Léta páně 1940 na exotickém karibském ostrově Martinik: ostřílený mořský vlk, kapitán Harry Morgan (Humphrey Bogart), si vydělává na živobytí opečováváním zazobaných turistů, kteří si chtějí potvrdit své chlapáctví ulovením nějaké té pořádné ploutve. Harryho na výletech doprovází věrný a věčný ochmelka Eddie (Walter Brennan), kterého Harry nemá to srdce odkopnout, už jen kvůli společným zážitkům z lepších časů. Harry není žádný idealista a do probíhajících šarvátek na ostrově mezi stoupenci vichystické Francie a hnutím odporu se proto nijak neangažuje. Jenže člověk míní a žena mění. Marie, zvaná Slim (Lauren Bacall), přestavuje kombinaci mládi, drzosti a šarmu, proti které ani okoralé srdce námořníkovo nemá šanci dlouho odolávat. Potom už se nelze divit ani tomu, že Harry začíná myslet na víc než jen na vlastní klid... Stejnojmenný román Ernesta Hemingwaye jsem nečetl, ale dle důvěryhodných zdrojů toho s výsledným snímkem kromě názvu, některých postav a začátku mnoho společného nemá. Howard Hawks o kvalitě předlohy rozhodně přesvědčený nebyl a údajně se to nezdráhal samotnému autorovi říct. Změn tak následovalo mnoho, zdaleka nešlo jen o to, že choulostivou Kubu nahradil Martinik. Mimochodem jedním ze scénáristů byl i legendární romanopisec William Faulkner. Snímek se stal debutem pro devatenáctiletou (rozhodně vypadá starší) Lauren Bacall, která měla údajně nejprve na výběr, jestli by ve svém prvním snímku radši hrála s Bogiem nebo Cary Grantem. Přála si prý Granta, ale vzhledem k tomu, že tak na place mohl zažehnout plamen lásky jednoho z nejznámějších párů filmových dějin, asi jí to moc nevadilo. Bacall s Bogartem rozdělila až jeho smrt v roce 1957. Chemie mezi oběma je také to, co na snímku dodnes možná baví nejvíc. Laurenina postava Slim měla původně menší prostor, ale Hawks jako dobrý businessman chápal, že je potřeba využít potenciál toho, o čem se ve společnosti právě mluví, resp. drbe. To asi naštvalo Dolores Moran, která měla být ve filmu původně Bogartovým objektem touhy. Těžko říct, jestli jí náladu zlepšila aspoň aférka se záletným režisérem. Osobní poznámka: vkus je záležitost výsostně individuálni, ale stejně nejsem úplně schopen docenit chlapecky ostré rysy Lauren Bacall, obzvlášť ve srovnání s ostatními legendárními kráskami té doby. Na druhou stranu vyzáblý skrček Bogart taky není typickým chlapákem, a přesto jeho charisma ve filmech zvláštním způsobem funguje. Ale zpět k faktům. Zmiňovaná podobnost s o dva roky starším hitem Casablanca je opravdu zjevná: děj se odehrává za války a náš hlavní hrdina je pragmatik, do jehož života vstoupí manželský pár, kvůli kterému je nucen přehodnotit svoje postoje a začít kopat za tu správnou stranu. Důležité pasáže se odehrávají v baru, kde má své nedílné místo i sympatický klavírista. Hrdinovi šlape na krk slizký policejní šéf. A koneckonců kromě Bogarta se v obou filmech objevili ještě další dva herci. Je potřeba si přiznat, že Mít a nemít není stejně precizně šlapajícím strojkem, dokonalou podívanou, kde nic nechybí ani nepřebývá a emoce jsou dávkovány s přesností lékárenských vah. Na druhou stranu zjevné jiskření mezi Bogartem a Bacall je díky téhle dejme tomu kopírce zachyceno pro další a další generace filmových fanoušků. A to není málo.

Originální trailer filmu Mít a nemít