Žila byla jedna princezna, která kvůli své kráse nesměla vycházet ven, neboť by zastínila mnohem starší a ne tolik půvabnou královnu. Přesto jednoho dne utekla a potkala sedm trpaslíků. Nová verze Sněhurky přichází do našich kin.
Klasickou pohádku o Sněhurce zná asi každý. Kromě vyprávění našich maminek a babiček zajisté také z několika desítek tu více, tu méně povedených filmových adaptací. V letošním roce se dočkáme dokonce dvou dalších. Zatímco na poněkud drsnější fantasy
Sněhurka a lovec si budeme muset ještě počkat, svérázná a v pravdě bizarní
Sněhurka přichází do našich kin právě již tento týden.
Před jejím samotným zhlédnutím je třeba vědět velmi důležitou věc. Režisérem je původem indický filmař
Tarsem Singh, což mnohé naznačuje. A následující recenze se ponese v podobném duchu jako ta na jeho poměrně nedávný počin
Válka bohů.
Sněhurka totiž trpí víceméně stejnými neduhy.
Abychom ale dostáli povinnosti, musíme se vrátit k příběhu. Princezna Sněhurka vyrůstá po smrti svého otce v království, jemuž tvrdou rukou vládne zlá královna, která nepřipustí, aby byl někdo krásnější než ona. Tím pádem Sněhurku zcela izoluje. Té se však jednoho dne podaří uprchnout a na své cestě potká sedmero vynalézavých trpaslíků, s jejichž pomocí se pokusí navrátit obyvatelům důvěru ve vládnoucí moc. A navíc se zamiluje do chrabrého prince Alcotta, na nějž si ale zároveň dělá zálusk i sama královna.
Ze synopse to vypadá, že se tvůrci rozhodli pro otřepanou pohádkovou šablonu a do určité míry je to pravda.
Singh a spol. se zaštiťují předlohou od bratrů
Jacoba a
Wilhelma Grimmových, tudíž se snaží snímek stylizovat lehce potemněle a tajemně. To se jim ale bohužel příliš nedaří. Atmosféra tu totiž tak nějak úplně chybí a není zcela jasné, jaká by měla vůbec být.
Na první pohled vše vypadá dost velkolepě (monumentální zámek, krásný dům trpaslíků, strašidelný les), na ten druhý zjistíme, že rozpočet zřejmě nebyl nikterak vysoký, neboť z původně rozlehlého zámku vidíme jen dvě místnosti, stejně tak trpasličí příbytek se mění na jediný pokojík a tak dále. Tyto maličkosti značně kazí divácký dojem a degradují snímek na úroveň dražšího televizního projektu.
Výsledku příliš nepřidá ani hodně bizarní stylizace, která přesně vystihuje svého tvůrce - prazvláštní kostýmy, které jsou chvílemi hrozně "gay", kýčovité barvy v každé scéně a hodně zvláštní dialogy pohybující se na hraně parodie. A našel jsem tu tolik skrytých sexuálních narážek, až jsem se divil. Místy jsem si připadal, jako když se dívám na jakousi pornoverzi této pohádky, ale bez sexu... Vrcholem všeho pak je totálně zbytečná závěrečná muzikálová vložka, která nemá žádný význam a je dost samoúčelná a vlastně vůbec nechápete, proč nezůstala na podlaze střižny.
Lily Collins je jako princezna zoufale nevýrazná a divák si ji jistě zapamatuje hlavně kvůli jejímu výraznému obočí. Vše se snaží uhrát přes svou roztomilost a zdánlivou nevinnost, což ale nevydrží dlouho a za chvilku začne být spíše otravná. Ani
Armie Hammer jakožto princ na tom není o mnoho lépe. Charismatu moc nepobral a spíše jako chrabrý hrdina tu působí jako nemotorný ňouma, který není svého postavení absolutně hoden.
Jestli stojí za to
Sněhurku kvůli něčemu vidět, je to
Julia Roberts. Ta si zlou královnu nehorázně užívá a nebere se vůbec vážně. Film si pro sebe krade podobným způsobem, jakým se to onehdy podařilo
Johnnymu Deppovi v prvních
Pirátech z Karibiku. Ač ji osobně moc nemusím, právě ona je tím jediným, co drží snímek nad vodou v mnoha slabých chvílích. Každičká scéna s ní je zážitek a vyloženě se těšíte, až se znovu objeví na plátně. O to víc pak bije do očí nevýraznost a marná snaha ostatních.
Český distributor se rozhodl snímek rovnou nadabovat, upřímně jsem ale nepochopil proč. Nevím, jestli tahle verze je zrovna vhodná pro nejmenší děti, protože ty se budou většinu času asi nudit a patnáctiletí snad titulky už přečtou. Osobně myslím, že jde trošku o přehmat, ale budiž.
K dobru se musí tvůrcům přičíst relativně slušná kamera a některé opravdu hodně dobře výtvarně řešené scény, které by klidně mohly viset na zdi jako plakáty. Svým způsobem je zajímavá i ona bizarnost, protože většina kostýmů je hodně originálních a je na nich vidět, že si je
Singh ohlídal a vyloženě si v nich libuje. Jinak nezajímavé královské plesy se tak proměňují v pastvu pro oči.
Sněhurka není ani pohádkou, ani parodií na ně. Lze tedy jen velmi těžko určit, na koho je cílena. Obávám se, že neuspokojí vlastně vůbec nikoho a každý na ní najde něco, co mu vadilo. Výsledek tak zůstal někde uprostřed cesty.
Český trailer filmu Sněhurka