Dukátová skála je nový film převážně televizního režiséra Jána Nováka (z filmových počinů režíroval Klíček a Kameňák 4). Bohužel se dost nepovedl, ale na rozdíl od jiných extrémně nezdařilých českých filmů poslední doby (Špindl, Zoufalé ženy dělají zoufalé věci) je to mnohem víc smutné, protože je na něm vidět, že jeho tvůrcům na něm dost záleželo.Nejprve bych si dovolil ocitovat oficiální synopsi ze stránek distributora: „Obec Lukov v krásných Hostýnských horách si žije svými běžnými radostmi i starostmi. Co se ale stane, když se skupinka dětí pustí do odhalování místní pověsti, kterou až do teď všichni považovali za pohádku? Čtrnáctiletý Pavel alias Pako při jedné výpravě v okolí hradu Lukova spadne do podzemní štoly, zraní si páteř a je upoután na invalidní vozík. Po několika měsících rehabilitace se on i jeho matka Věra jen těžko smiřují s tím, že už nikdy nebude chodit. Své problémy v Lukově řeší i místní kastelán Jaromír, který zas bojuje proti smutku ze smrti své milované ženy. Starosta Lukova, Karel Zlejšek, a jeho žena Naďa si nepřipouštějí, že se jejich vztah nevyvíjí, jak si představovali, a že to má vliv i na chování jejich syna Petra. I manželství Adama a Evy prochází krizí, kterou ale zatím dokáží skrýt před svými dětmi Aničkou a Tadeášem neboli Nyny a Dydynem. Do obce přijíždí se střelnicí Tokár s dcerami Dragicou a Štěpánkou – Šmudlou a snaží se zapadnout do běžného života v Lukově.“ (www.apkcs.cz)
Nejzajímavější na tomto shrnutí děje je to, že všechno v něm řečené je vlastně pro reálný děj filmu zcela nepodstatné. Ve skutečnosti je film Dukátová skála o tom, že se pětice dětí (jedno z nich na vozíku) vydá hledat poklad do skal pod hradní zříceninu, jedna z těch skal je spolkne (rozevře se před nimi, oni do ní vejdou a pak se za nimi zase zavře) a rodiče těch dětí po nich vyhlásí neúspěšné policejní pátrání a následně po nich začnou pátrat sami za poněkud alternativnějších pohádkovějších metod. To je celé a má to 110 minut.Oficiální synopse se dokonce i mýlí v tom, že Pako už nikdy nebude chodit – on by ve skutečnosti chodit mohl, jen je k tomu zapotřebí nákladná operace, na kterou jeho matka-samoživitelka nemá finance (a proto se Pako rozhodne hledat s kamarády poklad). Každopádně to, že nějací rodiče mají manželskou krizi, porůznu si zahýbají a řeší osobní problémy, je v úvodu snímku pouze naznačeno, pak se hodinu a čtvrt řeší něco jiného a nakonec je to všechno šmahem vyřešeno a odpuštěno v rámci dvou vět. Žádné relevantní zápletky z toho nevyplývají, v podstatě jde jen o vatovou výplň určenou k tomu, aby si rodiče při pátrání po vlastních dětech uvědomili ty správné životní hodnoty.
A teď to hlavní – Dukátová skála je sice velice špatný a nepodařený film, ovšem oproti podobně strašlivým českým rodinným paskvilům typu Kovář z Podlesí nebo V peřině jeho největší hrůza nespočívá v nějakém bizarním chaotickém dadaistickém teroru, nýbrž v tom, že je hrozně nudný. Oněch pět dětí se totiž ocitne uvězněných ve skále až v polovině filmu a od té doby jsou z pozice hlavních hrdinů degradováni do pasivních rekvizit vyčkávajících na záchranu, zatímco aktivními se v tu chvíli stávají jejich rodiče. Jejich pátrání po potomcích nicméně postrádá jakékoli napětí, jelikož všem divákům je jasné, kde se ty děti nacházejí a že jim tam nehrozí žádné nebezpečí. Až na potenciální smrt hladem a žízní, avšak tu skutečnost, že děti stráví ve skále nejméně tři dny a noci bez jídla a pití, film zcela ignoruje.Vzhledem k vyloženě slabému a triviálnímu příběhu je délka filmu opravdu neúměrně dlouhá, následkem čehož Dukátová skála působí nehorázně utahaně a postrádá jakoukoli dynamičnost i rytmus a tempo vyprávění. Děj je sice zcela nesmyslný a dialogy postav jsou mizerné, nicméně ani jedno z toho zdaleka nedosahuje tak pekelné úrovně, aby to třeba snímek činilo nezáměrně vtipným (což je trochu škoda). Nechtěně legračních je jenom pár míst, ale těch není ani zdaleka tolik, aby se vyplácelo chodit na film jenom kvůli tomu. Jakýkoli záměrný humor jinak Dukátová skála nenabízí absolutně vůbec (a ani se o něj nepokouší), což je vyloženě průšvih.
