Je to přes sedm let od doby, co si Once bez milosti podrobilo tisícovky srdcí po celém světě, a ať už patříte k jeho fanouškům, nebo odpůrcům, nemůžete popřít, že spojení Hansardova upřímného hudebního projevu a neherecké jiskření mezi ním a Markétou Irglovou mělo svoje podmanivé kouzlo. Indiečkový režisér (a též někdejší baskytarista Hansardovy kapely The Frames) John Carney tehdy tak trochu nečekaně uhodil netušený hřebíček na netušenou hlavičku a dobyl se svým filmem o dost širší publikum, než asi čekal.

Od té doby se ale míhal jen u malých projektů a slyšet o něm moc nebylo. Až teď se vrací s větším počinem, kterým pro změnu vybředne z pravověrných nezávislých vod, jelikož tentokrát už to bude ve větším a s velkými jmény. Člověka pak náležitě musí napadnout otázka, jestli je to dobře, protože Carney tím maličko upouští od toho, co mu šlo nejlíp, aneb točit civilně a nestrojeně. Ne že by nemohl i v dražším projektu prosadit svou, kéž by se to stalo, na druhou stranu ale Love song (mimochodem další z řady českých názvů, co vám spolehlivě zkazí ranní kávu) vypadá na první pohled jako protažený instagramovým filtrem a nesympaticky hollywoodsky pozitivňoučký. Nechme ale temné soudy stranou a řekněme si, o čem to bude.

Greta a Dave byli šťastný pár, společně skládali a hráli písničky a bylo jim dobře. Pak ovšem Dave dostal velkou příležitost u nahrávací společnosti a nakonec Gretu pod tlakem okolností nechal. Dan byl zase hudební producent, bohužel ale o tuhle práci přišel a rozpadlo se mu i manželství. Dvě osudem zkoušené a zkrachovalé existence se jednoho večera náhodně sejdou v baru – Greta hraje svou píseň, Dan si jí všimne. A dál už je to jasné, rozjede se hudební spolupráce, která možná vyústí v něco velkého, možná ale taky ne, hlavní je prostě hrát, a aby to mělo spontánní kouzlo, tak kdekoliv, na ulici, v metru, je to jedno.

Je fajn, že Love song z toho, jak zatím vypadá, asi nebude opisovat ten nejklasičtější nudný oblouk. Romance zřejmě nebude jednoznačná, stoprocentní cukernatý happy end taky není zaručen, takže v tomhle by mohl Carney dost bodovat. Otázka je, jakou oporu bude mít v hercích. Keiru Knightley byste jen tak nečekali s kytarou v ruce a mikrofonem u úst, nicméně to je přesně to, co v Love songu uvidíte.

Sama Keira prý přišla ke zpívání jako slepá k houslím, z toho, co lze zatím vidět, jí to ale poměrně jde a i s kytarou vyhlíží celkem přirozeně. Mark Ruffalo zas vůbec nemohl mít problém se do role vpravit – ošoupaný, zkrachovalý a věčně rozcuchaný producent je pro něj asi stejně náročná role jako pro Setha Rogena obhroublý floutek, takže v tomhle případě by to mělo fungovat, jde spíš o to, jak si trošku nesourodá dvojice ve filmu sedne. Kromě nich ještě uvidíme taky Hailee Steinfeld, Adama Levina, Catherine Keener nebo Mose Defa.

Hlavní roli, jelikož v příběhu jde o nahrávání písní na desku, bude mít ale hudba. Uslyšíme originální písně napsané přímo pro film, na nichž pracovali hudebníci/herci Gregg Alexander, Danielle Brisebois, Nick Lashley Rick Nowels a Nick Southwood. Na některých písních se navíc podílel i sám režisér spolu s Glenem Hansardem. Celkově tedy můžeme čekat víceméně pop mírně zabarvený folkem, i když asi opravdu jen mírně.

Těžko říct, jak se nám Love song nakonec vyvrbí. Určitě není na místě čekat další Once (bez Hansarda, Irglové a Irska to prostě nejde) - modlit se můžeme akorát tak za to, aby tenhle film neskončil v klasické hollywoodské břečce. Ideální případ by byl, kdyby, jak se nechala slyšet sama Keira Knightley, se Love song stal tím typickým příjemným feel-good filmem, který si pustíte za smutného počasí a zapomenete, že je ošklivo. Uvidíme za měsíc.

Love song má v českých kinech premiéru 10. července 2014.

Český trailer filmu Love song