While We're Young bylo nevyváženou směsicí komedie a dramatu s dobrými výkony, ale přespřílišnou snahou o filozofování, která vyústila v neskutečnou chaotičnost filmu. Mistress America je však pojata naprosto jinak a nevymyká se pouze ve filmografii tohoto tvůrce, ale i celkově v žánru komedie. Děj je nesložitý s minimální zápletkou a zbytek prostoru je ponechán na vtipu postav a konverzačním humoru, který se vyvedl na jedničku. Film končí tak jednoduše, jako začal a naštěstí uniká od tendence hollywoodských komedií působit více trapně než vtipně.
Jedinou zápletkou tu je vznik nového sourozeneckého vztahu mezi Tracy (Lola Kirke) a Brooke (Greta Gerwig). Ty jsou naprostými protipóly, jež sdílí pouze jednu společnou skutečnost, a to že jejich rodiče se rozhodli v pokročilém věku znovu vzít, a tak z nich budou nově sestry. Tracy nachází v Brooke inspiraci a rozhodne se, že Brooke bude postavou v jejím novém literárním díle nazvaném Mistress America, díky němuž by se konečně mohla dostat do vysokoškolské skupiny spisovatelů. Občas však v popisu Broočina života zabrousí až příliš daleko a čím více času spolu tráví, tím více zjisťuje, že Brooke není naprosto perfektní starší sestra a stejně jako ona má chyby.
Jednou z nejzáslužnějších složek tohoto díla je scénář. Očividně je většina postav psána na míru přímo jejich představitelům, kterým perfektně sedí a působí jakoby nemuseli ani nic hrát a byli natáčeni při svém vlastním životě, což Mistress America dodává velmi odlehčující pocit sympatičnosti a zařazuje jej tak mezi klasické feel-good filmy, které vyčarují úsměv na tváři kdekomu.
Neuvěřitelná nálož hlášek vás do sebe vtáhne během jediného momentu a udrží si vás u sebe celou dobu, jelikož se neustále přebíjejí takovým způsobem, že si po konci ani nebudete pamatovat, která vás rozesmála nejvíce. Plusem je zde také osmdesátiminutová stopáž, z níž by si mohli brát mnozí režiséři, točící komedie dlouhé přes dvě hodiny, příklad.
Ve výkonech jasně vede Baumbachova oblíbenkyně Greta Gerwig, která na sebe vyloženě strhává pozornost a ostatní jí spíše zdatně sekundují. Nic z toho však nepůsobí rušivě, protože Gerwig si vše z toho velmi zasluhuje a opravdu je prvkem, bez kterého by příběh asi nebyl tak úžasný, jak je.
Přestože snahou je být hlavně čistou komedií, obsahuje tento počin i prvky dramatu, které se sice objevují jen zlehka, ale taktéž fungují bez toho, aby vás nějak vytrhly od humoru. Opět nám tu byl naservírován na obrazovky život zobrazen se svými klady i zápory neuvěřitelně reálnou a uvěřitelnou cestou, jak to umí jen málokdo. Pokud máte Baumbacha rádi, nebo jeho díla neznáte, neváhejte, zklamáni nebudete a úplná nuda snad zasáhnout nemůže ani v nejhorším případě.