Humphrey Bogart patří rozhodně k největším filmovým tvrďákům všech dob. Jeho obvyklou rolí je zdánlivě cynický vlk samotář, který se tváří, jako že mu na nikom a na ničem nezáleží, ovšem když je potřeba, prokáže své kvality i city: Casablanca, Hluboký spánek, Africká královna a mohli bychom jmenovat ještě dlouho. Hrdina dnes vzpomínaného snímku je ale jiný. Drsnější, cyničtější, beznadějnější, skutečnější. Jakoby neměl šanci se změnit. A když už, tak jen částečně a hlavně pouze dočasně. Temnota, kterou je obestřen, je mu souzena. "I was born when she kissed me. I died when she left me. I lived a few weeks while she loved me." Dixon Steele (Bogart) je hollywoodský scenárista bez práce, což je důsledek jeho alkoholismu a vznětlivé povahy. Naskytne se mu příležitost adaptace jednoho románu, ale aby jej nemusel číst, pozve si domů šatnářku z jeho oblíbeného podniku, která už knihu četla, aby mu příběh odvyprávěla. Ta je druhý den nalezena mrtvá a policie jde logicky po Steelovi, kterému jeho reputace násilníka a bitkaře rozhodně nepomáhá. Alibi mu poskytne sousedka Laurel (Gloria Grahame), která se s Dixem záhy sblíží. Policisté vraha dívky stále nemohou najít, a Steele tak pořád zůstává v jejich hledáčku a ani zamilovaná Laurel nemůže ignorovat výbuchy zloby a žárlivosti, které její vztah s Dixem lemují, a začíná o něm pochybovat a čím dál více se bát. V roce 1950 byly uvedeny v kinech shodou okolností hned tři slavné filmy, které se podívaly na odvrácenou stranu showbusinessu. Zatímco oscarový vítěz Vše o Evě nám trochu zastaral, Wilderův Sunset Blvd. ani Na opuštěném místě Nicholase Raye (Žijí v noci, Rebel bez příčiny) neztratily nic ze své razance a ostrosti. Jsou dodnes působivým svědectvím toho, že lehkost, nablýskanost a řemeslná dokonalost snímků z továrny na sny jsou často vykoupeny neštěstím a zoufalstvím jedinců, kteří se na jejich vzniku podílejí. Svědčí o tom mimochodem i historky ze zákulisí natáčení Rayova filmu. Snímek vznikl v produkční společnosti Santana Productions, kterou si Bogart založil v roce 1948, aby se mohl lépe realizovat. Výsledkem bylo šest filmů (mj. Sirocco či Beat The Devil), které ovšem mnoho diváků do kin nenalákaly, a tak v roce pětapadesát herec prodává svůj podíl studiu Columbia. Na opuštěném místě byl už druhým filmem, na kterém Bogie spolupracoval s režisérem Rayem. Poprvé to bylo soudní, sociálně zabarvené drama Knock On Any Door. Za předlohu Místa posloužil temný román Dorothy B. Hudges (také kultovní Ride The Pink Horse), který byl ovšem značně upraven, především kvůli cenzorům - hlavní hrdina knihy je totiž sériový vrah-škrtič, který se vydává za spisovatele detektivních románů. Strážci morálky, resp. produkčního kodexu Bogarta v takové roli prostě neskousli. Scénář Edmunda H. Northa a Andrewa Salta tedy z Dixona Steela udělal "pouze" podezřelého filmového pisálka, snímek obohatil o vylíčení hollywoodského zákulisí a posílil ústřední, ke zkáze odsouzenou romanci mezi Dixem a Laurel. Dlouho se nevědělo, kdo bude představovat hlavní ženskou postavu. Režisér stál nejprve o Ginger Rogers, ale až měsíc před natáčením obsadil po domluvě s producenty vlastní manželku Glorii Grahame. Jejich vztah byl tou dobou už v pokročilém rozkladu. Zajímavostí je určitě smlouva, kterou Gloria podepsala - stálo v ní totiž: "Můj manžel bude oprávněn mě řídit, kontrolovat, radit mi, nařizovat a dokonce mi rozkazovat od 9 do 18 hodin každý den kromě neděle" a jedna klauzule jí zakazovala "naléhat, přemlouvat, provokovat ho nebo ho nějakým jiným ženským způsobem rozptylovat či ovlivňovat". Tato smlouva byla samozřejmě promptně zveřejněna za účelem propagace snímku. Celý film na mě nepůsobí ani jako noir (kam je pravidelně zařazován), ale spíše coby dusné psychologické drama, temná romance a ironický vzkaz Hollywoodu v jednom. Pro hlavní zúčastněné šlo o velmi osobní záležitost - Bogart ztvárnil brilantně roli, která údajně nejlépe vystihovala jeho skutečnou povahu. Hlavní hrdina je odsouzený k neštěstí od samého začátku a nemá šanci na vykoupení. Jeho výbuchy zlosti a násilí jsou šokující a krutě přesvědčivé. Ray k rozervané postavě Dixona nemohl necítit sympatie, zejména když se mu také v mnohém podobal. Nemluvě o jeho manželce v roli ženy, se kterou hrdina najde dočasně souznění, než ji od sebe odežene tím, že jí dá nahlédnout do temných hlubin své duše. Mimochodem zanedlouho se vztah Raye a Grahame rozpadl úplně, když režisér přistihl svou choť v posteli se svým třináctiletým synem.

Konec snímku měl původně vypadat jinak, ještě temněji (nechci prozrazovat, ale kdo viděl, si snadno domyslí). Režisér ho dokonce natočil, ale nemohl se s ním smířit, a tak vymyslel verzi, která se nakonec dostala na plátna. Někdy prostě není třeba tlačit ze všech sil na pilu, aby vás film plně zasáhl. Tematizované věčné osamění hlavních postav je silná káva i tak. Proklatě černá.