Cestu resurektovaných dinosaurů oficiálně odstartoval roku 1990 úspěšný spisovatel Michael Crichton. Pravda - román Jurský park se dočkal skutečně celosvětové slávy až po uvedení stejnojmenného filmu Stevena Spielberga, k čemuž došlo o tři roky později (Crichton se podílel na scénáři), nicméně byla to právě kniha a její autor, kdo celou myšlenku přivedli na světlo světa. Obsahově se od sebe knižní a filmová verze v nejednom ohledu liší: původní příběh postrádá epické finále Spielbergova blockbusteru, je střízlivější a zarývá drápky hlouběji do filozofické sféry, kterou v tomto případě tvoří vědecká etika, nezodpovědné zneužívání získaných vědomostí a toliko ošemetné zasahování do chodu přírodních zákonitostí. Ovšem zkuste do nákladného trikového velkofilmu napasovat nevelkolepý závěr s poněkud pesimistickým ekologickým podtextem... Knižní pokračování Ztracený svět se pak s filmovou adaptací rozcházelo ještě mnohem více.„Na ničem jsme nešetřili“
Atraktivní téma upoutalo pozornost hollywoodských studií a válka o jeho ukořistění se rozpoutala už před vydáním knihy. Předlohu nakonec ulovil mistr divácky vděčných dobrodružství Steven Spielberg se svým Amblinem a jal se náročné realizace. Jen přípravy zabraly tvůrčímu týmu dva roky práce. Největším ořechem k rozlousknutí byli samozřejmě samotní dinosauři, byť se ve výsledném produktu promenádují na place pouhých sedm minut. Za jejich zrozením stojí zejména čtveřice Stan Winston (šéf trikařského mančaftu), Michael Lantieri, Dennis Muren a Phil Tippett.Prvotní modelování se nejevilo nikterak složitě - byly vytvořeny miniatury dinosaurů v pětinové velikosti, následně rozřezány, každý řez se pětkrát zvětšil a ve finále vyřezal z překližky. Zbytek obstarala modelovací hlína, skelná vata a tkanina. Následoval pokus o rozpohybování - zatímco Tippett ověřoval starou metodu stop-motion (animace po okénku), Muren přišel se stále ještě novátorskou metodou digitální animace. A to byl velký boom ve vývoji. Trikaři naskenovali modely dinosaurů a vytvořili jejich digitální kostry, od nichž se odvíjela vnitřní struktura a základní pohyb zvířete. Horší to bylo s pohybem kůže a svaloviny. Nakonec byl použit postup, ne nepodobný klasickému motion capture (s tím rozdílem, že živá předloha v tomto případě neexistovala) - síť mnoha bodů na těle digitálního dinosaura se při pohybu různě smršťovala a vydouvala, díky čemuž konečně vznikla přesvědčivá vizualizace živoucího tvora.
Skvostnou práci odvedli trikaři zejména v ohledech interakce digitálních tvorů se skutečnými rekvizitami/herci. Tam, kde tehdejší CGI už neoslní, tam lze stále obdivovat přesvědčivost brachiosaurů, okusujících koruny stromů, případně tyranosaura, trhajícího pneumatiku z převráceného vozidla. Atrakce jsou stoprocentní a celé dílo je vtipně korunováno záběrem, v němž před řvoucím tyranosaurem letí cedule s nápisem „Když dinosauři vládli světu“.„Bůh stvořil člověka. Člověk zničil Boha. Člověk stvořil dinosaury.“
Netřeba připomínat, že byl Jurský park impulsem ke zvýšenému zájmu o pravěká zvířata a studium paleontologie. Zajímavé však je, že jím přednášená fakta jsou často v rozporu se známými nálezy - ať už z důvodu tehdejší nevědomosti či potřeby zatraktivnění. Není například nic známo o tom, že by dilophosaurus disponoval límcem a plival jed, navíc býval podstatně větší a Nedrymu by se patrně tak snadno do auta nenasoukal. Pochybnosti jsou rovněž kolem dravosti a rychlosti ikonického tyranosaura, jehož sedmitunové tělo se pravděpodobně pohybovalo zhruba třicetikilometrovou rychlostí. Honička s džípem tedy jaksi nepřipadá v úvahu.
