Šest let stojí mezi druhým a třetím dílem Wrightovy volné trilogie, kterou překvapivě spojuje víc než jen zmrzlinový kornout. Paralelně k příchutím jednotlivých Cornetto i žánr opět doznal další změny. Po zombie Soumraku mrtvých a policejní Jednotce příliš rychlého nasazení přichází sci-fi Na konci světa. A kde jinde ukončit celou trilogii a lidské plémě zároveň než v restauračním zařízení. Premiéra v tuzemských kinech byla z nevysvětlitelných důvodů na poslední chvíli zrušena, i tak si U Konce světa českého diváka našlo, a to na letošním Fresh Film Festu.

U Konce světa je samozřejmě svébytný film, bylo by ale nefér zamlčet ony paralely mezi posledním přípitkem a jeho staršími sourozenci. Třetí celovečerní spolupráce trojice Wright-Pegg-Frost má totiž o něco temnější a zralejší podtón než předchozí dva přírůstky. Ústřední pětice se přehoupla přes kritických čtyřicet a hned čtyři netradiční hrdinové mají anglický domek, výnosné zaměstnaní a alespoň jednu (bývalou) manželku. A ten pátý je Gary King (Simon Pegg). Zcela nemetaforicky ve stejném kabátě jako Gary z raných devadesátých let jezdí v tomtéž autě s tou samou nahrávkou a úplně stejnou měrou nezodpovědnosti jako před dvaceti lety. A cíl má jediný: v rodném městě dokončit slavný pijácký maratón, který se svými spolužáky načal právě před dvěma dekádami.

Jenže s abstinujícími a na oko dospělými spolužáky už to taková sranda není, a tak se na scénu dostává kýžený sci-fi prvek: aristokratičtí návštěvníci s modrou krví. Gary udělá to, pro co by se rozhodl každý rozumný dospělý: dál pokračuje ve svém ambiciózním maratónu, jehož závěr má nastat v putice Na konci světa. A dostat se tam hodlá i přes světélkující tělo Pierce Brosnana. Sledovat pokřivenou verzi Petra Pana ještě nikdy nebyla taková zábava.

Oproti předchozím dvěma filmům se hlavně dvojčlenný herecký tým Pegg-Frost rozrostl o další tři členy. Na hon za mládím se vydává ambiciózní Oliver (Martin Freeman, který se v drobných rolích objevil zatím v každém snímku), věčně šikanovaný Peter (Eddie Marsan) a taky  Steven (Paddy Considine), který se s Garym přetahuje o flirt ze střední jménem Sam (Rosamund Pike). Ostřílená britská topka je výborná ve vzájemném špičkování, jinak ji člověk pozná spíš povrchně. Protože když jde do tuhého, prim hrají zase jen dva mušketýři, kteří už od jedničky stvrzují, že leitmotivem celé trilogie není jen britská zmrzlina, ale hlavně netradiční bromance. A v případě potemnělé trojky to platí dvojnásob. Wrightovy se povedl udržet balanc mezi komedií a dramatem na výbornou, a tak je tečka za trilogií i překvapivě dobrou sondou do hlavy jednoho destruktivního alkoholika, co odmítá dospět.

Když už jsme u hlav, Wright je samé překvapení, i co se akčních scén týče. První střet s umělou inteligencí, který proběhne netradičně mezi pisoáry, je na komedii až kacířsky dobrý a člověk hned lituje, že se takové kvalitě neučí některé akčňáky. A i když se Wright střihem trochu zklidnil, pořád dokáže svůj um vtipně prodat. Příkladem za všechny jsou čtyři svižně čepovaná piva a jedna zbabělá sodovka, která se stane jakýmsi neoficiálním prologem každé návštěvy pubu.

U Konce světa funguje z velké části jako rozloučení. To je ostatně cítit z šikovné recyklace dávno viděného, ať už jde o tradiční disciplíny jako je skok o plot nebo tisíckrát zmíněné Cornetto. S láskou psaný scénář si pohrává jak s odkazy na předchozí dva filmy, tak i na jiné skvosty – od Matrixu po Casablancu. Opakované sledování přímo vybízí ke hře na odhalování všech poschovávaných hříček, ať už jde o význam skrytý za názvy navštívených hospod nebo známé tváře z prvních dvou filmů.  

Udržet takhle nabitý mix žánrů a perliček ve scénáři je přímo nadlidský výkon, a tak je hned snazší nějaké to uklouznutí odpustit. Ve Wrightově případě je to do absurdity vybičovaný epilog, kterým vypadá tak trochu na sílu. Lehce monotónně zase působí druhá polovina Peggovy výpravy po pivnicích, kde se Wright trochu zacyklí a prakticky nepřinese nic nového. Hluchá místa ale opět zachraňuje brilantní scénář, který dokáže i nevhodně načasovanou debatu o správné terminologii pro roboty povznést ve filozofický zážitek.

Dvakrát se ze stejné pípy nenapiješ. To si alespoň ověřil Gary King a platí to zřejmě i pro cornettovou trilogii. Podtón třetí části se trochu změnil a chvílemi postrádal neúmyslnou lehkost a nenucenost prvních dvou částí. Ostatně oněch dvanáct pivních svatostánků neodkazuje k ničemu jinému než dvanáctibodovému programu v boji proti závislosti. Pořád je ale komedií psanou s neuvěřitelnou pečlivostí a velkým Wrightovým (potažmo Peggovým) triumfem, který zas a znova dokazuje jeho lásku k řemeslu. A jestli se Gary nedokázal vrátit zpátky v čase, pak alespoň výborný soundtrack ano.   

Oficiální trailer k filmu Na konci světa