Britsko-americká akční komedie Kick-Ass inspirovaná komiksem dvojice Marka Millara a John Romita Jr. není zas tak stará, ale stačila si už za tři roky od svého uvedení vypěstovat značnou diváckou oblibu. A v podstatě nepřeženu, když napíšu, že se pyšní přívlastkem kultovní, čemuž napomohlo i jeho pozdější vydání na DVD a Blu-ray discích. Kick-Ass vlétl před třemi roky na plátna kin s takovou razancí a byl natolik osvěžující a originální podívanou, že si ho pro tentokrát připomeneme v rubrice, která je jinak obvykle vyhrazena letitějším dílům.

Hlavním hrdinou Kick-Ass byl (a stále je) teenager Dave Lizewski (Aaron Johnson), který sám sebe popsal jako zcela typického, ničím nevynikajícího studenta střední školy. Dave trávil svůj volný čas buď se svými dvěma kamarády Martym (Clark Duke) a Toddem (Evan Peters) vysedáváním v komiksové kavárně, nebo erotickými představami o své učitelce paní Zane (Deborah Twiss). Jako každý teenager a student střední školy i Dave byl zamilovaný do dívky, na kterou neměl, v tomto případě se jménem Katie Deauxma (Lyndsy Fonseca) a také snil o tom, jaké by to bylo být superhrdinou. Dave se rozhodne své sny uskutečnit a stane se maskovaným mstitelem bezpráví Kick-Assem.

Paralelně se zápletkou kolem Davea se rozvíjí příběh bývalého policisty Damona Macreadyho, nyní nazývaného Big Daddy (Nicolas Cage) a jeho jedenáctileté dcerky Mindy (Chloë Moretz) alias Hit-Girl. Damon byl neprávem odsouzen na pět let do vězení, přičemž jeho zatčení zařídil zkorumpovaný policista Gigante (Xander Berkeley). Avšak tím, kdo tahal za nitky, byl mocný drogový dealer a hlava newyorského podsvětí Frank D´Amico (Mark Strong). Frankův syn Chris (Christopher Mintz-Plasse) alias Red Mist se pomocí intrik naoko spojí s Kick-Assem, aby společně se svým otcem dostali toho, kdo kazí Frankovy obchody s drogami. 

Čím je Kick-Ass tak výjimečný, pozoruhodný a originální? Jistě to nebylo zápletkou vycházející z komiksové předlohy, i když si tu jeho tvůrci pohrávají s klišé a schématy známých klasických komiksových hrdinů jako jsou Superman, Spiderman nebo Batman. Kick-Ass nemá vrozené superhrdinské schopnosti jako Superman, ani nežije dvojím životem jako Peter Parker nebo Bruce Wayne. Kick-Ass je i ve svém kostýmu stále jen obyčejným teenagerem a dostává stejný nářez jako padouši, proti kterým zasáhne před nočním obchodem, a který se díky pohotovému "zásahu" přihlížejících stane hitem internetu.

Jinými slovy Kick-Ass není superhrdinský epos jako Superman či jeho nový klon Muž z oceli nebo Spider-Man či filmová série o Batmanovi nebo Temném rytíři. Kick-Ass je v zásadě jejich parodií. Ovšem není to vyloženě parodie ve stylu Bláznivých střel či Žhavých výstřelů. Kick-Ass si spíše jen na parodickou notu zahrává. V zásadě jde o žánrový hybrid, který balancuje na hraně předstírané vážnosti a zcela přiznané hry. Uvědomíme-li si tento fakt, potom se zdají všechny námitky jdoucí na adresu filmu vytýkající mu přehnaně násilné scény a především to, že většinu jich provádí "malá holčička", podobně přehnané jako údajná míra násilí zde předvedená.

Kick-Ass je zkrátka jedna velká nadsázka a jako takovou by ji měl divák chápat. Kritiku a diskuse tak nejspíš vyvolal proto, že některým tato nadsázka nedocházela, nebo ji nehodlali akceptovat. Což pak ale odvádí předmět diskuse vyvolané Kick-Assem zpět k recipientům díla a tomu, nakolik jsou či nejsou schopni ve filmu vnímat a akceptovat nadsázku, jejíž hranice jsou pochopitelně chápány každým jinak.

Pokud bychom měli Kick-Ass zařadit k nějakému filmovému trendu či ke konkrétním filmovým "příbuzným", nejblíže by měl asi k takovým dílům jako jsou Pulp Fiction: Historky z podsvětí, Kill Bill: Vol. 1 nebo Sin City - Město hříchu. Podobně jako Quentin Tarantino nebo Robert Rodriguez nabídl Matthew Vaughn s Kick-Assem divákům čirou zábavu, která postmoderním způsobem klade vedle sebe mnohé popkulturní odkazy, zdánlivě neslučitelné hodnoty a bourá či spíše si pohrává se zažitými diváckými i žánrovými stereotypy. V Kick-Ass je vše maximálně nadsazené a stylizované a ani scény s takzvaně "realisticky" podaným násilím nelze brát vážně ani v nejmenším. Kick-Ass v každém momentě i směru zůstává stále nic vážně neberoucí zábavou a jako takový funguje na výbornou. 

Vaughnovi se tu opravdu velmi originálně a skoro zázračně povedlo spojit v jeden celek vše, co jsem tu v předchozím odstavci napsal a zároveň tu otevřeně cituje například zmíněného Kill Billa či Old Boye. Gangsterské podsvětí zasazené do amerických reálií je zase originální mix z filmů Guye Ritchieho a připomíná také podobně parodicky vykreslené gangsterské figurky z Jarmuschova filmu Ghost Dog: Cesta samuraje, aniž by přitom ale upadly v imitátorství nebo vykrádání. Navíc dokáže podobně kongeniálně jako Tarantino pracovat s hudební složkou, takže každá scéna v Kick-Ass má svůj příslušný a patřičně cool hudební motiv a jeho hudební soundtrack je podobně lahůdkový jaku u Kill Billa.

Herecké výkony tu jsou jedním slovem znamenité. Mimo Aarona Johnsona v titulní roli a Christophera Mintz-Plasseho v roli Chrise nejvíce ční jiná dvě jména. Na jedné straně je to Nicolas Cage jako tajuplný mstitel v kostýmu připomínajícího Netopýřího muže - ten mimochodem uvedl jako jednu z insiprací pro postavu Big Daddyho herce Adama Westa  ze seriálového Batmana ze šedesátých let. Zatímco u Cage nepřekvapují jeho herecké schopnosti léty už mnohokrát osvědčené, u Chloë Moretz působí její herecký projev jako bomba a v roli Hit-Girl byla tato v době natočení snímku třináctiletá herečka zcela suverénní. A z velké části je to i její zásluha, že Kick-Ass působí tak neotřele, svěže a zábavně. 

Kick-Ass je opravdu věrný svému názvu a jak bylo zmíněno v úvodu, i když zatím neprošel prověrkou času, nepochybně ho můžeme už nyní označit přívlastkem kultovní. Zvláště když ho již dnes takto velká část diváků vnímá. O tom, zda mu tato pověst vydrží, si můžeme znovu popovídat třeba za nějakých dvacet let.        

Originální trailer film Kick-Ass