Syd Field je osobnost, která je spíše známá aspirujícím či praktikujícím scenáristům a filmovědcům, než že by jeho jméno patřilo do všeobecného povědomí filmových fanoušků. Ačkoliv ve svém rodišti v Kalifornii vystudoval r. 1965 anglickou literaturu, z které má titul bakalář umění, ve své kariéře se proslavil jako člověk píšící scenáristické příručky. První, pregnantně nazvaná Screenplay, byla vydaná roku 1979 a dočkala se překladu do víc jak dvaceti světových jazyků včetně toho českého, kdy jste na ni mohli v knihkupectví narazit pod názvem Jak napsat dobrý scénář. Nejednalo se pouze o průlomovou publikaci, nýbrž rovnou zlomovou, protože popularizovala dodnes mnohými scenáristy užívaný tříaktový model výstavby klasicky odvyprávěného snímku.
Za svou víc jak padesátiletou profesní dráhu toho stihnul ale mnohem víc, než napsat jedno stěžejní dílo a sedm dalších, již ne tolik významných. Po škole pracoval ve Wolper Productions, kde měl na starosti shipping, a postupně se dostal k dělání rešerší a psaní scénářů pro televizní sérii Biography u stejné společnosti. Na začínající tvůrce měl vliv během svého akademického působení, když přednášel na University of Southern California a vedl kurzy. Judd Apatow a Frank Darabont jakožto režiséři točící podle vlastních scenářů vzpomínají na jeho předměty a semináře jenom v dobrém, když vyzdvihují jeho schopnost naučit, na příkladech (jako Annie Hallová, Svědek) názorně demonstrovat poučky a vést posluchače k uvažování, jak vlastní látku posunout dál.
Vedle (ne)přímého působení na texty později známých osobností měl přímý podíl i na podobu velké spousty scénářů během svého zaměstnání v pozici konzultanta u 20th Century Fox, Disney Studios, Universal a Tri-Star Pictures. Jako jeden z mála vešel do dvorany profesní slávy (tzv. Screenwriting Hall of Fame), do kterého ho zvolilo sdružení scenáristů (tzv. American Screenwriting Association). Vedle toho se staral i o prezervaci filmového dědictví, když vykonával funkci konzultanta u Film Preservation Project.
Paradigma výstavby filmu podle Syda Fielda:
Vedle blahořečení za života se ale objevily i kritičtější názory, které polemizují s tím, že výstavba klasicky odvyprávěného hollywoodského snímku neodpovídá Fieldem popularizovanému tříaktovému modelu. Filmová teoretička a historička Kristin Thompson v knize Storytelling in the New Hollywood navrhla mnohem méně rigidní přístup, který pro porozumění členění do bloků vychází ze struktury a délky samotného díla. Všimla si, že dvouhodinové počiny mají akty spíše čtyř: uvedení do děje, komplikaci akce, vývoj a vyvrcholení (plus krátký epilog).
Při sledování dalšího hollywoodského blockbusteru si schválně vzpomeňte na Fielda a jeho nepopíratelný přínos především angloamerické scenáristice, všímejte si, jestli odpovídá tříaktové struktuře. Do komentářů nám pak můžete dát vědět.