Co by se za normálních okolností mohlo zdát "jen" jako excentrický úlet (střílení ptáků, nemístné vtipkování), trochu výstřednější a méně obvyklé chování (Barbařina odtažitost, chlad a podrážděnost) nebo netradiční způsob zábavy, to se - viděno optikou Aliciiny nabourané psychiky - jeví jako nepochopitelný sadismus, nepřátelství, zesměšňování a série prapodivných, podezřelých náhod. Nezachrání ji ani opětovný příjezd Sarah - věci uvnitř hlavy Alicie jsou již natolik v nepořádku, že není cesty zpět, a jakýkoliv dobrý konec je v nedohlednu. Hranice mezi "normálností" a šílenstvím, dnem a nocí, snem a bděním, krutostí a sebeobranou se stírají, z ostrova se stává vězení a mysl se mění v neřízenou střelu, mířící na ta nejcitlivější místa...Režie i scénáře filmu se ujal chilský rodák Sebastián Silva. Spolupráci s Michaelem Cerou si vyzkoušel už ve filmu Crystal Fairy, který se - ač mnohem odlehčenějším způsobem než Magic Magic - také zabýval otázkami změněného vědomí a možností lidské mysli.
Kolem Magic Magic vyvstává plno otázek, z nichž nejpalčivější jsou "proč je to, proboha, označováno za horor?" a "čím má film být a komu je určen?". Snímek je totiž vším možným, jen ne hororem, proto se ti, kteří jej zhlédnou v očekávání bubáků, krve a mrazení v zádech, budou právem cítit podvedeni a zklamáni. Na poměry klasického thrilleru je příliš omezený co do prostoru i počtu postav, nejvíce ze všeho tedy připomíná jakési komorní psychodrama, kde však akce převládá nad dialogy.Nejtěžším kamenem úrazu snímku je jeho extrémně pozvolný start, během něhož se divák místy nudí, místy se snaží zorientovat v kladných a záporných postavách a v tom, kterým směrem se vlastně bude celý děj ubírat, a bojuje s nutkáním opustit kinosál/vypnout přehrávač. Takto nesměle a zmateně děj klopýtá téměř celé dvě třetiny a až v té poslední se rozjede tempem, které by slušelo celé jeho délce. A rozhodně to stojí za to.
Postav na scéně přibývá, jedna dramatická situace střídá druhou, jednotliví protagonisté svým rolím dávají patřičně vyniknout a podávají místy až divadelní (v tom nejlepším smyslu slova) výkony. Jedním z hlavních předpokladů pro to, abyste si Magic Magic alespoň trochu užili, je bohužel ten, že k filmu musíte přistupovat jako k lehce nadprůměrnému béčkovému komornímu psychothrilleru. Jen tehdy ustoupí do pozadí mírně odbytý scénář a naopak vyniknou především herecké výkony Juno Temple a Michaela Cery, kteří se svých rolí excelentních šílenců zhostili vskutku bravurně. Zajímá-li vás psychologie a jste-li zvědaví na to, jakým způsobem se může vyvíjet duševní porucha, jak málo stačí k jejímu propuknutí a jak vnímá okolní svět někdo, jehož mysl je mnohem zranitelnější, než mysl "normálního" jedince, přidejte si k našemu hodnocení dva body.
