Nebudu to nijak zaobalovat - byla (a je) to jednoduše bomba, kterou nikdo nečekal. Občas se prostě objeví na světě novinka, která se dokáže trefit do černého bez předchozí trailerové masáže a milionů napumpovaných v reklamních kampaních. Vězte, že pro realistické akční sci-fi s originálním námětem a osobitým provedením je na filmovém trhu místa více než dost. Blomkamp si svou personální dráhu v režijní branži rozjel svým prvním celovečerákem "nadparádně".
Dokázal v něm spojit sny početného davu sci-fi fanboyů - do detailů propracoval setting blízké budoucnosti (k dokonalosti dovedl v novince Elysium), kam zahrnul i mimozemskou technologii se zbraněmi, co z oka vypadly legendárnímu Half-Life či Deus Ex. Tyto agresivní motivy navázal do děje v mimozemských slumech uprostřed Johannesburgu a vyprávěním vyložil velice známou problematiku týkající se menšin. V tomto případě se jedná o milionovou populaci tvorů, co pocházejí z cizí planety a vypadají jako uhnilé lidské krevety.
Připravenou půdu ale na dvouhodinové stopáži paradoxně nevyužívá a sleduje osud jednotlivce - nakaženého pracovníka MNU, který má kromě milující ženušky ještě tchánoidního šéfa. Sharlto Copley se se svým vtipným rádoby jihoafrickým přízvukem angličtiny začne postupně fyzicky měnit do prototypu emzáka a stane se tak lovnou zvěří jak společnosti MNU, tak žoldáků ze slumu. Veselá řežba může začít. Get your fokkin' tentacle out of my face!
Nebudu se zabývat podrobnostmi, Neill se v motivech jednoduše opakuje. V obou filmech spadne raketoplán, kolem kterého je následně vystavěna dramatická situace. Hrdina je vystaven nákaze, kterou je nutno vyléčit. Hrdina je pronásledován bandou krvežíznivých žoldáků. Těm velí vykreslený hlavní zloun, popřípadě zlounka. Ve slumech je divák konfrontován s "ghetto-špekem", jehož statky potřebuje hrdina nějak využít (mimozemské zbraně versus výlet do vesmíru). Otcovský vztah mezi kreveťákem a jeho synkem je později v Elysiu dotažen do postav matky a její nemocné dcery.
Dynamika je našlapaná už od samého začátku, stupňuje se s vystěhováváním jednotlivých rezidentů zóny 9 a vrcholí bojem v ní - lahůdkové efekty emzáckých zbraní, akce ala Černý jestřáb sestřelen s havárií mimozemského raketoplánu a kinematická nálož s armádním botem. Bezvládná těla létají prašným vzduchem Jihoafrické Republiky, točená ručně a kamerou ze vzduchu, která se místy situuje do role přímého televizního vysílání, popřípadě sledujících bojových vrtulníků. Režisér využívá budget na maximum - na fotorealistikém CGI si zakládá a velikost konfliktu doplňuje právě kamerovou výpomocí. Související audiovizuál obstojí i za deset let, stejně jako rozhoupaný žaludek z naturalisticky podané přeměny Wikuse van de Merwe do obří krevety. Kafka by mohl závidět.
Scénář místy trpí nesmyslnými náhodami, otazníkovými zvraty, ale všeho negativního je naštěstí pomálu. Výsledek působí celistvě, neprosí o sequely nebo seriálové pokračování jako nevyužitý svět Elysia a dá se tak označit nálepkou "lepší". Nemám ale psát srovnání, ať už se jakkoliv nabízí, nýbrž recenzi extrémně povedené sci-fi, která seznámila filmový svět se jménem Neill Blomkamp, který do té doby pracoval pouze na kraťasech a Districtem byl katapultován na filmařské výsluní.
