Jelikož nechci moc spoilerovat, děj Sucker Punch shrnu ve třech větách. Baby Doll (Emily Browning) je po smrti své matky obviněna z vraždy své sestry a otčím, který ji nemá moc v lásce, zařídí, aby byla umístěna v psychiatrické léčebně. Tam se jí ale vůbec nelíbí a spřádá plán útěku, pro který si postupně získá další čtyři chovanky. Útěk je realizován v podobě snových a značně divokých (až ujetých) scén. Toť vše. Chcete-li, aby byl váš zážitek co nejintenzivnější, nečtěte dále. Největší problém filmu je sám jeho režisér a bohužel i scenárista Zack Snyder (Úsvit mrtvých, 300: Bitva u Thermopyl). Prvních dvacet minut, které nalákají na další sledování, ze všeho nejvíc připomene jiný jeho film, adaptaci komiksu Strážci. Jeho proslulé slow motiony (zpomalovačky) jsou totiž efektní a lépe vtahují do děje. V kombinaci s použitými filtry vytvářejí skvostnou atmosféru a napětí. Jak ale plyne čas, bublina pomalu splaskává. Žánrově film zařadit úplně nelze. Je na něm více než cokoli jiného vidět, že jde o Snyderův splněný sen. Sucker Punch kombinuje komiks, softporno, mangu, fantasy a zběsilou akci. Co na tom, že ve výsledku z toho je jenom guláš? Hlavně že je tu pět spoře oděných dam s bouchačkami a katany. Dostáváme se k jádru věci. Snyder - režisér kritická měřítka relativně snese. Jeho styl je dost specifický a v první třetině filmu rozhodně nenudí. Akční scény jsou velkolepé a v rámci možností přehledné. Fantazii se meze nekladou, takže děvy bojují s roboty, nacistickými zombíky i draky. Zpočátku je to příjemné osvěžení a přechází zrak. Postupně ale akce upadá do stereotypu a Snyder se zoufale opakuje. Stále stejné zpomalovačky začnou za chvilku otravovat, dříve efektní detailní záběry letících kulek se okoukají. Navíc se boje přesouvají na čím dál bizarnější místa a stávají se dost samoúčelnými. Co se ale musí nechat, je naprosto precizní sladěnost akce s hudbou, která je mimochodem zvolena naprosto perfektně. I přes všechny výtky zaplaťpánbůh za akci. Snyder - scenárista totiž prohrál na celé čáře. Dialogy vyplňující prostoje mezi akčními scénami jsou šíleně nezajímavé a nudné. Jako by spoléhal na to, že akce strhne všechny natolik, že to ostatní vnímat nebudou a nějak to přežijí. Přesně tak to totiž působí. Logika tu mnohdy chybí a motivace postav je nejasná. Postavy jsou vůbec špatně napsané, ploché a jejich osud je vám srdečně ukradený. K tomu přispívají i zvolené herečky, které postrádají charisma a cokoli, kvůli čemu byste si je zapamatovali. Pokud navíc, pánové, nejste na blondýnky, máte smůlu, protože těch je tu většina. Osobně se mi ani nelíbila zvolená stylizace spočívající v až nepřirozeném množství make-upu, které ze všech zúčastněných dam vytvořilo spíš panenky než životné postavy. Otázkou je, jak moc do celkového dojmu zasáhl zvolený rating PG 13. Mnohdy je totiž vidět, jak by všechno mělo být brutálnější a slova ostřejší. Možná že některé nedokonalosti scénáře v erkové verzi zmizí a pár věcí dovysvětlí. Neodpustím si ale ještě jednu osobnější poznámku. U Sucker Punch jsem se setkal s nešvarem, který provází skoro všechny filmy, jejichž hlavními hrdinkami jsou většinou ženy. Muži, kteří tu vystupují, jsou karikatury. Jsou buď hloupí, nebo slizcí, případně obojí. Ani Sucker Punch není výjimkou. Nezachrání to ani herci, kteří příšerně přehrávají. Příkladem budiž Oscar Isaac. Jedinou výjimkou mezi nimi je veterán Scott Glenn, jehož role je ale zase tak malá, že de facto nemá co hrát. Celkově vzato se mi při sledování Snyderova filmu vkrádala myšlenka, která mě doteď neopustila. Připadá mi, že Sucker Punch si hraje na něco víc, než skutečně je. Snaží se být tak moc cool, až je to protivné. O málokterém filmu můžete říct ono pověstné: "Navrch huj, vespod fuj". O Sucker Punch to platí stonásobně.