Doba je zlá a nezávislé filmy to nemají jednoduché. Nekonečné shánění peněz, dotáčky a rvaní se s ostatními na festivalech. Snímek rodáka z Connecticutu měl štěstí a utržil pozitivní reakce nejen od diváků, ale i od kritiků. Navíc se stal kasovním trhákem, vydělal na sebe víc než čtyřikrát, a Foxové tak nemuseli moc listovat v účtárně. Ani tento úspěch ho ale nepasoval do řad distributorských výběrů, a jak už to u nezávislých filmů bývá, většina filmových fanoušků se k němu nemá jinak než ilegální cestou dostat. Another Earth zanechá v divákovi neotesaný, živý pocit z hodiny a půl vysoce realistického zážitku, který kontrastuje šokujícím koncem s pozvolným tempem zbytku stopáže. Příběhových vrcholů a kdejakých "cool" momentů film mnoho neobsahuje, klade důraz na dvě hlavní postavy a soustředí se především na prvky známé z Dostojevského románů - pocity vyhnanství, nejistoty, viny. Cahill hlavní postavu za její zločin kromě čtyř let žaláře více netrestá, naopak jí poskytuje východisko v podobě výhry v celosvětové soutěži o to, kdo se první dostane na druhou Zemi. Ta se u naší matičky objevila zničehonic a podle všeho to vypadá, že na ní existují kopie všech lidí, kteří se na ní podívali, a že počali svou existenci právě ve chvíli, kdy lidé druhou Zemi spatřili. Námět je sám o sobě šťavnatý a jeho poloha v pomalu plynoucím příběhu je pro zábavu dostačující. Počáteční konfrontace protipólů v podobě syrové havárie, která je v dalších osmdesáti minutách základním kamenem dramatického děje, rapidně zpomalí. Nastává hodinový režijní minimalismus, civilní a uvěřitelné herecké výkony, sednoucí ambientní podkres a těžký feeling nezávislého filmu. Ten nevadí, je zastíněn šikovně mávající taktovkou Cahilla jakožto režiséra, scenáristy, producenta a střihače v jedné osobě. Mike to zvládl s osobitou grácií, děj se pomalu motá a jeho hlavní tahouni – Brit Marling a William Mapother – odhalují víc ze druhou Zemí zmateného okolí, ale hlavně jeden z druhého. Oba hlavní herci jsou skvělou castingovou volbou a především Brit Marling zvládla svou úlohu náctiletého outsidera, který prostě jednou udělal chybu, parádně. Osudovému spojení dvou hlavních postav sekunduje i Mapother, kterého známe z rozpolcené role ze seriálu Lost. Jistá symbolika v duplicitě obou planet se projevuje i v postavách, které jsou sice ztracené, zároveň ale spojené skrz klíčový okamžik, který drasticky změní běh jejich žití. Civilní dialogy a chování obyvatel Ameriky v neutrálně působících scénách přihrává k autenticitě a režisér tak získává diváka na svou stranu a vnořuje ho dál do myšlenek hlavní postavy. Nepotřebuje si podkopat svou autoritu nějakými levnými cheesy efekty. K dosažení sci-fi dojmu mu stačí pouze statický obraz planety, která z nebe na svou sestru neustále dohlíží. Jsou to ale ty momenty zvedající diváka ze židle (na konci se na jeden přece jen dostane), co snímku ve finále mírně podráží nohy. Je dobře, že s tím scénář počítá a prvoplánovosti se obloukem vyhýbá, na druhou stranu tak jistým způsobem nikdy nemůže dosáhnout stoprocentního nebo alespoň devadesátiprocentního úspěchu. Příběh má nápad, myšlenku a jeho stavba se na konci tvůrcům vyplatí, už ale svou samotnou povahou je odsouzen k pouze částečnému, i když úspěchu. Je to tak dobře a film tak má fungovat, jen to od diváka vyžaduje ladění do osobité rytmiky snímku, s čímž nemusejí být všichni zadobře. Another Earth je tak jako tak skvělý nízkorozpočtový snímek, který osloví svou promyšlenou stavbou, skoro až hypnotickým rytmem (do kterého je ale vhodné proniknout), hereckým minimalismem a skutečně perfektním koncem, představující pomyslnou velkou černou tečku za celým dílem Mika Cahilla.

Originální trailer filmu Another Earth