V budoucnosti (nebo v alternativní realitě, to není nikde řečeno) existují dva světy - tzv. Hořejšek a Dolejšek. V Hořejšku žijí bohatí a vlivní lidé, kteří netrpí nedostatkem, zakládají velké korporace, chodí výhradně v oblecích a navštěvují ty nejluxusnější restaurace. Dolejšek naopak obývají ti na pokraji chudoby, kteří žijí ze dne na den a jsou rádi, když mají co jíst a kde spát. Jezdí se tu na kole a když mají někteří štěstí, vyberou si je manažeři z Hořejška na práci. Tyto světy jsou zrcadlově obrácené, takže je vidět z jednoho na druhý, ale pochopitelně vzhůru nohama. Propojeny jsou jen jakousi skálou. Adam pochází z Dolejška a od dětství miluje Eden, s níž se kdysi náhodou potkal. Jenomže Eden je z Hořejška a jejich lásce není přáno. Při jednom jejich srazu je vystopují strážci hranic a vypadá to, že děvče umírá. Když ale po deseti letech Adam uvidí dospělou Eden v televizi, zjistí, že vše je jinak a rozhodně se udělat cokoli pro to, aby se k ní dostal a pokusil se navázat tam, kde kdysi skončili. A pomoci mu k tomu může bezmála zázračný omlazovací krém, na jehož vývoji momentálně pracuje. Jestli něco na Paralelních světech zaujme, je to naprosto jedinečná a fantastická vizuální stránka. Skoro neznámý Argentinec Juan Diego Solanas si na ní dal hodně záležet a na výsledku je to vidět. Některými epickými záběry i průlety kamery dokáže zevnějšek obou světů maximálně prodat a diváka tak zaujmout. 3D, v němž se snímek promítá, sice tolik není vidět a je v podstatě zbytečné, na druhou stranu ale absolutně neruší a často kritizovaných temných scén tu naštěstí taky tolik neuvidíte. Místy jsem si v souvislosti s tímto vzpomněl třeba na Minority Report nebo původní Total Recall a rozhodně to nemyslím v negativním smyslu slova. Co je ale výtečný vizuál platný, když Solanas sám sobě podřezává větev špatným až tragickým scénářem. Na začátku filmu na vás vychrlí tři základní pravidla pro fungování obou světů (jež jsou mimochodem pronesena tak rychle, že se v nich nestačíte zorientovat, natož si je důkladně zapamatovat), která ale posléze začne porušovat. Stejně tak je to s působením gravitace, které je v Hořejšku a Dolejšku jiné. Přiznám se, že za celou dobu jsem nepochopil, jak to s ním tedy vlastně je, protože tvůrce si ji opět přizpůsobuje tak, jak se mu zrovna hodí. Celý příběh je navíc strašně triviální a tuctový a nenabízí absolutně nic, co by někoho překvapilo. Ač se o to Solanas snaží sebevíc, film s přesahem skutečně nenatočil. Jde víceméně o klasickou romanci (lehce hanlivě by se dalo říct o červenou knihovnu), která je pouze zabalena do atraktivního a neotřelého sci-fi obalu. I z toho důvodu mohla být stopáž o čtvrt hodinu kratší a nic by se nestalo. Úplný konec pak působí ze všeho nejvíc jako dělaný dost narychlo, neboť je uspěchaný a nechtěně směšný. Ani hudba Benoîta Charesta není nijak objevná a vsází na klasické romantické tóny. Naštěstí tu je velmi solidní obsazení, které leccos zachraňuje. Jim Sturgess je sympatický každým coulem a zamilovaného mladíka ztvárňuje uvěřitelně a nechybí mu ani potřebné charisma. Kirsten Dunst si jako jeho milá v klidu uhraje své a i ona je spíše umírněná a nechává pouze působit své osobní kouzlo. Škoda jen, že chvílemi je zbytečně moc nalíčená a působí staře a uměle, což se k ní zoufale nehodí a hodně jí to ubírá na přirozené kráse, která tu několikrát vynikne. I když chemie mezi nimi nefunguje na sto procent, nemusí pronášet laciné a otřepané repliky, tudíž je jejich romance snesitelná a neškodná. Za zmínku určitě stojí i Timothy Spall, jenž snímku dodává tolik potřebný vtip a nadhled a leckomu možná utkví v paměti víc než ústřední duo. Paralelní světy (mimochodem další z ne úplně šťastných českých distribučních názvů) není primárně špatný film. Jen doplácí na to, že skvostná technická stránka nedokáže zakrýt okoukaný a děravý příběh. Myslím, že hodně často se v souvislosti s ním bude objevovat onen trošku otřepaný termín o promarněném potenciálu. Vím, jak klišovitě to zní, ale on prostě tenhle film vystihuje zdaleka nejvíc. Bohužel.

Český trailer filmu Paralelní světy