Když v roce 2004 vtrhla na plátna kin Saw: Hra o přežití v režii Jamese Wana, nemohl nikdo tušit, že se z filmu stane několikadílná franšíza, která bude bavit fanoušky po celém světě v dalších osmi pokračováních a stane se z ní fenomén. První díl kromě své neokoukanosti a originality nabídl také kvalitní zpracování, a pokud to jde v rámci žánru říct, tak i své kouzlo. Vynalézavost hlavního záporáka, snaha obětí o vlastní přežití, překvapivé rozuzlení.

Další díly těžily převážně z úspěchu jedničky, ale žádný z nich se jí kvalitou nepřiblížil. O to se teď pokusí Spirála strachu: Saw pokračuje, kterou tvůrci označili jako znovuzrození série a na režisérskou stoličku posadili Darrena Lynna Bousmana, který nemá na svém kontě kromě tří dílů Saw žádný další zvučnější snímek.

V centru dění je mladý detektiv Zeke Banks (Chris Rock), který není v kolektivu příliš oblíbený, protože před lety napráskal jednoho ze svých zkorumpovaných a prohnilých kolegů, čímž jej připravil o místo a dostal ho za mříže. To mu zbytek policejní stanice jen tak nechce prominout. Zeke má ale svou vlastní hlavu, po které se vrhá do všemožných akcí i bez svolení nadřízených, a tak mu je přidělen parťák, který ho má trošku zklidnit. William Schenk (Max Minghella) je do své práce zapálený a obdivuje Zekova otce (Samuel L. Jackson), který kdysi oddělení vedl. I když si tyto dvě rozdílné povahy zcela nesedí, musí se společně pustit do vyšetřování morbidních vražd, které až příliš věrně připomínají několik let staré hry zákeřného napravovatele hříšníků Jigsawa.

Fanoušci krvavých jatek a tísnivé atmosféry z předchozích dílů budou zklamáni. Nejnovější díl ze série Saw se totiž docela zásadně odklonil od svého žánru a nabízí trošku jiný pohled. Pozornost se tentokrát nesoustřeďuje na trestané hříšníky, ale na samotné vyšetřování vražd. Na tom není nic špatného, protože kvalitních filmových detektivek je málo a snaha o nějakou inovaci po tolika dílech je určitě vítaná, ale bohužel to není případ Spirály strachu, kde se tahle změna vůbec nepovedla a do kvalitní detektivky má hodně daleko.

První problém nastává ve špatném výběru hlavní role. Chris Rock (také výkonný producent filmu) je představitelem převážně komediálních rolí (já celou dobu myslel na zebru Martyho z Madagaskaru, kterého nadaboval), a proto mu role drsného policajta naštvaného na celý svět vůbec nesedí. Ve chvílích, kdy z úst vypouští rádoby vtipné hlášky, se nejvíce přiblížil tomu, v čem je ve svých obvyklých rolích dobrý, ale pro tento žánr to působilo spíše rušivě, křečovitě a neuvěřitelně. Samuel L. Jackson se na plátně mihne na pár scén a ani v těch nic světoborného nepředvede. Hloupé dialogy, které mu byly vloženy do úst, by herec jeho zkušeností, kvalit a věku mohl ve scénáři poznat. Zřejmě měl zaujmout pouze pozici hvězdy, která natáhne diváky do kin. Škoda nevyužitého potenciálu.

Ostatní postavy jsou nezajímavé a lehce zapomenutelné, ať už jde o Zekeho parťáka Williama nebo o bandu policistů, které masový vrah postupně likviduje. Oběti tak poznáváme pomocí krátkých zmatečných flashbackových prostřihů, ve kterých je nemá divák šanci vůbec poznat, a tak je mu jejich smrt v podstatě jedno.

Fádně a nudně působí také samotné vyšetřování, které nemá žádnou jiskru a ve většině času spíše nudí. Pokud jste fanoušky detektivek, zkuste třeba seriál HBO Mare z Easttownu (Kate Winslet), která vaše vyšetřovatelské touhy uspokojí mnohem víc než unylá Spirála strachu. Problémem je zřejmě znovuobsazení režiséra Darrena Lynna Bousmana, který sice dostal na stůl zcela nové pojetí starého konceptu této série, ale jako by se za ta léta ani o píď neposunul a do nového dílu vkládá opět to stejné, co do (ne)povedených předchozích pokračování.

Bouseman se bohužel ukazuje jako špatný vypravěč, kdy do podprůměrných vyšetřovacích scén vkládá krátké prostřihy na brutální vraždy a divák má tak pocit, jako by sledoval dva zcela rozdílné filmy a ani jeden neměl bůhvíjak valnou kvalitu. Rozporuplnost žánrů není u filmu nic neobvyklého, ale tady je přímo hmatatelná. Troufám si ale říct, že v rukou zdatnějšího režiséra by nemusel být tento materiál úplně k zahození a mohl by získat nějaký ten bod navíc.

To, na čem si zakládaly předchozí díly, tedy na brutálních, promyšlených a originálně pojatých vraždách, je také pryč. Krátké scény plné utrpení působí trošku amatérsky (což je překvapivé vzhledem ke zkušenostem režiséra s předchozími díly) a nedokážou diváka probrat z ospalého sledování utahaného vyšetřování.

Nepovedl se ani závěr, který není ani trošku překvapivý. Pokud má divák něco nakoukáno, stačí když bude dávat pozor prvních třicet (možná čtyřicet) minut filmu a toho, kdo za tím vším stojí, bez problémů odhalí. Po zbytek snímku stačí mírně hibernovat a z tohoto stavu vás nedostane ani výše zmíněný „šokující“ závěr. Spirála strachu: Saw pokračuje trpí spoustou nedostatků, které nelze přehlédnout. Ať už je to špatné vykreslení postav, nepřesvědčivé herecké výkony nebo nezvládnuté vystavění příběhu. Potenciál tam byl už jen díky inovacím, které se snažil scénář přinést. Zabilo ho ale zpracování, které by jiný režisér mohl zvládnout lépe. Série Saw už toho ukázala spoustu a možná by už neměla otevírat další kapitoly.

Český trailer filmu Spirála strachu: Saw pokračuje