Nejznámějším "přešlapem" je ovšem zobrazení velociraptora jako velkého, inteligentního a nebezpečného predátora. Nejde tak úplně o úmysl - v době natáčení filmu byl velociraptor často spojován s dravcem Deinonychem, jenž byl citelně větší a disponoval charakteristickými obřími drápy na zadních končetinách. Skutečný velociraptor by člověku sahal sotva do pasu, vážil by stěží čtvrt metráku a dle posledních objevů by byl patrně částečně opeřený. Těžko říct, jak by se doktor Grant tvářil, kdyby ho po parku naháněla smečka masožravých kuřat...
Všechny podobné spekulace lze snadno vyvrátit faktem, že se v Jurském parku žádní opravdoví dinosauři nenacházejí - jedná se o uměle vytvořené mutanty, jejichž děravé DNA bylo doplněno prvky soudobých živočichů (jak je ve filmu zmíněno). Scénář tak má perfektní alibi pro jakékoliv tělesné proporce svých ještěřích protagonistů. Ještě dále v tomto směru zašel aktuální Jurský svět, v němž má významnou roli uměle vytvořený dinosaurus. Jen je poněkud paradoxní závěrečná scéna, v níž dojde k souboji „přirozeného s nepřirozeným“ ale, eh... co je tu vlastně přirozené? Svalnatý ochočený velociraptor?„Tady je hroznej bordel... ten chlap je prase!“
Stěžejními body příběhu nejen prvního filmu jsou lidské selhání, chamtivost a fráze „život si najde cestu“. Zatímco milionář John Hammond (Richard Attenborough) vráží nemalé investice do zábavního parku, jehož fungování má ve svých základech značné etické i bezpečnostní šmouhy, podlý programátor Dennis Nedry (Wayne Knight) neváhá vystavit nebezpečí celé své okolí ve vidině odměny za odcizená embrya. Vypíná ochranná opatření parku a dinosauři prchají ze svých výběhů. Motiv zkažených korporací a milionářské rozežranosti nepoužil pouze třetí film série; ten si vystačil s tuctovou rodinnou eskapádou o skupině lidí, ztracených na nepřátelském ostrově.
Trojka ostatně narušovala přirozené chody série ve více ohledech - například už jen tím, že nechala tyranosaura, maskota celé ságy, hynout v čelistech většího a dravějšího spinosaura. Co si budeme povídat - Joe Johnston (režisér) to sice umí s trikovým filmem (natočil mj. Jumanji nebo prvního Kapitána Ameriku), nicméně Spielbergův zábavní fond či Trevorrowův talent dorovnat nedokázal. Hezká řádka důvodů, proč Jurský park 3 vypadá spíše jako relativně podařený spin-off než jako oficiální pokračování.Úplně lehkou pozici na světě neměl a nemá ani díl druhý. Očekávání byla samozřejmě obrovská - jednalo se o pokračování fenomenálního a trikově převratného hitu, režírovat měl opět Spielberg podle Crichtona, látka byla stále žhavá. Ztracenému světu nelze nic vytknout po trikové a všeobecně technické stránce; návrat vtipného matematika v podání Jeffa Goldbluma též pohoršil málokoho. Proti srsti byl divákům i kritice scénář. Horkou jehlou sešitý a rozpačitým závěrem opatřený příběh, který poměrně dobře vystihují slova Rogera Eberta „je tu spousta dramatických situací, přítomných pouze proto, aby tu byly dramatické situace - bez jakéhokoliv zakotvení v ději“, skutečně neměl příliš šancí náročnějšího diváka zasáhnout.
