Naše malá země asi logicky nemá tolik osobností, které by dosáhly celosvětového významu. Jejich jména se dají vlastně spočítat na prstech jedné ruky a ještě vám možná nějaké zbydou. Jednou z nich je ale nepochybně fotograf Jan Saudek, jenž se těší velkému obdivu i za hranicemi, kde má také za sebou mnoho a mnoho výstav. Proto je až s podivem, že celovečerní film o jeho životě vznikl až nyní, kdy oslaví osmdesátku. Nese prostý název Fotograf, a jak se uvádí na plakátech a před úvodními titulky, je jeho osudy "pouze" inspirován, ačkoli se sám umělec na scénáři podílel.

Hlavní hrdina se každopádně jmenuje Jan, disponuje obrovským talentem na fotografování a svým životním přístupem rád provokuje. Středem jeho života jsou ovšem ženy všech věkových kategorií, ať už ty, které pózují před jeho fotoaparátem, nebo ty, které ho obklopovaly v soukromí - dcery, manželky, sexuální partnerky, obdivovatelky. Některé ho milovaly, některé s ním sdílely společný život, z některých z nich se později staly milenky zhrzené a mstivé, jiné prostě z jeho života zmizely. Všechny ho ale k něčemu inspirovaly a částečně ho také něčemu naučily. 

Už při popisování děje vzniká poměrně problém, protože něco jako celistvý příběh ve filmu neexistuje. Ještě před začátkem se na plátně objeví sám Jan Saudek s představitelem titulní role Karlem Rodenem, který decentně upozorní na to, že lidi vlastně pravda nezajímá a je lepší si ji trochu upravit. "Pojďme si vymýšlet", prohlásí na závěr kratičkého monologu fotograf. Tento prolog má nejspíš ten důvod, aby se předešlo případným žalobám ze strany jeho bývalé partnerky Sáry a také diváka předem upozorňuje na to, že některé věci se tak, jak jsou znázorněny, nestaly, což slibuje mnohé.

Jak už jsem psal výše, spoluscenáristka a režisérka Irena Pavlásková naplnila obavy, které mohli někteří po přečtení oficiální synopse získat, a totiž, že film nebude mít jednotný děj. To se potvrdí velmi záhy, kdy pouze sledujeme jednu hrdinovu milostnou eskapádu za druhou, aniž by na sebe v podstatě jakkoli navazovaly, případně měly pro další průběh jakýkoli relevantní význam. A je pravda, že po nějaké chvíli už je to dost únavné, protože ve filmu se vlastně jen střídají různé milenky, s nimiž Jan souloží, mezitím něco "zahlásí" a takhle vlastně pořád dokola. 

Hodnocení samotného filmu pak bude zásadně záviset na tom, zda vám je hlavní hrdina sympatický. A to je právě problém, neboť pominu-li množství aférek a někdy trefných vtipných připomínek, vlastně nemá, čím by si vás získal. O jeho dílech se tu většinou jen mluví, takže jich také moc neuvidíte. Pokud tedy nepropadnete obdivu, budete mít asi problém s tím se do postavy rozervaného, ale vnitřně osamělého umělce jakkoli vcítit. To tedy znamená, že na samotném konci, kdy by ho pravděpodobně mělo být divákům líto, se kýžený efekt nedostaví, protože za všechny útrapy si může z větší míry sám. Takže ani ona pointa, že jeho partnerka je "mrcha", nevyzní tak, jak by měla. 

Pavlásková se sice občas snaží hrdinu "polidštit" tím, že zařadí nějaký flashback do dětství v koncentračním táboře, nebo do výslechové místnosti StB, kde je tzv. lámán ke spolupráci, těchto pokusů je ale dost málo a působí hodně prvoplánově a lacině. Celý film má navíc dvě a čtvrt hodiny, což je opravdu dost i vzhledem k tomu, že se v něm toho až tolik neděje a něco, co připomíná příběh, přichází až těsně před koncem. Stopáž tak mohla a asi i měla být o minimálně dvacet minut kratší a nic by výrazně neutrpělo.

Autorka ovšem zaslouží pochvalu za to, jak se poprala s kontroverzní erotikou, která je s Janovým životem neodmyslitelně spjata. Ačkoli je tu hodně full frontalů (otázkou ale je, jestli je s vědomím, že Jan preferuje eufemisticky řečeno korpulentnější postavy, chcete vidět) a sexuálních scén, nemohou absolutně nikoho urazit a jsou natočeny velmi vkusně a někdy záměrně vtipně, čímž samy sebe shazují a zároveň tím vše oživují. Řemeslně je vlastně vše v naprostém pořádku, protože některé záběry a obrazové kompozice jsou úchvatné, tempo je svěží a střih nikterak neruší. Jen ta práce s product placementem se prostě pořád nedaří...

Kdo ale jednoznačně vyčnívá, je ústřední Karel Roden. Poté, co ho z poslední doby známe z introvertnějších a drsnějších rolí, je fascinující sledovat, jak si poradil s charakterem úplně opačným. Jan je v jeho podání nesmírně charismatický, okouzlující, ale zároveň nepraktický a naivní umělec, jehož vnitřnímu světu i přes značnou slávu a množství nápadnic nikdo pořádně nerozumí (navíc je svému předobrazu dost podobný). Ostatní už nemají tolik prostoru, aby něco zásadního předvedli, takže je všechny jednoznačně zastiňuje. Jedinou výjimkou je snad jen dosud méně známá Marie Málková, která se po počátečních rozpacích rozehraje ke slušnému výkonu, i když je její role trošku jednodušší, to ale její výkon nikterak nedevalvuje.

Celkové hodnocení Fotografa je tak subjektivnější než v jiných případech a opravdu záleží na tom, jaký máte vztah ke kontroverzní osobě Jana Saudka. I přes ryze průměrné hodnocení, s nímž asi později většina z vás nebude souhlasit, tak zdůrazňuji, že film stojí za vidění, protože nabízí zajímavý, ale z mého pohledu chvílemi ubíjející a monotónní portrét umělce, kterých se nejen u nás zas tak moc nerodí.

Český teaser filmu Fotograf