Český film Nejsledovanější není žádný „celovečerní vlog“ (tedy video blog), jak se píše na plakátu, nýbrž dokument o českých youtuberech, natočený režisérem Jiřím Sádkem, který loni celovečerně debutoval snímkem Polednice s Aňou Geislerovou. Jeho hlavní protagonisté jsou úspěšní autoři videí, kteří své výtvory pravidelně a často nahrávají na Youtube, a mají díky tomu početné skupiny fanoušků, a to zejména mezi mládeží pod 15 let.

Karel (Kovy) je bavič a převlekový šoumen. Petr (Pedro) hraje počítačové hry a nahrává se při tom. Nikola (Shopaholic Nicol) natáčí dívčí videa, například o líčení, oblékání a nakupování. Gábina (Gabrielle Hecl) vytváří převážně reportáže z cestování. Sestry Lucka a Nikola (A Cup of Style) natáčejí módní a lifestyle videa. Někteří z nich kromě tvorby videí třeba ještě studují vysokou školu, nebo se profesně věnují i jiným věcem, nebo mají rodinu se dvěma dětmi. A všichni působí celkem rozumně, inteligentně a sympaticky.

Takže jedno malé upozornění na úvod. Hodnotím kvalitu dokumentu, nikoli ty youtubery samotné. Jejich tvorbu jsem donedávna neznal a soudě podle ukázek ve filmu to zřejmě není nic pro mě, protože to je určeno buď pro podstatně mladší publikum, než jsem já (a to mi je 27 let), nebo pro diváky opačného pohlaví, případně obojí. Podobné pocity mám z české YouTube scény obecně. Leckteré youtubery přitom poznám podle jména a u některých mě jejich videa dokonce i zaujala, pobavila nebo přiměla k zamyšlení. To jsou ale světlé výjimky a většina tvorby ostatních českých youtuberů mi připadá dost hrozná a místy až katastrofální, zejména po obsahové stránce.

Režisér do filmu nijak nevstupuje a jeho dokument je vůči svým protagonistům zcela nekritický. Nejprve je nechá se představit, pak představí jejich tvorbu a následně ukazuje různé střípky z jejich života, pořízené během zhruba ročního natáčení, během nichž je neustále omíláno, jací jsou pracovití, energičtí, vzorní, milí a skromní vůči svému úspěchu a jak se ukázněně podepisují a fotí se svými fanoušky a navštěvují je v nemocnicích. Takže je to částečně spíš takové marketingové self-promo těch youtuberů. Což moc nevadí, protože film je evidentně cílen především na fanoušky, kteří tyto konkrétní youtubery už dávno znají a pravidelně je sledují a chtějí vidět další obrazové materiály s nimi, které ještě doposud neviděli, a na jejich osobních kanálech je nenajdou. A takovým bude film Nejsledovanější pravděpodobně velmi vyhovovat.

Je totiž fakt, že film obsahuje i relativně dost záběrů ze soukromí svých protagonistů nebo ze zákulisí natáčení jejich videí, takže to může být pro fanoušky i v lecčem nové. Pro diváka nezainteresovaného je film nejzajímavější ve chvílích, kdy je ke slovu připuštěn nějaký rodič, ale to se děje sporadicky. Naopak nejstrašnější jsou naopak častější pasáže, kde o youtuberech mluví jejich fanoušci (hlavně děti a dospívající mládež) a popisují je jako své idoly a životní vzory. Tam už se tu propagandu nesnaží nikdo skrývat.

Výsledný film je ale neuspokojivý hlavně proto, že je hrozně povrchní a plochý a vůbec se mu nepodařilo ani naznačit, co vlastně vyplývá z toho, že je natáčení videí na YouTube takový fenomén, proč se děti na ta videa dívají tak fascinovaně a oddaně a proč je to pro mnohé takové kontroverzní téma. Jediným srozumitelným poselstvím je tudíž informace, že youtubeři jsou taky jenom normální lidi (to je teda šok), a že děti fatálně selhávají ve snaze vysvětlit svým rodičům, proč je to sledování videí baví, a ti pak nad jejich internetovými oblíbenci nechápavě kroutí hlavou.

Moje teorie je, že velké množství lidí spatřuje ohromnou zábavu v prožívání nějakého jiného života, než je jejich vlastní. Filmy, knihy, seriály, divadlo či počítačové hry do toho úplně nepočítám, protože ty sice také představují jistou formu úniku do jiného světa, ale trvají jen po velmi omezenou dobu. Něco jiného jsou nekonečné seriály typu Ordinace v růžové zahradě nebo Ulice (a jim podobné) nebo právě třeba videa youtuberů, s nimiž se jejich pravidelní diváci vídají prostřednictvím internetu po mnoho let klidně i každý den.

A tak zatímco děti tíhnou spíš k o něco starším vrstevníkům na internetu, kteří jim připadají sympatičtí a vtipní a berou je jako kamarády, tak jejich rodiče se podobně angažují v aktivním sledování peripetií smyšlených doktorů a rodinek ze sousedství na televizních obrazovkách. Oboje je svým způsobem pokleslá audiovizuální zábava dělaná pro specifické početné publikum, které na ni velmi pozitivně reaguje, a zároveň k obojímu existuje spousta a spousta odpůrců, kteří to považují za zcestný odpad a nechápou, jak by se na to mohl někdo vůbec chtít dívat.

K podobným, třeba i hlubším teoriím zabývajícími se fenoménem YouTube nicméně tvůrci filmu Nejsledovanější ani náznakem nezabrousí a spokojují se s triviálním vysvětlením, že děti se dívají na youtubery, protože jsou vtipní, mají talent a jsou to osobnosti (byť to jejich tvorba mnohdy nedosvědčuje) a dále nabízejí jen mělké pozorování toho, s čím se hrdinové jejich dokumentu v průběhu jednoho roku potýkali. Autorkou nejvěcnější myšlenky v celém filmu je tak nakonec jedna z mladších fanynek, která zcela neironicky poznamená, že v televizi se jenom lže, a že YouTube je něco jako otrokářství.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]