Tehdy mladý francouzský režisér Luc Besson měl před Brutální Nikitou za sebou pouhé tři celovečerní filmy. Téměř němou postapokalyptickou sci-fi Poslední bitva, poněkud zapomenutou, ale zajímavou Podzemku a podmořské drama Magická hlubina. Nekonečnou modř obrovského oceánu i jeho hlubin vystřídala stejně nekonečná černočerná tma, ve které však nenajdete nabušeného Vina Diesela, ale křehkou, přesto nebezpečnou Nikitu. Ač je film v originále pojmenován La Femme Nikita (Žena Nikita), byl tento název zřejmě z důvodů větší atraktivity změněn na Brutální Nikitu. Nikita však vůbec brutální není. Je spíše tajemná a nevyzpytatelná. Koneckonců jako každá žena. Nebo ne?

Při banální vykrádačce lékárny, kde si chce partička mladých feťáků doplnit zásoby, dojde k masakru. Přivolaná policejní jednotka při zběsilé přestřelce zlikviduje celou tlupu s výjimkou Nikity (Anne Parillaud). Ta "na oplátku" zastřelí jednoho z policistů. Je rychle odsouzena na doživotí a poté, co je uspána injekcí, k ní přichází Bob (Tchéky Karyo) se zajímavou nabídkou. Buďto zaplní prázdný hrob, ve kterém byla oficiálně pohřbena, nebo bude "sloužit vlasti". Jinými slovy, má možnost se vykoupit prací nájemného zabijáka. Posléze jí Bob daruje i svobodu. Nikita tuto nabídku přijímá a užívá si plnými doušky nového života a svobody. Potkává sympatického muže Marca (Jean-Hugues Anglade), do kterého se bezhlavě zamiluje. Její minulost ji však nepřestane pronásledovat.

Brutální Nikita, stejně jako ostatní nejlepší Bessonovy filmy, má hypnotickou a podmanivou atmosféru. To je její hlavní devíza. Tam, kde to skřípe s logikou příběhu, to mnohonásobně vynahrazuje specifická bessonovská poetika. Besson byl vždy ctitelem béčkových žánrovek především amerického střihu. V Brutální Nikitě se s přehledem vyrovná americké drsné škole známé z klasických noirových detektivek, ať už těch ze čtyřicátých let, nebo moderním retro detektivkám typu Čínské čtvrti. Aniž by slavné vzory napodoboval, jde si svou vlastní filmovou cestou.

Brutální Nikita je černočerným postmoderním noirovým thrillerem s černočerným humorem. V tomto ohledu své vzory překračuje a ještě v éře "předtarantinovské" vytváří vlastní subžánr, pro který je typické, že černý humor tu jde ruku v ruce s brutálním násilím. Besson tu vytvořil jakousi evropskou verzi Tarantinových Gaunerů, aniž by měly oba filmy nějakou přímou spojitost. Tarantino své Gaunery natočil rok po Brutální Nikitě a Besson mohl nalézt inspiraci spíše u filmů Martina Scorseseho.

Besson má v Brutální Nikitě několik výborně a originálně natočených scén. Ať už jde o úvodní sekvenci s přepadením lékárny s podmanivou kamerovou jízdou vyprázdněnou noční ulicí nebo o komické výjevy z Nikitina tréninku. Vrcholem je pak přestřelka z restaurace, kde má Nikita provést svůj první úkol. Nikita se octne v pasti a je nucena si prostřílet cestu ven ze zdánlivě bezvýchodné situace, kdy je uvězněna v kuchyni. Tato scéna má spád a brilantní choreografii, za kterou by se nemuseli stydět ani citovaný Tarantino nebo hongkongský mistr John Woo. Besson tuto konkrétní scénu použil ještě jednou v Leonovi, kde s Leonovou pomocí z podobné pasti prchá malá Matilda.

Druhým vrcholem filmu je pak samotná akce v závěru, kdy na scénu vstupuje nemluvná postava čističe Viktora (Jean Reno). Besson, aniž by se zde nějak výrazně snažil o sebeparodii, tu balancuje na její hraně. Akce je tu našponována na skřipec únosnosti a pokud si zde ulevíte smíchem, nic jí to neubírá na její efektnosti a originalitě. Jean Reno si zde v epizodní roličce připravil půdu pro svého Leona.

Celý film však stojí na jedné herečce, kterou zde byla výborná Anne Parillaud. Bez debaty jde o její nejvýraznější a vlastně jedinou velkou roli. Je to možná škoda, že se již výrazněji neprosadila, ale i kdyby nenatočila nic jiného než Brutální Nikitu, touto rolí si navždy zajistila své místo ve filmových dějinách. Zdatně jí zde přihrávají i Tchéky Karyo a Jean-Hugues Anglade. Co pak povyšuje Brutální Nikitu do kategorie filmů nezapomenutelných, je kromě zde zmíněného i její závěr, který je nádherně antihollywoodský a tajuplný.

Nepřekvapí, že Brutální Nikita oslovila i americké publikum, které se pak o tři roky později dočkalo řemeslně bezchybného, ale už typicky nenápaditého remaku s Bridget Fondovou v roli "americké Nikity" Maggie. Následně vzniknuvší televizní seriál o Nikitě už jen dál rozmělňuje originální nápad a poutavé zpracování Bessonova dnes už legendárního filmu.

Originální trailer filmu Brutální Nikita