Mariňák Zac Efron najde při jedné misi v Iráku fotku krásné neznámé Taylor Schilling a od té doby se ho štěstí drží jako klíště. Po návratu domů pak cítí povinnost záhadné ženě poděkovat. Autor příběhu? Nicholas Sparks.
Chtěl-li bych si při psaní recenze k romantickému dramatu
Talisman usnadnit práci, stačilo by napsat, že jde o další adaptaci románu
Nicholase Sparkse. V tuto chvíli už je všem jasné, jak to celé vypadá a zda na to chodit, či ne. Jelikož by mi to ale asi neprošlo, musím se vydat klasickou cestou a podrobně zanalyzovat všechny aspekty uvedeného filmu.
Jeho děj není nikterak komplikovaný a na jeho popis stačí pár vět. Seržant americké námořní pěchoty Logan Thibault (
Zac Efron) je už na své třetí misi v Iráku a se smrtí je tak v každodenním kontaktu. Při jedné misi nalezne v písku fotku neznámé ženy, jejíhož majitele nemůže najít. Obrázek si tedy ponechá a od té chvíle se ho drží štěstí a on přežije všechny nebezpečné úkoly, na něž je posílán. Když se posléze vrátí domů, pochopitelně se rozhodně tajemnou zachránkyni najít a osobně jí poděkovat. Jak už to tak ale v podobných filmech bývá, u prostého vyjádření díků samozřejmě nezůstane.
O autorovi knižní předlohy jsem se již zmiňoval. Pokud tedy máte představu, o koho jde, asi víte, že
Talisman je typický příklad té nejtuctovější, nejlacinější a nejméně zajímavé romance, jaký jen může být. Během úvodních zhruba dvaceti minut je totiž zcela jasné, jakým směrem se děj bude ubírat dál. Při prvních seznámeních s černobílými a povrchně naznačenými charaktery si dokážete představit, jakou úlohu tu mají zastávat a jak jejich osudy dopadnou. Divácky malinko nudné.
Je to skutečně tak, že vás absolutně nic nepřekvapí a vy se tím pádem už nemáte ani na co těšit. O nějaké hloubce, motivaci nebo logice tu nemůže být moc řeč. Hlavní hrdina je mariňák, což znamená, že je ten nejdokonalejší z dokonalých. Nikdy nemyslí na sebe, je to super chlap, drsňák, který má srdce a nestydí se za slzy z lásky a špatné vlastnosti u něho neexistují.
Oproti tomu jeho milostný rival je buran, hlupák, který má na syna špatný vliv (a to jen tím, že z něj chce udělat muže a místo na housle ho posílá na fotbal), sobec a žárlivec, který musí mít vždy pravdu a nesnese neposlušnost. Mezi nimi stojí křehká žena, která už se nechce zamilovat (o to víc do mariňáka, protože její bratr byl voják a zemřel v boji) a je pod nadvládou bývalého manžela, který má mocného otce a hrozí jí odebráním syna do vlastní péče.
V podobném duchu se nese celý film, což je dost ubíjející. Hodina a tři čtvrtě se ohromně vleče a subjektivně se jeví jako minimálně dvojnásobná. Poměrně zkušený režisér
Scott Hicks (vynikající
Záře a velmi solidní, i když malinko bezkrevná adaptace
Stephena Kinga Srdce v Atlantidě) si je toho dobře vědom a sympaticky se snaží film oživit, seč mu síly stačí. Bohužel občas nádherná kamera, která se ale pochopitelně nevyhýbá těžce kýčovitým záběrům, a slušná úvodní minisekvence z válečné irácké zóny toho už moc nezachrání. A jakási řemeslná zručnost a rutina už by se dle mého měla předpokládat.
Nevím, zda je úplně fér v podobném snímku mluvit o něčem jako herecké výkony, když se po zúčastněných mnohdy ani příliš nevyžadují.
Zacu Efronovi tu úplně stačí zamilovaně hledět do dáli, občas upustit nějakou tu slzu a hlavně dobře vypadat a sem tam si svléknout triko. Podobně je na tom i objekt jeho touhy, takřka neznámá
Taylor Schilling, jež si zase vystačí s ublíženým a tragickým výrazem a opět dokonalou vizáží. Svršky ovšem - nečekaně a bohužel - nesundá a pánské osazenstvo se tak musí zabavit nějak jinak. Z letargie vytrhne snad jen v rámci možností dobrá
Blythe Danner, jejíž hláškující babička je asi tím nejlepším, co film nabízí.
Dál už je jen prázdnota. Nenajdete tu vůbec nic, co by bylo aspoň trošku zajímavé, nebo co by vás přimělo k tomu zajít do kina. Pokud už nějakým omylem (nebo pánové pod nátlakem partnerky) do kinosálu zabloudíte, vězte, že vás výsledek nijak neznechutí. Jen se budete s největší pravděpodobností strašně nudit a usmívat u vážně míněných scén a dialogů, které si vyloženě koledují o nějakou parodii. Tu možná také začnete hned na místě vymýšlet, abyste si ukrátili táhnoucí se čas.
Talisman je zkrátka děsivě předvídatelný film pro úzkou diváckou skupinu žen, které čtou knihy
Nicholase Sparkse. Nikoho jiného bavit nebude, i když se o to v některých momentech moc a moc snaží. Pokud si tedy pánové chcete šplhnout u svých drahých poloviček (čerstvě zamilovaní obzvlášť), obrňte se velkou trpělivostí a pozvěte je do kina. Možná se poté dočkáte i nějaké sladké odměny.
Český trailer filmu Talisman