Prvním je Danny (Ben Whishaw), obyčejný mladý muž, který pracuje jako dělník ve skladu a ve volném čase chodí do barů a baví se. Druhým je jeho charakterový opak, na první pohled neobyčejný Alex (Edward Holcroft), navenek úctyhodný investiční bankéř. Oba muži se při náhodném setkání seznámí a zamilují se do sebe. Po krátkém románku ale Danny najde Alexe mrtvého. Zemřel Alex při banálních erotických hrátkách, nebo se za jeho smrtí skrývá něco jiného? Danny se pustí do pátrání, při kterém mu pomáhá jeho starý mentor a přítel Scottie (Jim Broadbent) a při kterém se setkává také s Alexovou matkou (Charlotte Rampling), jež Dannymu odhalí šokující pravdu. Přiznám se bez mučení, že London Spy je naprostá bomba. Především je tu neskutečně dobře vystavěný příběh a je obdivuhodné, že jde o originální story z pera mladého anglického spisovatele Toma Roba Smithe. Taková míra originality, výborného řemesla a pronikavě brilantní psychologické studie obou ústředních postav, stejně jako vedlejších postav Scottieho a Alexovy matky, je obdivuhodná. London Spy funguje na všech úrovních, jako skvělá špiónská story hravě strčí do kapsy většinu jiných příběhů podobného ražení a jako psychologická analýza se vyrovná těm nejlepším psychologickým filmům a seriálům.
London Spy to všechno vypráví v ohromujícím tempu. Atmosféra strachu, paranoie, zoufalství a osamocenosti by se tu dala krájet. O napětí, jaké se tu podařilo Smithovi a Verbruggenovi vytvořit, se může zdát i těm nejsnaživějším thrillerům a hororům. Narazíte tu jen na ty nejšpičkovější herecké výkony a nejpodivnější lidské osudy. Obě zápletky, špiónská a milostná si tu nepodráží nohy. Ve vzácně vyrovnané a originální story tu vše funguje tak, jak má. Nedrhne zde ani logika příběhu, ani rytmus vyprávění. Homosexuální romance mezi oběma muži se vyrovná svou intenzitou a přesvědčivostí těm největším milostným příběhům. Atraktivní kulisy Londýna decentně nasnímané kamerou Laurie Rose jsou přímo ideální pro příběh jak o špinavých intrikách výzvědných služeb, o nichž ztratíte veškeré romantické iluze nabyté z bondovek, tak i o osamocenosti člověka v džungli moderního světa, který Londýn tak skvěle reprezentuje svým kontrastem mezi moderními věžáky a tradicemi obtěžkanými aristokratickými kluby společenské smetánky. Paranoidní pocit toho, že jste neustále sledováni, dokresluje pocitově přesná hudba dvojice Keefus Ciancia a David Holmes.
London Spy je také hereckým koncertem hlavně tří herců. Ben Whishaw přesvědčivě ztvárnil zoufale zamilovaného muže se zlomeným srdcem a znovu dokazuje, že je minimálně od doby Parfému: Příběhu vraha velkým talentem. Jim Broadbent je jedním z nejlepších charakterních herců vůbec a také on tu předvádí jen to nejlepší ze svého herectví. To samé lze napsat i o Charlotte Rampling, pro níž byl loňský rok jednoznačně úspěšný (oscarová nominace za 45 let). Zatím méně známý Edward Holcroft i na malém prostoru dokázal své postavě vtisknout mrazivou přesvědčivost a tragiku. Dost řečí. London Spy je jednoznačně jedním z nejlepších seriálů jak loňského roku, tak vůbec z repertoárů původních televizních seriálů. Určitě se vyplatí sledovat další tvorbu Jacoba Verbruggena a Toma Roba Smithe. V London Spy společně vytvořili minisérii vzácně výjimečné kvality, jejíž sledování není zrovna příjemné, ale o to intenzivnější.
