CIRKUS BUDE!
Banda pestrobarevných superhrdinů se vrací, aby... co vlastně? Marvel už rezignoval na budování nového příběhu a zvolil komerčně osvědčenou cestu zahušťování scénáře, v němž se najednou objevují křiklavě nečekané součástky (Hawkeyeova rodina), přehršel postav, bezuzdné expozivní bouře a čím dál temnější tón vyprávění. Je fascinující, jak dobře to všechno v kontextu šíleného světa Avengers šlape... stejně jako je fascinující, jaká je to ve skutečnosti kolosální hovadina. Nováčci budou při sledování poněkud ztraceni, neboť bez znalosti alespoň několika předchozích marvelovek nemají mnoho šancí pochopit význam všech scén/postav na plátně; nad výdělkem ovšem spláčou možná i znalci - Ultronův příběh je de facto pouhým trailerem na závěrečné kombo "Infinity Wars" a zbytek není ničím jiným než dalším bojem proti dalšímu záporákovi, jenž má zase o něco rafinovanější metody a opět zaručeně zná cestu, jak Avengery zničit (navzdory ohranému tématu vzbouřené umělé inteligence však Ultron ≠ tradiční záporák; naopak, patrně by ustál i náročnější film). Zvraty ničím nepřekvapí - všechny bez vyjímky spočívají v tom, že se na scéně objeví nová postava a provede s aktuálním stavem akční veletoč, nebo prostě některá z těch stávajících změní názor ("ty seš zlej, s tebou já už nehraju!").
Whedon je naštěstí hračička a jak už jsem řekl, v kontextu vlastního univerza hrajou marvelovští panáci první ligu. Divák nemá čas vydechnout a v jednom kuse zírá, jakou si dal někdo práci, aby plejády vířících CGI fragmentů udržovaly skvostnou choreografii a nevypadaly blbě. Totéž platí pro ústřední hereckou eskadru, která už se svými rolemi náležitě srostla a je malá velká radost každou její tvář pozorovat.
Psyché zamilované Natašky bohužel docela otravuje, Starkův "bezpečný svět" ve své zbrklosti působí mimomísně a rozpory ve skupině hrdinů jsou všeobecně příšerně nahodilé, následkem čehož jsem si v jejich průběhu pravidelně přál, aby si už zase začal někdo s někým dávat po hubě. Vážně - nevěřil jsem snaze o přesah tam, kde je třicet z dvaatřiceti postav pouhými efektními rekvizitami; známe je ze čtyř a více filmů a přesto se o nikoho ani trochu nebojíme. Navzdory povinné pointě (vítězství dobra) si nemyslím, že by to bylo úplně dobře. Obstojněji fungují jen Hulkova dilemata a nečekaně také protichůdné Ultronovy pohnutky, jejichž nevyzpytatelnost a jakási "lidská" zranitelnost může býti námětem k mnoha diskuzím. Ve výsledku se dá zážitek v kině popsat jako uspokojivý (3D funkční a přehledné), přestože jsou druzí Avengeři jedním z těch megafilmů, které netoužím vidět znovu a solidně se bavím nad afektovanými výkřiky i pochybnými analýzami zarytých blockbusterových plnopalbařů.P.S. Včera jsem se přistihl, že uvažuji nad druhými Avengers a kinem, aniž by mi okamžitě docvaklo, že jsem je už před týdnem viděl. Au...
Pavel Pinker: 6-7/10
AVENGERS: SUPER FILM O LIDECH
Avengers byli dle některých výborným komiksovým filmem, protože pojednávali o superhrdnech. Pokračování Avengers s podtitulem Age of Ultron je naopak super, protože je o lidech, kteří jsou superhrdiny - a i v akčních pasážích volí lidskou perspektivu, když je kladen důraz na bezpečí obyvatel měst, jsou zachraňováni civilisté apod. Ačkoliv pracuje s overreacherovským narativem, kdy vědec stvoří potenciální hrozbu pro lidstvo, žánrově se nejvíc přibližuje právě válečnému snímku. V něm jeden tým bojuje proti společnému nepříteli, kterého pomohl (spolu)vytvořit - a nechybí ani rekrutování nových členů, motivační proslovy během bitvy ad.Paradoxně je dvojka v tuzemsku kritizována za to, že na rozdíl od sólovek jednotlivých superhrdinů není žánrově odlišená. Nemístných výtek zaznívá přitom několik: vyprávění se nikam neposouvá dál a je pouhou záminkou pro vršení mnohdy nepřehledných atrakcí, z hlediska stylu jde o nevýrazné dílo a záporák je nezajímavý. Vzhledem k tomu, že příspěvek do makrorecenze vzniká víc než týden po premiéře, je možné za pomocí konkrétních - místy spoileroidních - příkladů tato nejčastěji zmiňovaná negativa vyvrátit.
