Druhá zmíněná chyba byla kritiky vyřešena zveřejňováním toho, kdo pro co hlasoval. Neodpadl tím ovšem problém vyzdvihování několika málo titulů, které se opakují ve všech nominovaných kategoriích. Naopak se ukázalo, že Česká republika je kinematografií malého národa, kde ročně vznikne sice pár desítek filmů, ale z těch jenom pár stojí za pozornost. Letos absurditu požadavku na akcentování opomíjených děl zcela obnažila dominance Hořícího keře, účelového sestřihu minisérie, který byl nasazen do kin z toho důvodu, aby mohl získávat ceny.
Na Cenách české filmové kritiky se nedočkal nominace pouze v jedné kategorii, a to dokumentární. Vyzdvihnutí diváky opomíjené dvojice klubovek Klauni a Jako nikdy působí spíš jako konsenzus "nevypadalo by dobře, kdyby jeden snímek získal vše". A vzhledem k tomu, jak je veřejností nahlíženo na kritiku, návštěvnosti evropsky vyhlížejícím projektům Zdenka Tyce a Viktora Tauše přiliš nepomůže, pokud vůbec.
První a s Českými lvy nejčastěji spojovaný nedostatek Ceny české filmové kritiky vyřešily snahou o serióznost, která nakonec vedla k monotónosti večera, opomenutím reflexe úlohy kritiky (či alespoň osvětlení náplně této profese) a "politizací" celé události. Po Vetchém, který svou roli moderátora nezvládal, a Geislerové, které metahumor vztahu kritiků a filmařů nevycházel, padlo rozhodnutí na Václava Moravce.
Zatímco při loňském ročníku politiku zmiňovali nezastavitelní předávající, protože se ceremoniál konal ve stejný den jako vyhlášení výsledků prezidentských voleb, letos to bylo na moderátorovi. Jeho vstupy, které byly minimální, nepostrádaly vtip, ale ten nepřekračoval hranici komunální satiry a narážek pro zasvěcené. Potvrdilo se, že máme sice profesionální moderátory, kteří zvládají živý přenos, ale chtělo by to někoho nového, kdo zatím nemá vypěstovanou machu.
Někoho, kdo večer víc přiblíží kombinaci drzosti, atraktivní pro publikum u televizních obrazovek, bez upozadění profesního uznání po vzoru Zlatých glóbů či Oscarů. Pak by Ceny české filmové kritiky nezůstaly pouze u neurážející sedmdesátiminutové podoby s vkusným uchopením (medailonky, sestřihy za loňský rok i vzpomínání na zesnulou osobnost či změny v kinematografickém průmyslu) a akceptovatelnou podobou večera.
NEJLEPŠÍ FILM
- Hořící keř - Agnieszka Holland (producent: HBO Europe, Nutprodukce)
- Jako nikdy- Zdeněk Tyc (producent: T.H.A.)
- Klauni - Viktor Tauš (producent: Fog´n´Desire Films)
NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM
- Hoteliér - Josef Abrhám ml. (producent: Josef Abrhám ml.)
- Show! - Bohdan Bláhovec (producent: Nutprodukce)
- Šmejdi - Silvie Dymáková (producent: Produkce Třeštíková)
NEJLEPŠÍ REŽIE
- Hořící keř - Agnieszka Holland
- Jako nikdy - Zdeněk Tyc
- Rozkoš - Jitka Rudolfová
NEJLEPŠÍ KAMERA
- Hořící keř - Martin Štrba
- Líbánky - Martin Štrba
- Rozkoš - Ferdinand Mazurek
NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ
- Hořící keř - Štěpán Hulík
- Jako nikdy - Markéta Bidlasová
- Rozkoš - Jitka Rudolfová
NEJLEPŠÍ PŮVODNÍ HUDBA
- Hořící keř - Antoni Komasa-Lazarkiewicz
- Líbánky - Aleš Březina
- Revival - Jan Ponocný
NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI
- Hořící keř - Petr Stach
- Jako nikdy - Jiří Schmitzer
- Klauni - Oldřich Kaiser
NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI
- Hořící keř - Ivan Trojan
- Klauni - Jiří Lábus
- Líbánky - Jiří Černý
NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI
- Hořící keř - Tatiana Pauhofová
- Jako nikdy - Petra Špalková
- Rozkoš - Jana Plodková
NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI
- Hořící keř - Jaroslava Pokorná
- Jako nikdy - Taťjana Medvecká
- Klauni - Kati Outinen
CENA RWE PRO OBJEV ROKU (Obrázky Hořícího keře došly)
- Bohdan Bláhovec (Show!)
- Silvie Dymáková (Šmejdi)
- Štěpán Hulík (Hořící keř)