Když dlouho působíte jako scenárista, který musí zkousávat různé kompromisy při převodu svých písmenek do filmové podoby, není divu, že vás po kratším, či delším čase napadne, jaké by to asi bylo zkusit svou vizi i natočit. Někteří se k tomu nakonec neodhodlají, jiní ale ten krok do neznáma učiní. Jedním z nich je i oceňovaný britský scenárista Steven Knight (Špína Londýna, Východní přísliby), který v loňském roce režijně debutoval hned s dvěma filmy - thrillerem Crazy Joe (ten si cestu do našich kin našel) a dramatem Locke (to už takové štěstí nemělo, nicméně bylo uvedeno na letošním MFFKV).

Druhý jmenovaný počin je velmi komorní a jeho děj je prostinký - vedoucí betonář Ivan Locke nasedá po práci do auta a jede z Birminghamu do Londýna, protože cítí, že chce udělat správnou věc. V průběhu této cesty vyřizuje několik telefonů, které rozhodují o jeho životě - hraje se totiž důležitý fotbalový zápas, na který slíbil, že se bude dívat se synem a druhý den očekává největší dodávku stavebního materiálu za poslední roky. Přesto riskuje, že vše ztratí, protože se chce zachovat čestně.

Předem recenze upozorňuji na fakt, že film je skutečně jen o tom, že někdo jede v autě a telefonuje. Je ovšem neuvěřitelné, jak může být podobný námět ve zručných rukách zajímavý a svým způsobem strhující. Knight moc dobře věděl, co chce natočit a taky to bez výjimky udělal. Svůj minimalistický příběh zpracoval podobně minimalisticky a výsledek je v některých momentech až fascinující.

Locke vyniká především zvláštní až hypnotickou atmosférou noční londýnské dálnice, v níž je provoz velmi malý a nerovnosti tu, na rozdíl od těch tuzemských, prakticky neexistují, takže hlavní hrdina má čas na vyřízení několika osudových hovorů. Vše dotváří nenápadná, ale setsakra působivá hudba Dickona Hinchliffeho. V neposlední řadě tu autor skvěle vystihl pomíjivost našich životů, v nichž kvůli jediné (podle nás správné) věci můžeme během několika málo minut přijít o vše, co jsme v předchozích letech těžce vybudovali.

Režisér nemá potřebu jakkoli exhibovat a zcela záměrně zůstává v pozadí a nedává o sobě vědět víc, než by bylo třeba. Působivost dodává i fakt, že příběh se odehrává prakticky v reálném čase, takže rozhodně nečekejte žádné zběsilé střihy nebo přespříliš nápadité záběry. Vysloveně potěší i nedořečený konec, který ústřednímu hrdinovi dává novou naději a k podobným "jednohubkám" tak nějak patří. 

Kapitolou sama o sobě je představitel hlavní role Tom Hardy. Právě on je tím jediným, kdo se za celou dobu fyzicky objeví (ostatní jen slyšíme) a nutno říct, že i tím, kdo z filmu dělá zapamatovatelnou a výrazně nadprůměrnou záležitost. A ačkoli se na první pohled může zdát, že v podobné úloze není co hrát, opak je pravdou. Brit, jehož hvězda v posledních letech strmě stoupá, zvládl každou emoci, každou větu a každý pohyb bezmála geniálně a své postavě dává mnohem víc, než bychom v podobné záležitosti čekali.

Ivan Locke je v jeho podání obrovsky charismatickou postavou, která si většinu diváků získá během pár úvodních chvilek. A není to jen kvůli tomu, že je relativně sympatická, ale i proto, že o sobě dost pochybuje, ví, že se celý život nechoval zrovna čestně, což chce částečně napravit právě dnes v noci. Navíc dokáže odhalit svou motivaci, takže nemáme pochyb, proč se rozhodl zrovna pro tuhle situaci.

Je ovšem pravda, že i když délka filmu nedosahuje ani hodiny a půl, někdy by bylo vskutku potřeba trošku svižnější tempo, protože v této podobě je vše lehce monotónní a některé důležité momenty mohou bohužel snadno zaniknout. S tím souvisí i to, že tu úplně absentuje některá výraznější scéna, kterou by si divák delší dobu pamatoval. Na druhou stranu si ovšem pamatuje film jako celek, což určitě není na škodu. Dalo by se polemizovat i o tom, zda by snímku prospěla třeba jen o pět minut kratší stopáž. 

Pokud jste už trochu unaveni současnou produkcí, která cílí hlavně na široké divácké spektrum, opulentní akční scény, rádoby vtipné dialogy a z reality odtržené příběhy, je Locke přesně pro vás. Steven Knight a Tom Hardy vás v něm přesvědčí o tom, že filmaři, kteří chtějí jít proti proudu a točit filmy s nějakým nelaciným poselstvím a navíc čistě pro radost, stále existují. Pokud mu věnujete necelou hodinku a půl svého života, možná si při něm uvědomíte, že nikdy není nic jisté a měli bychom si vážit těch zdánlivých samozřejmostí, které máme. A to za ten čas stojí, ne?

Oficiální trailer filmu Locke