Tato klasická pohádka na motivy příběhu od Boženy Němcové vypráví o obyčejné rodině pekařů, kteří kdysi měli sedm synů. Matka (Jana Oľhová) však ze všeho nejvíce toužila po dceři, vyhledala tedy proslulou čarodějnici žijící v lesích (Zuzana Bydžovská), aby jí pomohla. Matka však nevážila svých slov a její přání se zvrhlo proti ní, když všechny své syny proměnila v krkavce. O něco později se ale jí a pekařovi (Marian Geišberg) narodila dcera Bohdanka (Martha Issová). Ta byla zanedbávána, jelikož matka si neustále jen vyčítala svou osudovou chybu.
Nakonec i Bohdanka vyhledala bájnou čarodějku, jež jí vše prozradila a řekla, že pro vysvobození svých bratrů musí opustit domov, ušít sedm košil z kopřiv a u toho ani slovo nepromluvit. To by se Bohdance povedlo mnohem lépe, kdyby se jí brzy na to do života nepřipletl koktavý princ Bartoloměj (Lukáš Příkazký) se svým nafoukaným bratrem Norbertem (Václav Neužil). Těm změní Bohdanka život natolik, že se nakonec královna Alexandra (Sabina Remundová) začne bát, aby si nyní sebevědomý Bartoloměj nenárokoval korunu. A tak přijdou s plánem se nebohé Bohdanky zbavit...
Hlavní triumfem Sedmera krkavců je bezpochyby scénář, za kterým také stojí režisérka Alice Nellis. Původní příběh celý obrala až na holé základy a vystavěla na nich pohádku zcela novou, která funguje perfektně a zapadá do sebe ještě lépe než v Rážově verzi. Navíc tu nic není zbytečně natahované. Film trvá hodinu a půl, což je ideální pro gradaci následovanou vyvrcholením děje. A scenáristickou třešíňkou na dortu je tady hlubší význam filmu, jehož hlavním motivem je pravda a způsoby, jak ji lze vyložit.
Za pozitivní změnu se dá považovat také humorná stránka a celkové odlehčení, jelikož původně Sedmero krkavců zacházelo až do hororového žánru. Živě si pamatuji, jak moc jsem se jako malý Ivany Chýlkové a jejího hrbatého sluhy bál. Tady děti ke strachu důvod nemají, ba naopak mohou v kině strávit příjemné odpoledne plné smíchu, pouze s občasnými napínavými chvílemi, což k pohádce patří. Když už zmiňuji harmonii vtipných a vážnějších částí, tak v tomto bodě spočívá asi jediná chyba. Humor je tu sice bezvadný - samé skvělé hlášky a kino burácelo smíchy, i když Martha Issová mlčela. Jenže občas to působí trochu nuceně a do některých pasáží se zkrátka nehodí.
I obsazení vyšlo na výbornou. I když Issová se už na role princezen možná věkově vyloženě nehodí, tak rozhodně baví. A stejně tak i tříčlenná královská rodina, což je skvělé, protože pohádkoví padouši, mezi něž patří královna Alexandra, opravdu málokdy bývají vtipní. Překvapením byla také Zuzana Bydžovská, která skvěle ztvárnila čarodějnickou dobračku.
Vlastně tomuto filmu nemám ani co vytýkat, z hlediska režie, scénáře, hereckých výkonů i vizuální stránky (vodní hrad Zvíkov i scenérie jižních Čech odvedly své) vše dopadlo na výbornou. Urputná nucenost humoru je nakonec jen jedno jediné mínus. V závěru je tedy nutné podotknout, že v celkovém kontextu současné tuzemské produkce jde o jednu z nejzdařilejších českých pohádek natočených po roce 1989, která navíc potvrzuje status Alice Nellis jako jedné z nejschopnějších domácích mainstreamových režisérek, jež dokáže porozumět danému žánru i svému cílovému publiku.