Planeta opic je fenomén, který ale bývá redukován pouze na první část (1968), jež je považována za kultovní, a poslední dvě nedávné (2011, 2014), které jí z hlediska chronologie událostí předchází. V našem Stroji času si můžete dokonce přečíst, že z původní série (Planeta opic, Do nitra Planety opic, Útěk z Planety opic, Dobytí Planety opic, Bitva o Planetu opic) je nadčasový jenom první díl a další mají sestupnou tendenci. 

Ačkoliv by se nejspíš nenašel nikdo, kdo by čtyři pokračování nepovažoval za slabší, jednoznačné odsouzení anebo dokonce opomíjení si nezaslouží. Už z těch důvodů, že se s odstupem času ukazují jako velmi ambiciózní počiny, které jsou zajímavé nejenom z hlediska společenské reflexe, ale i k přístupu k narativům s cestováním v čase. A stále na nich je sympatické, že namísto parazitování na originálu tvůrci rozpracovávají témata série.

Srovnání se ale člověk nevyhne, protože pokud něco dalším dílům škodí, je to závislost na Schaffnerově snímku. Do nitra Planety opic je sequelem, který ke komparaci nutí už tím, že cílem nové ústřední postavy je zjistit, jak se to mělo s protagonistou z jedničky. Útěk z Planety opic obrací situaci z původního snímku, když necestuje člověk do budoucnosti, ale opice do minulosti. 

Důvod, proč Planeta opic (1968) je považována za dobově příznačnou a přitom nadčasovou, je v univerzálnosti témat, k nimiž se vyjadřovala: neporozumění mezi rasami, předsudky a iracionální fóbie, kastování společnosti. Pokračování zapadla i proto, že byla až příliš dobově příznačná a snaha o přepracování původního konceptu anebo přijití s překvapivým koncem byla vnímána jako nedůstojná originálu. A především, dalším dílům chyběla subtilnost toho prvního.

Narážky na válečné tažení a strach z atomového zbrojení ztrácí s odstupem dekád na působivosti (Do nitra Planety opic). Popíchnutí v podobě ukázání výslechů před komisí už ve své době muselo pozbývat na kritickém ostří (Útěk z Planety opic). A poslední dvě části jsou přepracováním žánrů (Dobytí Planety opic: válečného, potažmo blaxploatačního - revolučního, Bitva o Planetu opic: westernového), které se až na výjimky potvrzující pravidlo osvobozují od konkrétních narážek a řeší obecně etické spory přítomné v každé části.

Jednotlivé díly nefungují dost dobře jako celek. Útěk z Planety opic přejde od zábavné satiry k vážnější podívané, a tak jde o tonálně nejednotný příspěvek do opičího universa. Dobytí Planety opic po počáteční snaze rezignuje na vykreslení fikčního světa a představená místa a pravidla zužitkuje při střetu v posledním aktu. Bitva o Planetu opic je sama o sobě dost nespojitá a vyprávění je posouváno dál odhalením nové informace o povaze fikčního světa ve vztahu k předchozím dílům. Chvályhodné ovšem je, že série díky důrazu na provázanost událostí a osvětlení možných časových paradoxů pohromadě drží, i když pozdějšími částmi přepisuje sebe sama.

Zatímco u "jedničky" bylo cestování v čase součástí překvapivé pointy, pokračování si dávají pozor, aby v rámci svých vlastních pravidel dávala smysl: retrográdnost času (Útěk z Planety opic), nevyhnutelnost osudu (Dobytí Planety opic), možnost změny vzhledem k existenci nové časové linie (Bitva o Planetu opic). Mohla by být zpětně doceněna jako žánrové snímky, které jsou způsobem, jakým pracují s motivem cestování v čase, pozoruhodné. Některým scénám navíc neubírá ani to, že trikové technologie zastaraly, protože způsob jejich inscenování je stále působivý (zejména cit pro kompozice a důraz na zvuk namísto hudby u Dobytí o Planetu opic).

