Brian De Palma, známý jako mistr ponuré atmosféry, gradovaného napětí, děsivých katarzí a skvělého zmapování těch nejtemnějších hlubin lidské duše, se po kultovních snímcích jako Sestry, Carrie, Zjizvená tvář nebo Redigováno chopil tématu kariérního intrikaření, problematiky milostného trojúhelníku a boje o moc. Kromě patřičně zamotaného příběhu nechybí ve filmu charakteristické snové sekvence, scenérie dokreslující atmosféru, svébytné kostýmy a náležitě podivný konec. Zároveň však Passion cosi nepojmenovaného postrádá a téměř bolestně je ze snímku cítit nevyužitý potenciál.Přestože zpočátku Rachel McAdams její výkon příliš nevěříte, v průběhu filmu se změní v učebnicovou chladně kalkulující mrchu, jejíž výstup na firemním večírku vyvolává šok a mrazení v zádech. Naprosto brilantně si počíná Noomi Rapace, výtečně přeskakující z role nezkažené, důvěřivé workholičky do úlohy rezignované, avšak vypočítavé mladé ženy, která je chvílemi schopná jít v zájmu záchrany vlastního života, pověsti i kariéry přes mrtvoly.
Když sledujeme ústřední dvojici hrdinek, nelze si nevzpomenout na Naomi Watts a Lauru Harring v Mulholland Drive. Vizuálním kontrastem mezi tmavovláskou a blondýnkou, sytě rudou červenou rtěnkou Laury Harring a elegantními kostýmy veškerá podobnost končí. Erotické jiskření je jaksi poloviční a utlumené, scény jsou chvílemi nedotažené a slabé, v divočejších okamžicích zase působí lacině a přehnaně.Paul Anderson se v roli padoucha Dirka opravdu snaží a není jeho chybou, že dohromady nemá moc co hrát. Ledacos by se dalo zachránit hudbou, soundtrack z dílny Pina Donaggia však bohužel jen přispívá k celkovému dojmu laciného osmdesátkového thrilleru. I to je možná důvodem, proč se snímku nepodařilo proměnit nominaci na MFF v Benátkách.
Passion má téměř lynchovsko-cronenbergovskou atmosféru, téměř kubrickovské snové sekvence, téměř dokonale vypointovaný příběh z dob de Palmovy zlaté tvůrčí éry. A právě v onom "téměř" spočívá kámen úrazu celého snímku. Režisér dostal ve zlaté truhle bohatý poklad v podobě herecké sestavy, kamery a původní předlohy scénáře, suverénně ji zavřel, sedl si na ni a ledabyle slepil podivnou podívanou, která má nebezpečně blízko k rádobythrillerům na videokazetách z osmdesátých let. Nezbývá než doufat, že vše v nějakém příštím snímku řádně odčiní - potenciál na to rozhodně má.
