Jane Hudson (Katharine Hepburn) je osamělá, pozvolna stárnoucí "lepší" sekretářka z Ohia, která právě naspořila dost peněz a sebrala potřebnou odvahu ke své první dovolené v Evropě. A protože neměla s kým jet, vydala se sama. V čarokrásném městě nenašla jen památky, ale také pohledného a šarmantního obchodníka Renata (Rossano Brazzi). Dokáže si na první pohled rázná a samostatná, uvnitř ale zjevně zraněná žena užít aspoň pár dní prchavého štěstí? Jak bylo pro Davida Leana v jeho rané fázi tvorby typické, film je založen na divadelní předloze. Byla jí broadwayská produkce The Time Of The Cuckoo (Čas kukaček, což bylo označení pro letní období, kdy turisté podnikají nájezdy po celé Evropě) Arthura Laurentse, který ji napsal na tělo herečce Shirley Booth. Ta se ovšem producentům zdála příliš stará, a tak poté, navzdory tomu, že padala jména jako třeba Ingrid Bergman v režii svého manžela Roberta Rosselliniho, snímek skončil u Leana s tehdy sedmačtyřicetiletou Katharine Hepburn v hlavní roli. O adaptaci své hry se pokoušel nejprve sám autor, ale režiséra neuspokojovala, a tak se přepisovalo, ovšem také ne zrovna úspěšně. Finální verze je nakonec společné dílo spisovatele H. E. Batese a Leana. Laurentsovi se film nakonec nelíbil, stěžoval si, že bylo osekáno všechno zajímavé. Skutečností je, že snímek opravdu nenabízí žádnou hlubokou analýzu duše osamělé ženy, jenže ty náznaky, co zůstaly, jsou více než výmluvné. A pak je tu významný trumf v rukou filmařů, který vám žádná divadelní hra nezprostředkuje - tím jsou samy Benátky, ze kterých režisér udělal další postavu svého filmu. Nepřeháním. Po zhlédnutí filmu budete mít opravdu pocit, že jste v nich byli. Místní měli z natáčení v letní sezoně strach, protože se báli o ušlé zisky kvůli pobíhajícím filmařům, problém se však údajně vyřešil, když studio United Artists štědře přispělo na opravu baziliky svatého Marka. Nakonec vyhráli všichni. Film byl hit a do Benátek jezdilo po jeho uvedení dvakrát tolik turistů než dříve. David Lean si město údajně zamiloval a stalo se mu druhým domovem. Letní opojení také údajně později považoval za svůj nejoblíbenější snímek. Což je zajímavé tvrzení režiséra, který se nejvíce proslavil skutečně rozmáchlými podívanými typu Lawrence z Arábie či Doktor Živago. Tady jeho posedlost dokonalostí a velkolepostí spíše jen tušíme, tvůrce na sebe neupozorňuje, "jen" oddaně slouží hercům a městu. I když slouží... Těžko říct, s jakou na snímek vzpomínala Katharine Hepburn. Její výkon je tradičně obdivuhodný a navzdory tolika předchozím úspěchům se nejedná ani tentokrát o žádnou prázdnou exhibici, k jakým mají občas "zasloužilé umělkyně" sklony. Svou hrdinku proměnila v opravdu živoucí bytost, se kterou soucítíte a kterou máte rádi. Nepřekvapivě a zaslouženě získala nominaci na Oscara, stejně tak její režisér. Leanova přehnaná preciznost ale herečku během natáčení donutila čtyřikrát spadnout do vody v kanále, ze které si odnesla zánět v oku a už se ho po zbytek života nezbavila. Pro zajímavost se sluší uvést, že film měl v prudérních 50. letech problémy se schválením, protože odporoval produkčnímu kodexu, když zobrazoval manželskou nevěru (Renato byl totiž "tak trochu" ženatý). Po vystřižení osmnácti stop filmu obsahujících ono zobrazení - akt samotný nakonec symbolizoval stejně jako v Hitchcockově Chyťte zloděje ohňostroj - pak mohl být snímek uveden do kin. V Anglii mimochodem běžel pod alternativním názvem Summer Madness (Letní šílenství). Stručně a jasně: jestli jste ještě v Benátkách nebyli a letos v létě vám to náhodou nevyjde, vždycky je tu naštěstí Leanova dojímavá romance. Pokud jste ji nestihli na letošní Letní filmové škole, poohlédněte se po ní. Šťastnou cestu!

Scéna z filmu Letní opojení