Burtonova reinterpretace se naopak bude zamlouvat nejvíce těm, kterým se příliš nelíbila pokračování původní série. Planeta opic (2001) má své universum vystavené na paradoxech, které nejsou dostatečně přesvědčivě osvětleny, a tak by žánrový náhled na film nebyl příliš shovívavý. Komerčně úspěšný, ale kritiky velmi špatně přijatý snímek má ale své zastánce, kteří oceňují vykreslení opičího světa a vyzdvihují nekonvenčnost řady řešení (lidský hrdina má blíž k šimpanzici apod.). Nic pro uctívače původního opičího dobrodružství, ale kdo je víc na straně opic než lidí a nevadí mu několik výsměšných převracení motivů z původní série, ten by Burtonově blockbusteru měl dát šanci.

P. S. Planeta opic (1968), Zrození Planety opic (2011) a Úsvit Planety (2014) jsou taktéž součástí kolekce, ale dočkají se samostatné recenze. Hodnocení ostatních částí by vypadalo následovně: Do nitra planety opic - 6+/10; Útěk z Planety opic - 7/10; Dobytí Planety opic - 8/10; Bitva o Planetu opic - 4/10; Planeta opic (2001) - 8/10.

Upoutávka k filmu Bitva o Planetu opic

BLU-RAY:
Caesarova kolekce u nás sice nevychází v podobě, jakou vidíte na obrázku vlevo. "Busta" Caesara nemá válečné líčení a disků je pouze osm, a tak budete Úsvit Planety opic ve 3D verzi hledat marně. Jedná se ale o jediné rozdíly, jinak vše (až na česku podporu, samozřejmě) zůstává stejné. Součástí kolekce jsou vedle samostatně vydaných dílů (Planeta opic (1968), Planeta opic (2001), Zrození Planety opic, Úsvit Planet opic) i ostatní části franšízy (Do nitra Planety opic, Dobytí Planety opic, Bitva Planety opic). Marně ale budete hledat opičí filmy, které vznikly sestřihem několika epizod televizního seriálu, protože ty byly součástí pouze v zahraničí vydané dřívější caesarovské kolekce.

Opičí sága je součástí odkazu 20th Century Fox, čehož si je studio moc dobře vědomo, a tak se o své "výstavní stříbro" stará opravdu pečlivě. Dokladem toho je nejenom sběratelské balení s "bustou", která je detailní a velmi povedená, ale i animované menu první až páté části původní série, které patří k jedněm z nejpovedenějších. Nedostatkem (vedle absence 3D verze Úsvitu Planety opic) je pouze neúplná česká podpora, protože prvních pět částí nemá dabing a u bonusových materiálů si nelze navolit ani anglické titulky.

Upoutávka k filmu Útěk z Planety opic

OBRAZ A ZVUK:
Jak zaznělo výše, u původní série byste v menu marně hledali český dabing, který je dostupný až u posledních dvou prequelů (Zrození Planety opic, Úsvit Planety opic). Zato si můžete navolit anglický DTS-HD Master 5.1, který je překvapivě slabší s každým dalším dílem pětice opičích snímků, ale vždy se drží nad průměrem. Jenom je třeba si navyknout na to, že navzdory upmixu je nejvíce použiván center a prostorový mix vynikne pouze v akčních scénách, které jsou přítomny v každém dílu. 

Podstatné je, že jsou dialogy velmi dobře slyšitelné a zvukové efekty místy velmi dobře nahrazují nedostatek rozpočtu, kdy se celá jedna planeta musela smrsknout na několik míst. Hudba je někdy až příliš výrazná, ale nikdy natolik, aby zanikly dialogy anebo zvuky prostředí. Planeta opic (2001) oproti tomu nabízí mix, ve kterém vynikou především basy, a to díky scénám atrakcí a Elffmanově hudbě. Neznamená to ovšem, že by zanikaly dialogy, naopak jsou velmi dobře srozumitelné.

Pro obraz platí v podstatě to stejné co v případě zvuku: kvalita se snižuje s každou další částí (míněna je Planeta opic - Bitva o planetu opic), ale pokaždé se jedná o nadprůměr. Je ovšem třeba vzít v potaz, že se hodnocení vztahuje na katalogové tituly, které nejsou poměřovány se současnými tituly - a ani těmi katalogovými, které vychází ve výpravných edicích s remasterovaným obrazem a zvukem.

