, že začali hromadně skupovat za desítky miliony dolarů jisté konkrétní dluhopisy a tudíž ve chvíli, kdy ke krizi opravdu došlo, se slušně napakovali. Pokud jsem to správně pochopil.
Film přitom ani jednoho z nich nevykresluje jako vychcánka, co dokázal přechytračit skrz naskrz prohnilý systém a na všechny vyzrát – naopak tu jsou za mírné psychopaty s ocelovými nervy, kteří přes veškeré své sebevědomí začnou mít v průběhu filmu morální problémy a traumata spojená s tím, že tragédie, kterou předpověděli, zjevně nakyne do mnohem větších rozměrů, než si kdy dokázali představit, a že vsadit si proti zákeřným bankám a jejich hrabivým manažerům znamená vsadit si současně i proti obyčejnému americkému lidu, který to odskáče ze všech nejvíc – film je tedy líčí velmi lidsky, empaticky a emotivně, a ne jako zákeřné svině.Všichni herci, kteří je hrají (hlavně Steve Carell a Christian Bale, ale třeba i Ryan Gosling a Brad Pitt), dokázali ve svém výkonu naprosto skvěle skloubit jak rovinu tragickou, tak komickou, jak strach z toho, že se mýlili a strašlivě prodělají, tak radost z úspěchu, i rozčarování z toho, že ten systém, proti němuž vsadili, je v mnohem větším rozkladu než v jejich nejhorších nočních můrách. K tomu se ještě řadí osobní rovina každého z nich, problémy se šéfy, s firmou, i s oním samotným systémem, jenž se může kdykoli změnit někým, kdo disponuje obrovskou mocí, vedle něhož bezmocný jedinec nemá šanci.
Když na začátku filmu vidíte úlisné zaměstnance banky, jak se hystericky vysmívají jednomu z hrdinů za zády, tak zároveň tušíte, že na konci je uvidíte, jak budou se slzami v očích vyklízet kanceláře. Že ten chlapík, co je devadesát dnů pozadu se splácením hypotéky, o níž zažádal jménem svého psa, asi nedopadne dobře. Obdobně bych nevěřil, s jakou směsicí mrazivosti a absurdního humoru se dá natočit scéna, v níž jiná postava zjistí, že kdejaká striptérka v nočním klubu může mít bez problémů deset hypoték na pět různých domů a dvě na byt. Natočené a napsané je to naprosto skvěle a nejpřekvapivější je na tom to, že autorem filmu je režisér a scenárista Adam McKay, tvůrce několika dementních a polo-dementních komedií, z nichž nejlepší byly doteď Benga v záloze.
Není to nepodobné The Social Network nebo nedávnému Stevu Jobsovi, což byly filmy, které také vyžadovaly soustředěného, pozorného a inteligentního diváka, který se dokáže v tom nepřeberném množství informací, jimiž je bez milosti zasypán, v panické hrůze neztratit. Sázka na nejistotu jich z těch tří sype možná nejvíc, a už jen proto je obdivuhodné, že se ji podařilo natočit tak, aby se v ní dalo jakžtakž vyznat a ještě si užít to, jak dovedně míchá různé nálady, filmařské postupy a nápadité oživovací prvky.
Krom několika málo míst, kdy mírně poleví v tempu, je Sázka na nejistotu konzistentně zábavná od začátku do konce, i když má něco málo přes dvě hodiny. Jediná zásadnější výtka spočívá v tom, že pokud nejste expert na probíranou problematiku, tak film pravděpodobně budete muset vidět víckrát než jednou, abyste vůbec dokázali vstřebat všechny ty mimořádně složité elementy, které splétá hned v několika vrstvách, a náležitě si je vychutnali. Což vzhledem k tomu, že jde o snímek mimořádně zdařilý, vlastně nemusí nikoho příliš trápit.
P.S. České titulky jsou výborné a určitě dalo hroznou práci je dělat.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Originální trailer filmu Sázka na nejistotu
Když na začátku filmu vidíte úlisné zaměstnance banky, jak se hystericky vysmívají jednomu z hrdinů za zády, tak zároveň tušíte, že na konci je uvidíte, jak budou se slzami v očích vyklízet kanceláře. Že ten chlapík, co je devadesát dnů pozadu se splácením hypotéky, o níž zažádal jménem svého psa, asi nedopadne dobře. Obdobně bych nevěřil, s jakou směsicí mrazivosti a absurdního humoru se dá natočit scéna, v níž jiná postava zjistí, že kdejaká striptérka v nočním klubu může mít bez problémů deset hypoték na pět různých domů a dvě na byt. Natočené a napsané je to naprosto skvěle a nejpřekvapivější je na tom to, že autorem filmu je režisér a scenárista Adam McKay, tvůrce několika dementních a polo-dementních komedií, z nichž nejlepší byly doteď Benga v záloze.Ono to sice nezní zrovna dvakrát lákavě, nicméně faktem je, že Sázka na nejistotu je naprosto vynikající a v mnoha ohledech bych se nestyděl použít i slovo originální, například v tom, jak postmoderně přistupuje k orientaci diváka v odborné terminologii. Jako by totiž nestačila k naprosté bezradnosti už rychlá mluva postav, zběsilé tempo a místy až kulometný střih, tak tu vzduchem neustále létají odborné výrazy z ekonomické sféry a hantýrka makléřů z Wall Street, takže neodborníci se asi budou těžko chytat. Naštěstí je sem tam prolomena bariéra tvořená plátnem a herci začnou promlouvat přímo k divákům, komentovat dění na plátně, případně dodávat různé poznámky a vysvětlivky. Jindy zas řeknou něco jako: „Pravděpodobně se v tom teď trochu ztrácíte, co? Tak tady máte Margot Robbie ve vaně, která vám to vysvětlí!“ A následuje scéna s Margot Robbie naloženou v bublinkové koupeli, která začne vysvětlovat, co to znamená shortovat CDO obligaci.
Není to nepodobné The Social Network nebo nedávnému Stevu Jobsovi, což byly filmy, které také vyžadovaly soustředěného, pozorného a inteligentního diváka, který se dokáže v tom nepřeberném množství informací, jimiž je bez milosti zasypán, v panické hrůze neztratit. Sázka na nejistotu jich z těch tří sype možná nejvíc, a už jen proto je obdivuhodné, že se ji podařilo natočit tak, aby se v ní dalo jakžtakž vyznat a ještě si užít to, jak dovedně míchá různé nálady, filmařské postupy a nápadité oživovací prvky.Krom několika málo míst, kdy mírně poleví v tempu, je Sázka na nejistotu konzistentně zábavná od začátku do konce, i když má něco málo přes dvě hodiny. Jediná zásadnější výtka spočívá v tom, že pokud nejste expert na probíranou problematiku, tak film pravděpodobně budete muset vidět víckrát než jednou, abyste vůbec dokázali vstřebat všechny ty mimořádně složité elementy, které splétá hned v několika vrstvách, a náležitě si je vychutnali. Což vzhledem k tomu, že jde o snímek mimořádně zdařilý, vlastně nemusí nikoho příliš trápit.
P.S. České titulky jsou výborné a určitě dalo hroznou práci je dělat.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