Nepočítáme-li Ant-Mana, je Age of Ultron završením druhé marvelovské fáze. Tvrdit, že jsme se na jejím konci nikam dál nedopracovali, znamená nejenom ignorovat přírůstek v podobě nových postav (Scarlet Witch, Vision) a přetransformování S.H.I.EL.D.u, ale i celý epilog sestávající z obměny původního týmu za zcela nový. Vyprávění s velkým počtem hlavních i vedlejších postav opravdu není jenom zástěrkou k přívalu digibordelu. Naopak by člověk těžko pohledal blockbuster, ve kterém by akce jednak byla vždy pečlivě motivována ve vyprávění, jednak během ní postavy procházely vývojem, který by byl příčinně rozvíjen. Dvojčata změní svůj cíl, k sbližování Black Widow a Bruce Bannera/Hulka dochází především během ní, jsou prohlubovány názorové střety mezi členy Avengerů, kdy je předjímán budoucí rozkol, nahlédneme do obav Avengerů díky funkčně využité schopnosti Scarlet Witch ad. Nepíšíc o tom, že nejsou za sebe sázeny trikově opulentní pasáže, protože je podstatný zmiňovaný lidský prvek při ochraně/zachraňování občanů.
Týmové (ne)spolupráci se podřizuje i styl, který svými záběry-sekvencemi vybočuje z normy toho, jak je v současnosti snímána a stříhána akce. Zatímco v jedničce byl jeden okázalý záběr ukazující superhrdiny jako tým, dvojka takovým začíná a přidává změnu hledisek v rámci záběru-sekvence. Je-li něco rychleji stříháno, až v tom divák/divačka přestává mít přehled, má to své opodstatnění v tom, že i superhrdinové ztrácí orientaci, jak na tom jsou ostatní členové (např. únos Black Widow). A stejně jako v první části je (ne)shoda v dialogové sekvenci vyjádřena prostřednictvím toho, že protagonisté jsou buď v jednom záběru (shoda), nebo se používá figury záběr-protizáběr (neshoda) - a nově přibylo odlišení na základě svícení (např. Stark a Banner nad budoucím Visionovým tělem). Vůbec je oproti předchozímu dílu styl mnohem (sebe)uvědomělejší díky odkazování ke konkrétním ikonickým výjevům z komiksu a díky nejenom digitálním průletům předjímajícím důležitost určitého prostoru později ve vyprávění, ale i vizualizací střetu dvou umělých inteligencí.
Požadavek, že akční film je tak dobrý, jak je jeho záporák, se většinou omezuje na to, kdo je do role antagonisty obsazen (James Spader, výborný hlasový projev), nikoliv na jeho úlohu ve vyprávění. Kritizovaný Ultron je poměrně nekonvenční padouch, jehož motivace jsou nám hned z počátku známy, ale cíl - konkrétní uskutečnění plánu - se dozvídáme až v průběhu vyprávění. Nejdůležitější jsou jeho dva rysy. Jednak je odvrácenou stránkou Tonyho Starka/Iron Mana, což vráží klín mezi Avengers, jednak se jeho vědomí může přemísťovat z jedné plechovky do další, a tak je vhodným padouchem pro tým, ve kterém s ním poměří síly všichni pěkně postupně (Iron Man ve Wakandě, Kapitán Amerika na náklaďáku, Vision - Thor - Hulk - Scarlet Witch v závěrečném aktu). Pokud je Avengers: Age of Ultron v něčem problematickým počinem, není to z hlediska Marvel Cinematic Universe (MCU) ve vyprávění stojícím na místě, nevýrazném stylu anebo nijakém záporákovi (ignorujme významovou rovinu, kdy se nabízí interpretace s ohledem na N.S.A. a další aféry představující pro Světového policajta "hrozbu" zevnitř). Potíž může činit serializovaná povaha celého MCU. Zatímco Avengers ještě fungovali jako crossover, ve kterém se setkali superhrdinové představení v sólovce (a pár dalších), Avengers: Age of Ultron neobstojí jako samostatné vyprávění nezávislé na komiksovém předpokračování a seriálových Agents of S.H.I.E.L.D. Strukturně - a rytmicky - tak jde o značně nevyrovnané dílo. Dílo, které je super tím, že není super.
