O německém filmu Odnikud, oceněném na festivalu v Cannes cenou pro nejlepší herečku, se v poslední době mluví v souvislosti s blížícími se Oscary, kde má snímek zřejmě velkou šanci stanout mezi snímky nominovanými na nejlepší neanglicky mluvený film. Natočil a napsal jej německý režisér tureckého původu Fatih Akin, jehož filmy (u nás šlo např. Proti zdi a Na druhé straně) pojednávaly často o postavách reprezentujících v současném Německu tureckou menšinu. Od tohoto tématu se Fatih Akin neodvrátil ani v dramatu Odnikud, byť středobodem filmu je tentokrát kritika rasové nenávisti, o níž film pojednává prostřednictvím motivu pravicového terorismu a příběhu o utrpení ženy, která si projde několika stádii vyrovnávání se s životní ztrátou.Onou oceněnou herečkou je Diane Kruger, která ztvárnila Katju, německou manželku tureckého imigranta, s nímž má malého synka. Jednoho dne jí policie oznámí, že se její manžel a syn stali oběťmi bombového útoku. Katja odmítá tvrzení, že by šlo o důsledek vyřizování sporů mezi zločineckými gangy a svaluje vinu na extrémistické neonacisty. Nakonec je dopadena podezřelá neonacistická dvojice pravděpodobných pachatelů, leč případ se neubírá směrem, který by Katje hrál do karet…
Děj filmu je rozdělen do tří kapitol, jež jsou od sebe žánrově poměrně odlišné. První část je důkladnou, až procedurální a intimní studií truchlení, kdy naprosto zoufalá Katja bojuje se samotou, neschopna si připustit důsledky vzniklé tragédie a žít sama se sebou, natož pak se vrátit do společnosti a normálně fungovat. V této části je zdaleka nejpůsobivější sugestivně prožitý výkon fantastické Diane Kruger, která je natolik dobrá a věrohodná, že téměř nelze uvěřit, že ta samá herečka hrála po boku Nicolase Cage v Lovcích pokladů. Díky jejímu odevzdanému pláči a chmurným depresím je sledování snímku takřka fyzicky bolestným zážitkem, ale jde o nezbytnou součást filmu, potřebnou kvůli následujícím dvěma kapitolám.Prostředek filmu je věnován soudnímu přelíčení, představujícímu výborně gradované a napínavé soudní drama, v němž je hrdinčina nenávist vůči obžalovaným prakticky hmatatelná a zdárně přenášená na diváka, jemuž prakticky nezbývá než tu nenávist s Katjou sdílet, a to i přes jistou (byť mírnou, tak znatelnou) manipulativnost a některé nepříliš uvěřitelné soudní kličky a scenáristické berličky, pomocí nichž se film snaží dostat hlavní hrdinku do situace, kdy se bude muset rozhodnout vzít spravedlnost do vlastních rukou. Třetí kapitola je tudíž diskurzem o pomstě, kdy film však opouští do té doby relativně realistické a poctivě budované drama a žánrově se překlápí do mnohem přímočařejšího thrilleru, lehce přitaženého za vlasy. Tahle část má zároveň nejpomalejší tempo a bohužel je i víc zjednodušená, než by si zasloužila, což ovšem neznamená, že v ní nejsou pokládány zásadní otázky a myšlenky, navazující na předchozí dění.
Byť dohromady vyprávějí jeden příběh, tak se každá kapitola věnuje něčemu trošku jinému, což ovšem celkový zážitek z filmu nečiní o nic méně celistvým. Poněkud uspěchané finále sice nemá šanci zapůsobit tak jako některé předchozí události a i přes svou nevyhnutelnost a tragičnost ani zdaleka nepředstavuje nejemotivnější část snímku, leč všechno do té doby je napsané, natočené a zahrané mistrovsky. Celkově je Odnikud precizním dílem, odsuzujícím rasovou nenávist a terorismus zas z trochu méně obvyklého úhlu, efektivně zužitkovávajícím silné téma a představujícím vrchol v herecké kariéře Diane Kruger, táhnoucí snímek plně na svých bedrech.