Reprodukce barev je velmi zdařilá, s výjimkou teplých barev, které mají tendenci jednak vynikat nad ostatními, jednak působit "nerealisticky". Obraz je ostrý, při bližším rámování detailní, ale povětšinou zanikají další plány. Problematické jsou noční scény, v nichž se někdy ztrácí některé obrazové informace (obzvlášť u Dobytí Planety opic), ale nejde o nic zásadního. Potěší přítomnost zrna a absence nečistot. Vzhledem ke stáří snímků se jedná o nadprůměr, na kterém je na první pohled patrné zlepšení oproti předchozím VHS a DVD edicím.

Zlepšení je patrné i u Burtonovy verze, která po zvukové stránce předčila pětici opičích filmů, ale po obrazové je navzdory svému "stáří" za nimi. Na vině může být použitý kodek (MPEG-2 na místo čtverky), každopádně obrazový přepis je podprůměrný. Zamrzí to o to víc, že Burtonův film vyniká ve výpravě a vylíčení opičího světa, jenže Blu-ray tyto kvality nenechá pořádně vyniknout. Černá je sice podána velmi dobře a textury u detailních záběrů na lidské obličeje anebo masky jsou povedené, ale jinak se barevná plocha slévá bez výraznějšího odlišení a míra detailů není zrovna chvályhodná.

P.S. Obraz a zvuk Planety opic (1968), Úsvitu Planety opic (2011) a Zrození Planety opic (2014) hodnotíme v samostatných recenzích.

Upoutávka k filmu Dobytí Planety opic

BONUSY:
20th Century Fox považuje sérii "opičích" filmů za svou výkladní skříň, čemuž odpovídá i péče, jaká se diskům dostala po stránce bonusů. Někdo by mohl namítat, že výbava čtvrtého až pátého dílu se svou skromností ani zdaleka nepřibližuje několika hodinám stráveným u audiokomentářů a dokumentů u Planety opic, Zrození Planety opic a Úsvitu Planety opic. Měl(a) by sice pravdu, ale zatímco na DVD čtveřice samostatně nesehnatelných titulů - Do nitra Planety opic, Útěk z Planety opic, Dobytí Planety opic a Bitva o Planetu opic - byla v podstatě bonusů prostá, pro Blu-ray vzniklo několik exkluzivních materiálů.

Vedle vtipného animovaného úvodu, izolované hudební stopy bez možnosti přejít ke skladbě a několika galerií doprovází každý díl alespoň jeden informativní a zajímavý dokument, přičemž všechny vznikaly s odstupem a dohromady tvoří jeden do kapitol rozdělený celovečerní film o filmech. K sjednocujícím prvkům making-of patří jednak nepříliš vídaná a slýchaná (a) strategie provázat příběh o sáze s narativem studia, jednak mnohem konvenčněji (b) u jednotlivých dílů užití osvědčeného rétorického rejstříku herecké hvězdy, případně auteura.

Povídání o Zanuckovi Jr. (v dokumentu From Alpha to Omega: Building a Sequel k Do nitra Planety opic), Kim Hunter (v dokumentu The Secret Behind Escape k Útěku z Planety opic) a Roddym Mcdowallovi (v dokumentu Riots and Revolutions: Confronting the Times k Dobytí Planety opic) slouží k přiblížení historie studia, pro jehož úspěch byly opičí filmy klíčové.

Namísto oslavného povídání se dočkáme otevřených vzpomínek na vznik pokračování. Tvůrci či herci se nijak netají, že studia čtvrtou až pátou část podfinancovávala, protože 70. léta nevsázela na sequelitidu, a že se další díly natáčely díky překvapivému komerčnímu úspěchu předchozích. Na výslednou podobu měl přitom vliv i spor mezi tehdejším ředitelem studia a jeho potenciálním nástupcem, kvůli kterému Do nitra Planety opic má tak fatální epilog. Řeč je i o cenzuře, které se dočkal závěr Dobytí Planety opic, což mohou diváci docenit, protože na disku se nachází oba sestřihy.

