Evropa je starý světadíl, který si prošel mnoha historickými milníky a etapami. Většina z nich se ovšem dotýká ryze lokálních dějin a za hranicemi toho kterého státu je už nikdo nezná. Stejně jako příběh dánské královny Karoliny Matyldy Hannoverské, jejíž manželství s pološíleným panovníkem Kristiánem VII. bylo nešťastné a ona posléze našla útěchu v náručí králova lékaře Johana Struenseeho, takto zarytého osvícence. Takové politické názory však v osmnáctém století nebyly tolerovány a nad jejich nehynoucí láskou se brzy začínají stahovat mračna. Pokud se bojíte variace na červenou knihovnu z vyšších vrstev, potěším vás, protože tou Královská aféra rozhodně není. Dánsko-švédsko-německý film natáčený v našich lokacích je spíše velkolepým historickým dramatem s přesahem a hlavně velice příjemným překvapením. Je na něm dost znát, že vznikal pod čistě evropským dohledem, a nějaká zásadnější producentská omezení se mu vyhnula. A je to jedině dobře. V našich končinách neznámému režisérovi Nikolaji Arcelovi se od začátku daří vytvářet dusná atmosféra nehostinného osmnáctého století na severu Evropy. Všude kolem je bahno, často prší a celá nálada je značně temná a depresivní. Neznalý divák vůbec nepozná, že se snímek nenatáčel ve své vlasti, ale že tvůrci vyjeli do středu Evropy. Interiéry všech našich zámků jsou mimochodem skvostné a moc mě potěšilo, jak jich dokázali filmaři využít a vytěžit z nich maximum. Skutečně vypadají, jako když se běžně používají a pozornost je tu věnována každému detailu. Na celém filmu je ale nejúžasnější to, jakým stylem je natočen. Arcel vsadil na ten nejkonzervativnější způsob a evidentně věděl, co dělá. Modernějšími postupy si pomáhá jen zřídka (pár záběrů z ručních kamer nebo klipovitý střih), po většinu stopáže jinak předvádí to nejlepší ze staré školy. Nechybí tak statické kamery, opulentní záběry z mnoha společenských akcí, nádherné kostýmy nebo plně využité lokace. Po výpravné stránce se Královská aféra může směle poměřovat s některými hollywoodskými kousky a divák si tudíž nepřipadá o nic ochuzen. Absolutním vrcholem dramatu je jednoznačně celý příběh. Ten je výtečně napsaný a tak atraktivní, že strhne i ty, kteří historii moc nefandí. Ústřední milostný trojúhelník je těžce osudový a postavy tak hluboké, že je těžké si k nim nevytvořit nějaký vztah. Tvůrci si jsou navíc dobře vědomi toho, jak nadčasový děj vypráví, a proto na něj nenásilně nabalují skrytá poselství do dnešní doby, nad kterými stojí za to se zamyslet. Pak si vlastně uvědomíme, že za těch více než dvě stě let lidstvo zas tak dalekou cestu (po stránce názorů a myšlenek) neušlo a vše se cyklicky opakuje. Charaktery by pochopitelně nefungovaly bez vhodně zvolených herců. A ti jsou zde beze zbytku excelentní. Nejznámější tváří je beze sporu Mads Mikkelsen (většinovému divákovi známý jako padouch z bondovky Casino Royale, jinak dvorní herec Nicolase Windinga Refna), jako pokrokový lékař. Ten je v jeho podání charismatický až na půdu a věříte mu veškeré promluvy i gesta a z fleku byste mu dali svůj volební hlas. Alicia Vikander je jako žena stojící mezi dvěma muži taktéž přesvědčivá a chemie mezi nimi funguje výborně, takže není na co si stěžovat. Veškeré vnitřní pochyby a pohnutky královny, která sice doktora miluje, zároveň ale manžela obdviuje, vystihla zcela přesně. Oba dva však lehce zastiňuje Mikkel Boe Folsgaard jako král Kristián VII... Ten si dal na své roli opravdu záležet a ztvárňuje ji jako hybrid mezi Formanovým Mozartem a Jiřím VI. z Královy řeči. Zní to asi dost neuvěřitelně, o to překvapivější je, jak mu to výborně vyšlo. Nešťastný panovník se tak stává tragickou postavou, která se své moci natolik bojí a vnitřně si něvěří, že vše skrývá pod masku zdánlivého šílenství a nemorálního chování. Ocenění Stříbrným medvědem z Berlinale je naprosto zasloužené. Jedinou zásadnější výtkou tak zůstává jen přehnaná délka, která dosahuje zhruba dvou a čtvrt hodiny, což je opravdu moc. Některým scénám i dialogům by přes veškerou řemeslnou zručnost a náboj zkrácení prospělo a výsledek by tím nijak neutrpěl. K vyložené nudě a subjektivnímu pocitu zbytečného natahování děje na druhou stranu nedojde. Královská aféra je vynikající historické drama z ne moc známé kapitoly evropských dějin, které mnoho diváků dost možná překvapí svou precizností a propracovaností. V době přemrštěných a předražených hollywoodských velkofilmů, které by rády byly něčím víc, než nakonec jsou, jde totiž o pohlazení po duši a důkaz toho, že silné příběhy ještě nevymřely.

Český trailer filmu Královská aféra