Poté, co jsme týden co týden mohli pravidelně sledovat jednotlivé epizody první série televizního seriálu společnosti NBC Hannibal, jsem si říkal, že směr, kterým se začal od premiérového dílu ubírat, se mi nezdá příliš originální. Vadila mi na něm především jistá monotónnost, která se s přibývajícími díly začala projevovat. Místo, aby příběh někam směřoval a charaktery se rozvíjely, každý díl nám pouze servíroval další a další důmyslně promyšlené a propracované vraždy. Na celé škále různých způsobů zabití, znetvoření a zmrzačení si jeho tvůrci tedy opravdu dali záležet (například „lidský totem“ z ostatků zavražděných těl, těla nabodnutá na jelení paroží ad.). V tomto ohledu tvůrci seriálu kladli opravdu velký důraz na pečlivě propracované a efektní „aranže“ vražd.
Byl jsem však především zvědavý na to, jak se bude dále rozvíjet vztah mezi hlavním protagonistou seriálu, kterým je vyšetřovatel Will Graham (Hugh Dancy) a jeho psychiatrem Hannibalem Lecterem (Mads Mikkelsen). Čekal jsem, zda se jejich vztah pacient – doktor bude postupem času s dalšími díly nějak výrazněji proměňovat a zda bude nabývat osobnější charakter. Nepříjemně mě překvapilo, že k tomu příliš nedocházelo. Obě postavy jsou svým psychologickým založením natolik zvláštní a výjimečné, že asi ani není možné, aby se stali přáteli. Každý z nich je lapen ve vlastní ulitě, kterou ani jejich společný kontakt nebyl schopen nějak výrazněji prolomit. 
Will, a Hannibal toho dovedně využíval, je naprosto mimořádný jedinec, který má natolik vyvinutý smysl proniknout do mysli vraha, že tato jeho schopnost ho činí téměř jasnozřivým a nebýt jeho, tak je agent Jack Crawford (Laurence Fishburne) s celým svým týmem vyšetřovatelů nahraný. Jenom Will umí téměř dokonale přesně popsat a vcítit se do mysli vraha a tuto jeho dovednost tvůrci opakovaně v každém díle vizualizovali a my tak díky tomu mohli vidět rekonstrukce spáchaných zločinů. Will ale za toto téměř geniální vcítění se a výjimečné schopnosti draze platí svou mimořádně křehkou psychikou. Mimo to, a je to v seriálu také okrajově přítomno, mu tato jeho psychická nestálost znemožňuje navázat romantické pouto s vyšetřovatelkou doktorkou Alanou Bloom (Caroline Dhavernas).
Oproti Willovi stojí jako druhá klíčová figura doktor Hannibal Lecter. O tom, že právě on je ďábelským strůjcem, který tahá za všechny nitky, víme už od první části. Byl to on, kdo v prvním díle varoval sériového vraha Garreta Jacoba Hobbse. Jeho postava tak bohužel postrádá moment překvapení a my pouze čekáme, kdy na to přijde i Will. Očekával jsem však, zda se v Hannibalovi neprobudí nějaké skutečné city a zda si nebude toužit udělat ve Willovi přítele. Jenže, stejně jako Will je i Hannibal, a patrně navždy, uzavřen v téměř neproniknutelné schránce. Jeho mysl je chladná a vybroušená jako diamant a funguje jako stroj. Navíc má v sobě přímo extrémně vyvinutou schopnost manipulovat s psychikou svých pacientů a ďábelsky těžit z jejich slabostí. Hannibal je dokonalým ztělesněním zla a manipulace. Celou dobu, kdy Will takřka potí krev a riskuje své duševní zdraví, se úlisný doktor v koutu duše jen cynicky a téměř lhostejně baví, i když navenek předstírá skutečnou účast a strach o Willovo duševní zdraví. 
V klíčovém momentě, který přichází v poslední třinácté epizodě, neváhá ani chvíli, aby Willa zradil. Klidně obětuje Abigail Hobbs (Kacey Rohl), s kterou sdílel tajemství o vraždách, za což nakonec nevyhnutelně musela zaplatit životem. Hannibal stále zůstává tím geniálně chladným Mefistofelem, který jen našeptává, provokuje a trýzní své oběti. Zřejmě jediným jeho skutečným koníčkem, který ale dovedl k uměleckému mistrovství, je kulinářské umění. Přímo se vyžívá v přípravě rafinovaných pokrmů až na ten „malý“ detail, že je připravuje z orgánů těl svých obětí. Když tedy na konci třináctého dílu přijme pozvání své terapeutky doktorky Du Maurier (Gillian Anderson) a přinese k ní vlastní „telecí“, tak se divák může „bavit“ tím, jak si doktorka netušeně pochutnává na nějaké „specialitě“ z Abigail.
Třináctý díl je nakonec tím nejlepším a nejdůležitějším z celé série. Willovi, který se stal hlavním podezřelým z vraždy Abigail Hobbs, konečně nespadnou na konci dílu jen klapky z očí, jak říká jeho postava, ale především vůbec poprvé dokáže nahlédnout pravou podstatu Hannibala. V tomto momentě ale jeho procitnutí přichází pozdě. Nikdo, snad jen kromě Alany, už nevěří v jeho nevinu. Důležité ale je, že si Will konečně naplno uvědomí, že s ním Hannibal celou dobu manipuloval. Konečně si ho spojí se symbolem jelena a odhalí pravou identitu přízraku, který ho po celý seriál provázel jako noční můra. Závěrečná „němá“ sekvence z vězení s vzájemnými a vědoucími pohledy Willa a Hannibala je zřejmě tím nejlepším jak z poslední epizody, tak z celé série. Působivou tečkou za první sérií je finální záběr, kdy se na Hannibalově chladné tváři objeví lehký úsměv.
Na začátku jsem napsal, že se v seriálu projevovala určitá monotónnost spočívající jen v neustálém vršení dalších rafinovaně a nechutně provedených vražd, což nemusí jako slabinu vnímat každý. Objektivně tak tím nejlepším, co Hannibal nabídnul, jsou herecké výkony obou hlavních představitelů. Hugh Dancy po celou dobu předváděl maximálně soustředěný a silný herecký výkon. Naprosto přesvědčivě dokázal ztvárnit Willovu mimořádně složitou a senzibilní psychiku. Stejnou pochvalu si zaslouží i jeho hlavní oponent, kterého představoval Mads Mikkelsen. Nezbývá než pochválit tvůrce za to, že do této role vybrali právě tohoto extrémně charismatického dánského herce. Právě jeho mimořádné charisma a tlumené charakterní herectví činí postavu Hannibala tak přitažlivou i odpudivou zároveň. Divák se neubrání srovnání s filmovým Hannibalem Anthonyho Hopkinse Zde bych přeci jen ještě o něco výše stavěl hereckého veterána, jemuž tato role vynesla Oscara, který možná k této postavě proniknul přeci jen ještě o něco více a Hannibal byl v jeho podání ještě o kus tajuplnější a přitažlivější.
Celkově tedy seriál Hannibal nezklamal a doufám, že i v další sérii se máme na co těšit. Vše začne zase od začátku. Výchozí pozice, kdy Will bude ve vězení a Hannibal na svobodě, jistě nebude nadlouho. Jak se to celé bude odvíjet dál, si ale budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Odvysílání druhé řady je naplánované až na příští rok.