Zatímco (b) rejstřík hvězdy anebo auteura přibližuje divákovi (a) historii studia na pozadí opičí ságy, filmy samotné jsou vztaženy ke skutečné historii. Nejsou pouze výdělečnými pokračováními, jejichž podobu ovlivnil střet vedení anebo ustoupení studia cenzuře, ale jde o (c) obrazy své doby. Druhá až pátá část jsou považovány za slabší než úplně první díl (1968) a poslední dva (2011, 2014), ale tento interpretační přístup se snaží o jejich zpětné přehodnocení a vyzdvižení jakožto důležitých počinů. 

Všeobecně se ví, že "opičárny" mají být alegorickou reflexí boje za rovná práva. Některé dokumenty ale zacházejí až tak daleko, že film "přežánroví", když ho zasadí do kontextu s blaxploatacemi (!) a doplní, že opice reprezentují Afroameričany (!!) a tito se v publiku s nimi identifikovali (!!!). Prozkoumána jsou ale i náboženská (Útěk z Planety opic) anebo protiválečná (vyjádření strachu z atomového zbrojení - Do nitra Planety opic a Bitva o Planetu opic) témata. Nejde ale o nadinterpretace, protože tato byla již ve snímcích obsažena, protože byla typická pro celou - nejenom filmovou - tvorbu režiséra či scenáristy.

U jednotlivých titulů jsou i kratší featuretty. Na práci režiséra Dona Taylora se můžeme v sedmi minutách podívat v Don Taylor Directs 'Escape From the Planet of the Apes'. Řadu technicky velmi nekvalitních záběrů z natáčení nalezneme i ve cca čtrnáctiminutovém A Look Behind the 'Planet of the Apes' a v J. Lee Thompson Directs 'Conquest of the Planet of the Apes'. Krátké dokumenty chybí pouze u dvojky a pětky.

Zbytek materiálů tvoří již zmíněná dobová upoutávka ke každému dílu, nepočetná galerie fotografií z natáčení a propagačních předmětů. Oproti zahraniční je galerie osekaná, protože chybí např. interaktivní presskit anebo opičí novinky. Podobně budeme u Bitvy o Planetu opic hledat rozšířenou verzi, ale dočkáme se alespoň tři a čtvrt hodiny rozšířených či vystřižených scén. Bohužel české titulky u bonusů jsou pouze k Zrození a Úsvitu Planety opic, čímž jinak pečlivě připravená edice pro neagličtináře ztrácí.

P. S. Blu-ray Planety opic (1968) a Zrození Planety (2011) opic jsme recenzovali ZDE, nejnovější Úsvit Planety opic (2014) ZDE. Burtonova Planeta opic (2001) má pouze audiokomentář režiséra, který není moc výřečný. Zcela chybí velká spousta scén z několika úhlů kamery, testovací záběry, obsáhlé galerie, nepoužité scény a filmy o filmu, které byly součástí 2 DVD edice Burtonovy re-interpretace. (Odkazy budou doplněny po vydání recenzí.)

Upoutávka k filmu Bitva o Planetu opic

ZÁVĚR:
Nepotřebujete Úsvit Planety opic ve 3D? Ovládáte angličtinu natolik dobře, že nepotřebujete české titulky k bonusovým materiálům u všech dílů původní série? Pak není o čem přemýšlet, stačí pouze objednat Caesarovu kolekci a čekat na její doručení. Balení je opravdu výstavní, menu nápaditá a stylová, s bonusy strávíte několik desítek hodin a tři z osmi filmů jsou velmi dobré až výborné, ostatní diskutabilní, ale stále - pokud si potrpíte na interpretaci, paradoxy spojené se sci-fi o cestování v čase a ozvláštnění na rovině žánru - pozoruhodné. Při přepočtu ceny na jeden disk a s ohledem na to, že se čtyři snímky z osmi nedají sehnat samostatně, se jedná o výhodnou koupi.