Jenže koho tvoří v tomhle případě pojem náročný divák? Nebyl Jurský park v první řadě o atrakcích, prezentovaných dalšími (filmovými) atrakcemi? Mnohé výtky vůči Ztracenému světu nepadají na úrodnou půdu a je přinejmenším pozoruhodné sledovat, kterak se poloha posunula z ukazování atrakcí (tehdy ještě neokoukaných, vzbuzujících ten slastný oooh! údiv) do fáze boje o atrakce (už je známe, je na čase je ulovit pro větší show), završeného variací na neméně proslulého King Konga (což je sice značná odchylka od předlohy, na každý pád ovšem dobře korespondující s faktem, že samotný námět rovněž těží z jiné klasiky - Ztraceného světa od Arthura Conana Doylea). Spielberg je jeden z mála režisérů, jejichž neschopnost natočit nudný film - bez ohledu na hlubší odborné analýzy - vstoupí do dějin. Ostatně když použiju lacinou diváckou berličku, v roce 1997 jsem byl na filmu v přeplněném kině a nikdo se netvářil, že by dostal méně, než kolik chtěl.„Rozhodl jsem se, že tenhle park neschválím“
Období sucha nastalo v letech 2001 - 2015, tedy mezi premiérou třetího a čtvrtého filmu. Sestupná tendence tržeb a kvality mírně odradila jak tvůrce, tak i diváky, jejichž pozornost se obrátila k Pánovi prstenů, Harrymu Potterovi a nastupující éře komiksových superhrdinů. Přesto bylo zřejmé, že dinosauří fenomén mrtvý není, byť se poměrně dlouho vědělo, že post režiséra Spielberg už neobsadí a knižní předloha rovněž nebude k dispozici (bez té se obešel už třetí díl, Michael Crichton navíc roku 2008 zemřel).
K projektu nakonec zamířil ambiciózní Colin Trevorrow, jehož jedinou dosavadní zkušenost s celovečerním filmem tvořila neortodoxní asociální romance Vlastní zbraň podmínkou - ta pojednávala mimo jiné o cestování časem. Trevorrow docestoval k dinosaurům. Určitě v tu chvíli netušil, že jeho blockbusterová prvotina bude útočit na pozice nejvýdělečnějších filmů všech dob a definitivně podtrhne megastar status herce Chrise Pratta. Uvidíme, co to udělá s kariérou Bryce Dallas Howard, která kdysi zaujala ve Vesnici a od té doby na velký zářez stále čeká. Role poněkud komické dobrodružky proti své vůli jí však nevídaně sedla.Na Jurském světě je nejúžasnější právě ta schopnost připomínat wow efekt z počátku devadesátých let, aniž by zapomínal zahlcovat smysly mladších a lačnějších (případně neznalých) diváků. Někdo moc dobře věděl, kdy dinosaury ukázat a kdy s jejich přítomností otálet; digitální ještěři už dnes logicky nemají sami o sobě šanci překvapit, proto je tu novinkový Indominus Rex - uměle vytvořený predátor, tvořící onen důležitý bod, s jehož představením mohou tvůrci napínat diváka. A také to dělají, aniž by mu upírali záplavu obrázků jiných zvířat. Milou věcí jsou ovšem také četné záběry z prohlídek již funkčního parku, alias funkční nástavba produktu, jehož nekompletní verzi dávno známe. Občasné křečovité skřípnutí téhle spielbergovské nostalgii rád odpouštím.
Vzhledem k masivnímu komerčnímu úspěchu Jurského světa, který i ve všední dny vydělával více než mnohé další filmy při premiérovém víkendu, se můžeme s největší pravděpodobností těšit na pokračování. Tyranosaurus nás určitě bude brzy okusovat znovu a je jen otázkou času, kdy a v jakém složení tvůrčího týmu bude sequel oznámen. Do té doby dinosaurům zdar.