Marek Slovák: 9/10
DALŠÍ SEŠIT KOMIKSOVÉHO KOMPLETU
Psát o serialitě u snímku, který je již jedenáctým celovečerním počinem marvelovského filmového univerza, sice vyznívá trochu od boku, ale s Avengers: Age of Ultron se sdílený vesmír konečně posunul do fáze, kterou známe z komiksových sešitů a jež nemohla dosud být díky nedostatečné zabydlenosti světa velkým počtem postav dosažena. To, co bude nejspíše plně rozvedeno až v následujícím Captain America: Civil War, zde nabývá své prvotní podoby, v níž už není nutné, aby měla každá z postav svůj vlastní plnohodnotný prostor na plátně – hlavním rysem totiž již není dostatečné prokreslení a spojení týmu, což nabízela jednička, nýbrž jeho rozšíření směrem k následujícím filmům už tak dosti nabité Fáze III.
Postavy, které důvěrně známe a díky několika filmům dokážeme odhadnout jejich chování, dostávají pozoruhodné backstory, které více prohlubují jejich srostlost se základními kameny univerza, zatímco ty nové jen načrtnou svůj potenciál (Scarlet Witch, Vision, Ulysess Klaw) směrem k dalším počinům, případně se objeví i několik dalších (Falcon, War Machine) v podobě vtipných cameo rolí. Různorodý výskyt postav, proměnlivost jejich počtu, četnost „zastávek“ ve vyprávění nebo „urychlených“ podzápletek (Thorova návštěva jeskyně) může samozřejmě působit poněkud matoucím dojmem, díky čemuž Age of Ultron nabývá nesourodosti jako celku, protože toho chce na poměry hollywoodského blockbusteru stihnout příliš za velmi krátkou dobu.
Tou „krátkou“ dobou je 141 minut stopáže, při níž je zřetelně rozpoznatelná delší verze (Whedon zmiňoval původní 195-minutový sestřih, mluvilo se i o tříhodinové verzi, která vyjde na Blu-ray), z níž musel být výsledný materiál sestříhán. Nedotaženost finálního produktu je sice cítit méně než třeba z takového posledního Hobita, film tím nicméně v několika momentech trpí, protože má na rozehrání komiksového kolosu o mnoha postavách a zápletkách velmi málo času. I přesto jde však v rámci možností o perfektní zakončení stávajících událostí marvelovského univerza, které opět zúročuje Whedonovy scenáristické dovednosti ze psaní televizních seriálů (svižné dialogy, hlášky) a nabízí další porci bohužel již generické akční stránky, která kromě úvodního přepadení hradu působí již lehce vyčpěle (ve finále se sice více zachraňují civilisté, stále jde však o souboj Avengers a hordy anonymních nepřátel) a rozhodně nejde o hlavní highlighty filmu.
Za ty se považují spíše momenty, kdy jsou všichni hrdinové pohromadě, a buďto se špičkují (párty na začátku), spolupracují (závěrečná obrana v kostele), nebo spolu jen prostě tráví čas (Hawkeyeova farma), což je jev, který jde svým konzervatismem vcelku razantně proti komiksovým adaptacím konkurenčních studií. Narušitelem této přátelské sebranky je tentokrát Ultron, navzdory tvůrčím proklamacím jeden ze zatím nejslabších marvelovských padouchů, který je i přes svou perfektní vizáž a hlasový přednes Jamese Spadera jen robotem z výprodeje nechávajícím vzpomenout na bolestivou Transcendenci (zároveň slouží jako pouhý konstrukt z hlediska osobního vývoje Tonyho Starka, který vyvrcholí až v příštím filmu).
Nakonec zde mohu v podstatě uvést přesně to, co jsem napsal u prvního dílu: „ryzí požitek z komiksového filmu v té nejčistší podobě“, tentokrát jen s tou změnou, že se ještě více přibližuje té pravé esenci komiksových sešitů – což nemusí být zrovna k užitku, protože mnohdy díky své serializované povaze rezignuje na základní požadavky na výstavbu filmového díla jako takového.
Martin Bubrín: 8/10
Hlavní recenzi filmu najdete ZDE.
