Režisér Quentin Tarantino (kterému se někdy kvůli předchozímu zaměstnání přezdívá blázen z videopůjčovny) se nikdy netajil obdivem ke klasickým westernům. Takřka ve všech jeho filmech je možné najít podobné schéma a odkazy na klasické příběhy o chlápcích s kolty proklatě nízko. Až loni si ale konečně splnil sen a natočil regulérní western, který už svým názvem evokuje, jakým směrem tentokráte slavný tvůrce půjde. Onen titulní Django je černošský otrok, který se rozhodně nechce podřizovat a kvůli věčným hádkám putuje od pána k pánovi. Takhle se jednou setká s německým lovcem odměn doktorem Kingem Schulzem, jenž je na stopě vražedným bratrům Brittleovým a zjišťuje, že jedině Django je schopen ho k nim zavést. Pokud mu pomůže, slíbí mu Schulz svobodu. Ani ta ale jejich cesty nerozdělí - naopak vytvoří silný tým, který se vydává hledat Djangovu ztracenou ženu Broomhildu. Pátrání je zavede až na plantáž Candyland, kterou vlastní zákeřný Calvin Candy, jenž se nezastaví skutečně před nikým a pro oba bude hodně tvrdým oříškem. Nutno uvést, že spojení pojmů Tarantino a western dopadlo výborně a přináší přesně to, co divák očekává. Ač má režisér takřka tři hodiny, žádný sáhodlouhý úvod nečekejte. Už v prvních minutách uvidíte pro film zcela typickou brutální a krvavou přestřelku, která je ale zároveň natočena a podána tak vtipně a pochopitelně záměrně nadsazeně, že se zkrátka neubráníte smíchu. V současném Hollywoodu snad není žádný jiný tvůrce, který dokáže tak funkčně a přitom na první pohled hrozně lehce skloubit extrémně násilnou scénu s humorem, aniž by se divák musel stydět, že se všemu vlastně směje. Většina stopáže ale rozhodně není tvořena nějakou šílenou akcí. Prim tu hrají zejména dialogy. Ty ovšem stojí za to. Tarantino možná v posledních letech netočil tak úžasná díla, na jaká jsme u něho byli dříve zvyklí, schopnost napsat fantastický, úderný a skvěle vypointovaný dialog ale určitě neztratil. V Nespoutaném Djangovi vás o tom přesvědčuje celou dobu a vy nikdy nemáte dost. Každá scéna, v níž se jen sedí a mluví, je natolik úchvatná a vtipná, že se vyloženě těšíte, až přijde další a další a další. A ony přijdou - a nikdy nezklamou. Slušnými slovy tedy zrovna neoplývají, ale s tím se tak nějak počítá. Tarantino navíc režijně ohromně vyspěl a v Nespoutaném Djangovi předkládá zájemcům svůj nejlepší počin za posledních patnáct let (ano, čtete správně - od Jackie Brownové). Formálně jde skutečně o vycizelované dílo, které má jen minimum nedostatků. Zpomalovačky a detailní záběry jsou používany s citem, ale nesmírně efektivně. Také kamera vytváří tak skvostné obrazy, až vás někdy napadne, jestli to pro western, který byl přece jen vždy takový "špinavý", není trošku škoda. I střih je na něho hodně umírněný, což je v tomto případě ku prospěchu věci. O tom, že soundtrack je výtečný, asi netřeba psát. I taková bizarní kombinace přestřelky s hip hopovým doprovodem funguje v režisérových rukách na výbornou. Komplexní příběh ho ale asi neuvidíme vyprávět nikdy, ani zde se nevyvaruje určité epizodičnosti. To ale absolutně nevadí. Excelentní je také casting, který je bezchybný. V případě Christopha Waltze a Leonarda DiCapria snad ani nejde mluvit o hraní, jako spíš o "užívání si". Sledovat jejich společné scény je radost a oba se předhánějí v tom, kdo si je ukradne pro sebe. Zejména druhý jmenovaný si svou první velkou zápornou roli vysloveně vychutnává a je s podivem, že se na něho v čerstvě vyhlášených oscarových nominacích (na rozdíl od kolegy) zcela zapomnělo. Zdánlivě upozaděný Jamie Foxx si bez problémů uhraje své a proměnu ze zakřiknutého otroka v mstitele zvládá výborně. Mnoho emocí navíc vyjadřuje jediným gestem, takže nepotřebuje tolik prostoru, abyste si ho všimli. A vzhledem k tomu, že má tak silné protihráče, je to dobře. Za zmínku stojí i výborně namaskovaný a výtečně hrající Samuel L. Jackson. Škoda, že film nemá o takových deset minut méně, protože by mohl dosáhnout i na plné hodnocení. Závěrečná zhruba dvacetiminutovka už nemá takový náboj jako vše předchozí a zejména miniepizodka, v níž se objeví i samotný tvůrce na mě stále působí hodně násilně přilepená a je tu pouze proto, aby se mohl odehrát zbytek příběhu. To už je ale jen malá vada na kráse a dojem zásadně nekazí. Nespoutaný Django je vynikající "tarantinovský" western, v němž slavný tvůrce využívá největší rozpočet své kariéry na maximum a potěší všechny milovníky žánru i filmu jako takového a nějaké to ocenění by si zasloužil (Oscar z toho ale opět nebude). Nezbývá než ho vřele doporučit, protože velké plátno mu hodně sluší a navíc si můžete vychutnat precizní řemeslo v plné parádě. PS: I zde pochopitelně platí, že čím víc máte "nakoukáno", tim víc se vám film bude líbit. Je zde hodně odkazů ke klasikům žánrů, do jejich rozboru se ale rozhodně nechci pouštět. Pokud jste ale ve westernu hodně znalí, při cameu Franca Nera budete slintat blahem.

Originální trailer filmu Nespoutaný Django