Za zmínku stojí i naprostá absence výpravy – film sice nebyl kdovíjak drahý (údajně 16 milionů), ale v každém případě působí ještě podstatně laciněji, než kolik stál. Když mají děti procházet podzemním labyrintem chodeb, tak to doslova vypadá, jako že chodí po jedné a té samé místnosti s jednou a tou samou chodbou pořád dokola. Nejepičtější scéna filmu zahrnuje policejní rojnici o deseti lidech a dvou koních, kteří asi dvacet vteřin pročesávají les. Sporadicky užívané počítačové triky jsou nuzné i na české poměry, přesto se ve filmu řadí k tomu lepšímu.
Za zmínku stojí i naprostá absence výpravy – film sice nebyl kdovíjak drahý (údajně 16 milionů), ale v každém případě působí ještě podstatně laciněji, než kolik stál. Když mají děti procházet podzemním labyrintem chodeb, tak to doslova vypadá, jako že chodí po jedné a té samé místnosti s jednou a tou samou chodbou pořád dokola. Nejepičtější scéna filmu zahrnuje policejní rojnici o deseti lidech a dvou koních, kteří asi dvacet vteřin pročesávají les. Sporadicky užívané počítačové triky jsou nuzné i na české poměry, přesto se ve filmu řadí k tomu lepšímu.K tomu ještě pár náhodných podivností:
- Film začíná vyprávěním pověsti o hradní paní a jejím pokladu, kterou pak děti o několik scén později znovu převyprávějí, pro jistotu, aby ji diváci hned nezapomněli. Ještě později se o tom samém zmiňuje kastelán, když hradem provází turisty.
- Po spolknutí skálou jsou najednou děti oblečené do středověkého ošacení a mají lucernu, kterou předtím neměly, zato jim zmizí moderní věci, například hodinky (ovšem invalidní vozík nezmizí). Není to k ničemu využito.
- Jeden noční záběr na hrad s měsícem v úplňku se ve filmu opakuje na různých místech hned čtyřikrát.
- Neskutečný závěrečný zvrat, který vysvětluje, proč se dvě vedlejší postavy vesnických důchodců chovaly celou dobu jako psychopati.
Jediný bod k dobru lze snímku přičíst za to, co je zmíněno už v úvodu recenze - že na rozdíl od výše uvedených čistě komerčních mizérií měli tvůrci Dukátové skály alespoň dobré úmysly a že jim nešlo jen o kšeft a shrábnutí peněz, ale opravdu chtěli natočit slušný film pro celou rodinu a záleželo jim na kvalitě výsledku. Bohužel jejich schopnosti režijní, scenáristické (za scénářem Dukátové skály stojí scenáristicky debutující herečka Daniela Choděrová, která také ve filmu hraje) a obecně filmařské po všech ohledech absolutně nepostačují na to, co by takový film vyžadoval.Příběhu zcela chybí nápaditost a vtip, špatně se v něm pracuje s rozehranými motivy, nějaká atmosféra či alespoň náznaky napětí také zcela absentují. Režie i technické aspekty snímku doplácejí na filmařské neumětelství a nepřesvědčivé herecké výkony jsou na úrovni ochotnického představení, od Martina Dejdara přes Kateřinu Brožovou až po představitele dětských rolí. Že samotná zápletka nezní úplně špatně a že se v jednotlivých postavách a jejich motivacích dá vyznat, je prakticky to jediné, co se dá jakžtakž pochválit.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
