Svěží severský vítr vanoucí v poslední době do Hollywoodu je moc fajn. Ať už se bavíme o dánském režisérovi Nicolasi Windingu Refnovi, jehož Drive patří podle mnohých k nejlepším filmům loňského roku, o blížícím se debutu Švéda Tomase Alfredsona nebo o fenoménu knižní trilogie Milénium, jejíž filmové zpracování vystřelilo do hvězdných výšin hlavní představitele Michaela Nyqvista a Noomi Rapace a která se dočkala vlastní zámořské verze, musíme vždy víceméně hlavně chválit. A invaze Seveřanů rozhodně nekončí. Další z řady nadějných severoevropských tvůrců, který si odbyl svůj debut v továrně na sny, je Islanďan se zajímavým a libozvučným jménem Baltasar Kormákur. Ten ve snímku Kontraband vypráví příběh bývalého pašeráka Chrise Faradaye, jenž se po založení rodiny rozhodl pověsit řemeslo na hřebík a otevřít si firmu na instalaci zabezpečovacích zařízení. Poměrně se mu daří a na svou kriminální minulost už jen s úsměvem vzpomíná. To se ale změní v momentě, kdy jeho povedený švagr, který se vydal stejnou cestou jako v mládí Chris, zásadně pokazí jednu z dodávek a vytočí tím místního drogového dealera, který po něm chce okamžitě náhradu škody. Do svých problémů zatáhne i Chrise, kterému nezbývá než svolat starou partu a pokusit se převézt balík padělaných peněz ze Střední Ameriky do USA a zajistit rodině znovu klidný život. Je-li znalejším z vás zápletka povědomá, je to úplně v pořádku. Kontraband je totiž americký remake islandského filmu Reykjavík - Rotterdam a pikantní je i to, že hlavní roli v něm hrál sám režisér nové verze. Ten se své práce chopil s vervou a pokusil se diváky hlavně pobavit. To se mu do značné míry také povedlo. Svou postavu přenechal Marku Wahlbergovi, což se ukázalo jako dobrý tah. Wahlberg je naprosto přirozený a vůbec není problém uvěřit, že se jako drsňák už narodil. Je tu mimochodem mnohem výraznější a charismatičtější než ve svém vysněném projektu Fighter. Výrazněji zaujme také Giovanni Ribisi jako kápo narkomafie, který si roli evidentně užívá, přesto mohl ještě trošku více přitlačit, protože v některých scénách jsme měl dojem, že se úplně zbytečně krotí. Podobně zábavný je i J. K. Simmons jako námořní kapitán, jenž se proti své vůli stane zásadní figurkou v plánované akci. Zklamáním (i když jak pro koho) je Kate Beckinsale jakožto manželka hlavního hrdiny. Ta je tu hlavně na ozdobu, protože ona hrát moc neumí. Postrádá charisma, šarm, zkrátka něco, čím by postavu ozvláštnila. Takhle tu prostě existuje a dělá to, co jí nařizuje scénář, a nic víc. Alespoň že nepřehrává. Kormákur po rozpačitém a pozvolném úvodu nasadí velmi solidní tempo, které až do konce prakticky nepoleví. Divák tak nemá příliš času zabývat se logikou věcí a to je v tomto případě jedině dobře. Je také znát, že se režisér pokouší o vytvoření nějaké atmosféry, v čemž ale lehce selhává. Problém je v tom, že vlastně neví, jakou náladu by chtěl vytvořit. Mísí se tu momenty s hutnější atmosférou a zároveň scény, ze kterých je patrné, že mají být odlehčené a zábavné. Žádná nepřevažuje, logicky tak je vše na půli cesty. Když už je divák napínán, přijde chvíle, kdy se vše záměrně shodí, a celkový dojem tak je malinko nepříjemný. Jinak je ale Kontraband natočen slušně a vyloženě urazit nikoho nemůže. Akční scény, ač někdy trochu chaotické, jsou solidní a sympatické. Jediné, co tak vlastně mrzí, je to, že se tvůrce více neodvázal a někdy nepřitlačil na pilu trošku více a nenaservíroval nějaký drsnější a syrovější moment, který by se ke zvolenému tématu výborně hodil. Díky zvolenému tempu a Wahlbergovi si to naštěstí uvědomíte až zpětně, kdy budete film hodnotit. Hodně dobře tu funguje kamera, hudba a nenásilný humor, jehož ústřední bod je obraz abstraktního malíře Jacksona Pollocka. Vtip a pointa točící se kolem tohoto vzácného uměleckého díla jsou vskutku zábavné a mám dojem, že absolutně nenadsazené, protože většina populace by taktéž neměla ponětí, co že to vlastně drží v ruce.

Český trailer filmu Kontraband Kontraband je celkově vzato vlastně moc fajn film a dost nadějný debut. Doplácí ovšem na přílišnou "vyměklost" svých tvůrců a také na to, že až příliš okatě oslavuje krádeže a pašování a z lidí, kteří toto řemeslo provozují, dělá zbytečně moc velké dobráky. To určitě nesedne každému, a jelikož Kormákur nedokázal své postavy prodat podobně jako Steven Soderbergh u trilogie Dannyho parťáků, zůstalo jeho dílko někde v lehce nadprůměrných vodách.