Takto se nás před sedmi lety snažil upoutat film, který na první pohled vůbec nevypadal jako začátek něčeho opravdu velkého. Snímek Iron Man, na nějž v různých časech od 90. let minulého století postupně vlastnila práva studia Universal, 20th Century Fox a New Line Cinema se nakonec rozhodl financovat sám Marvel. Distribuci obstaral Paramount. Jako režisér byl vybrán Jon Favreau, který s marvelovským producentem Avim Aradem (byť „jen“ jako herec) pracoval již na Daredevilovi. Představitelem hlavní role se nakonec stal Robert Downey Jr., známý hollywoodský bouřlivák, který se po pádu na samotné dno drogové závislosti rozhodl sekat dobrotu a po několika proměněných šancích ve filmech jako Kiss Kiss Bang Bang nebo Zodiac mu byla nabídnuta přelomová role Tonyho Starka, které se zhostil se svým „flegmatickým“ nadšením.
Favreau se velmi prozíravě rozhodl celý komiksový „origin story“ zmodernizovat. Místo války ve Vietnamu (resp. později v Perském zálivu) zde máme v tomto tisíciletí mnohem aktuálnější invazi do Afghánistánu po teroristických útocích na USA. Starkův sluha Edwin Jarvis, který se stal v komiksu sluhou týmu Avengers, byl pro tvůrce příliš podobný Alfrédu Pennyworthovi, sluhovi Bruce Waynea/Batmana z konkurenčního DC Comics. A proto z něj v rámci modernizace udělali počítačový systém J.A.R.V.I.S. (zkratka znamená „Just A Rather Very Intelligent System“ a mluví jej Paul Bettany). Jen pro zajímavost, Tonyho počítačový systém je dle informací v MCU komiksu Iron Man 2: Public Identity inspirován rodinným sluhou, který sloužil jeho rodině už za druhé světové války (jak jsme mohli později vidět v seriálu Agent Carter, kde jej ztvárnil James D'Arcy). Ústředním protivníkem první fáze MCU byla teroristická organizace Deset prstenů, kterou sice na Středním Východě vedl Raza Hamidmi Al-Wazar (Faran Tahir), ovšem vedení celé skupiny je v MCU připisováno tajemnému Mandarinovi (a zde myslím skutečného Mandarina, nikoli postavu z Iron Mana 3). Poprvé je už zde naznačena přítomnost organizace S.H.I.E.L.D., reprezentovaná poněkud „ňoumovitě“ vypadajícím agentem Philem Coulsonem (Clark Gregg), u něhož jsme si tehdy ani nedokázali představit, že by za několik let mohl být frontmanem TV seriálu Agents of S.H.I.E.L.D..
Tonymu Starkovi ve filmu zdatně sekundují (tehdy) asistentka Virginia „Pepper“ Potts v podání Gwyneth Paltrow a jeho přítel plukovník James „Rhodey“ Rhodes (Terrence Howard). Oba mají mít později v příběhu Iron Mana větší úlohy, ovšem pouze Paltrow vydržela do dalších filmů. Terrence Howard musel být od druhého dílu nahrazen Donem Cheadlem. Skutečně charismatickou roli, jak je jeho zvykem, ztvárnil Jeff Bridges. A to Obadiaha Stanea, Tonyho obchodního partnera a přítele Tonyho otce Howarda. Sám režisér Favreau si střihnul menší komediální roličku Starkova šoféra a osobního strážce Harolda „Happyho“ Hogana.
Jediná vada na kráse je, alespoň pro mě, poněkud jednoúčelová postava Tonyho spoluvězně v afghánském zajetí, doktora Hoa Yinsena (Shaun Toub). Jeho přítomnost/motivace/schopnosti působí až příliš vykonstruovaně a do značné míry otupuje jinak pseudo-realistický pocit z filmu. Postava je sice podobná jinému superhrdinskému mentorovi, doktoru Erskinovi z Captain America: První Avenger, jenomže člověk stojící za přeměnou vyzáblého Steva Rogerse v plakátového hrdinu kosícího nacistické vojáky svým štítem je přece jen o něco uvěřitelnější (možná i díky Stanleymu Tuccimu).
Úplnou třešničkou na dortu je pak tradiční marvelovská potitulková scéna, v níž se poprvé objeví Nick Fury (Samuel L. Jackson), ředitel S.H.I.E.L.D.u. Ten pak celý film zařadí do kontextu něčeho daleko většího, než je pouze trilogie Iron Man. Ono větší dílo pak bylo budováno několik dalších let a nyní máme široce rozvětvený multimediální projekt, který nás bude bavit ještě spoustu dalších let. Ať už se nám to líbí, či nikoli, můžeme za to vděčit právě úspěchu Iron Mana. 
