James McAvoy a Daniel Radcliffe ztvárnili hlavní roli v další verzi nesčetněkrát adaptovaného příběhu o Frankensteinovu monstru. Jak se tato moderní variace, kterou natočil režisér televizního Sherlocka, povedla?
S románovou předlohou spisovatelky Mary Shelley má tento snímek společné naprosté minimum, a dost málo styčných bodů byste našli i při jeho srovnání s jinými filmovými adaptacemi. Vystupuje v něm sice Frankenstein a jeho monstrum (které se poprvé objeví zhruba deset minut před koncem), leč příběh podlehl alternativnímu zpracování. Frankenstein (James McAvoy) je v něm za studenta univerzity ve viktoriánském Londýně, co si smolí své pokusy ve sklepě, přičemž vypravěčem a de facto hlavním hrdinou je jeho pomocník Igor (Daniel Radcliffe). A taky je tam cirkus, láska, inspektor ze Scotland Yardu a zombie šimpanz.
Na jednu stranu oceňuji, že se režisér
Paul McGuigan (
Nabít a zabít, seriál
Sherlock) pokusil s touto látkou udělat něco nového. Na druhou stranu mě mrzí, že se to nepovedlo. Zdařilá je dobová stylizace a výtvarné pojetí, které připomíná třeba
Sherlocka Holmese Guye Ritchieho nebo seriál
Penny Dreadful, a několik sice působivých, avšak velmi izolovaných scén, ale to je tak všechno. Na to, že si tvůrci mohli vymyslet, co chtěli, tak si toho totiž moc zajímavého nevymysleli.
Nefunguje děj, který je podobně jako ono Frankensteinovo monstrum sešitý z mnoha nesourodých částí. Nefunguje obsazení Daniela Radcliffa, jehož přerod z groteskního cirkusového hrbáče v pohledného a šarmantního svůdníka je zoufale nevěrohodný a nechtěně vtipný. Nefunguje romantická linie mezi ním a sexy akrobatkou (Jessica Brown Findlay), protože je příliš povrchní a nedostatečně prožitá. Nefunguje skoro žádná z velkého množství podzápletek, kterými filmaři dějovou kostru uměle nastavují, aby tak zamaskovali její obsahovou prázdnotu:
-
Akrobatka má jakéhosi sponzora/nápadníka, který se dvakrát někde mihne, a tím to hasne.
-
Frankenstein má otce (
Charles Dance), jenž jeho pokusy nepodporuje. V jedné scéně přijde svému synovi vynadat, že dělá rodině ostudu, ale tím jeho účast končí.
-
Psychologické zdůvodnění toho, proč Frankenstein látá svůj výtvor, spočívající v traumatu z minulosti, je opravdu hodně divné. A je dost času věnováno tomu, že kradl zvířecí části ze zoo, ale kde vzal všechny ty lidské části, to nikoho nezajímá.
Tón filmu se přitom snaží být převážně seriózní, akorát místy je narušován záblesky záměrného humoru (třeba když Frankenstein mluví u večeře před šokovanými dámami o myšlence umělého oplodnění), mnohem častěji je však podrýván humorem nechtěným. Poměrně zábavný je výkon mimořádně přehrávajícího McAvoye, který svému pomýlenému šílenému vědci vtiskl maniakální projevování, a pár absurdně nadsazených akčních scén (útěk z cirkusu, nahánění zombie šimpanze po budově fakulty), které jsou sice efektní, ale je jich hrozně málo. Jakmile se však začne cokoli řešit s vážnou tváří, zábavnost okamžitě výrazně klesá.
Ze začátku film díky jisté dynamičnosti a výraznému stylu ještě snaživě láká, ale s každou přibývající čtvrthodinou se čím dál jasněji ukazuje, že nemá na co. Počáteční zábavnou přestřelenost celkem záhy vystřídá fádní předvídatelnost a zoufalé zápolení s klubkem motivů, z nichž se ovšem nepodařilo uplést cokoli uspokojivého.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Originální trailer filmu Victor Frankenstein