Barry Kane (Robert Cummings) pracuje během druhé světové války v kalifornské továrně na letadla. Jednoho dne zde vypukne požár, z jehož založení je mladík nespravedlivě obviněn. S policií v zádech Barry prchá, aby našel muže jménem Fry (Norman Lloyd). Ten je totiž podle Barryho za celou záškodnickou akci v továrně zodpovědný. Na cestě, která skončí až v samém New Yorku, zjistí, že Fry byl členem tajné organizace, která sabotérské činy organizuje a provádí. O život půjde nejen Barrymu, ale i pohledné Patricii (Priscilla Lane), která se k němu nejprve poněkud nedobrovolně přidala. Najde se v Americe dostatek dobrých lidí, aby našim hrdinům v jejich svízelné situaci pomohli? Sabotér (neplést se Sabotáží, která vznikla ještě v Británii) se začal natáčet dva týdny po japonském útoku na Pearl Harbour. Je tedy jasné, že z něj bude odkapávat vlastenecký patos. Na druhou stranu se všechno děje v míře víc než únosné a člověka příjemně překvapí, že navzdory pochopitelným proklamacím je snímek i po sedmdesáti letech pořád velmi zábavným kusem filmařiny. Snímek se stal Hitchcockovým prvním filmem pro studio Universal, ke kterému se dostal prostě proto, že David O. Selznick jeho námětu příliš nevěřil a chtěl na něm pronajmutím Hitchových režisérských služeb někomu jinému vydělat. Hitchcock si do hlavních rolí vysnil Garyho Coopera a Barbaru Stanwyck, ale kvůli rozpočtovým omezením si musel nechat zajít chuť. A protože je tedy obsazení na Hitche netypicky nehvězdné a i když se jak Cummings, tak Lane snaží ze všech sil, film si pro sebe kradou znamenitě vybraní představitelé menších, ale zatraceně výrazných rolí. Ať už jde o moudra pronášejícího slepce, uhlazeného šéfa záškodníků, celou skupinu cirkusových "zrůd" a nebo samotného titulního sabotéra Frye, ti všichni dostávají náležitý prostor, aby zazářili. Film by mohl někdo odzívat jako dobově podmíněnou agitku, ale onen morální apel na publikum, že vnitřní nepřítel nikdy nespí a může se skrývat i uprostřed spořádaných a zaopatřených amerických občanů, není ani dnes směšný. Navíc scénář i režisér svoje poselství šikovně rozpouštějí v pořádné porci oddychové zábavy, takže jim těžko něco vyčítat. Snímek je vlastně dost podobný jak třeba hitchcockovské klasice starší (The 39 Steps), tak mladší (Na sever severozápadní linkou), a člověk tak může názorně pozorovat režisérův vývoj. Výjimečných scén je ve filmu spousta, těch čistě režijně pozoruhodných se nejvíc nachází v newyorském závěru. Hitchcock v nich využil skutečné lokace, jako jsou Rockefellerovo centrum, kde je zajatá hlavní hrdinka, či Radio City Music Hall, kde se odehraje přestřelka v kině, nebo newyorské doky s převrhnutou lodí Normandie či již zmíněná Socha svobody. Finální scéna, odehrávající se v samotném plameni sochy, je pak už vyloženou učebnicí napínavé filmařiny, byť se zde máme netradičně bát o padoucha místo o hrdinu. Hitch tohoto přehmatu prý ještě dlouho litoval, ale po letech v Na sever severozápadní linkou už to zaonačil správně. Na závěr místo dlouhého doporučování raději znovu zmíním čerstvě vydanou kolekci Hitchových filmů natočených pro Universal, která nedávno vyšla na Blu-rayi. A nutno říct, že právě Sabotér vypadá ve vysokém rozlišením opravdu výtečně.

Originální trailer filmu Sabotér