Colin Clark (Eddie Redmayne) chtěl k filmu. Psal se rok 1956 a táhlo mu na čtyřiadvacet. Vzhledem k tomu, že se rodiče znali s Laurencem Olivierem (Kenneth Branagh) a jeho chotí Vivian Leigh (Julia Ormond), nebyl to až takový problém. V době, kdy se rozbíhala slibná spolupráce Sira Laurence se sexbombou Marilyn Monroe (Michelle Williams), podařilo se Colinovi získat nevděčnou pozici třetího asistenta režie. Přeloženo do běžného jazyka: holky pro všechno. Ale co, byl u filmu. A měla přijet Miss Monroe. Čerstvě vdaná Marilyn očekávala part, který dokáže, že je dobrá herečka. Sebevědomí postrádající supernova si přivezla jako podporu manžela, světoznámého dramatika Arthura Millera (Dougray Scott), i svou hereckou trenérku a důvěrnici Paulu Strasberg (Zoe Wanamaker), manželku Lee Strasberga, guru tzv. metodického herectví. Metoda zdůrazňovala hercovo vnitřní prožívání, ztotožnění se s rolí, což bylo britské herecké elitě naprosto cizí. Laurence Olivier se těšil, že ho fascinující Marilyn nabije mladistvou energií, a doufal, že ji svede. Nakonec byl však rád, že několikaměsíční martyrium s přecitlivělou, nevypočitatelnou, často zdrogovanou, ale pro plátno zrozenou hvězdou vůbec přežil. Colin u toho všeho byl a s Marilyn se překvapivě sblížil. A psal si o tom deník. Respektive kdo ví, jak to opravdu bylo. Colin Clark, syn v Anglii proslulého uměleckého historika Sira Lawrence Clarka, se zabýval především televizními pořady o umění. Po skoro čtyřiceti letech od oněch událostí, v roce 1995, vydal první knižní deník nazvaný The Prince, The Showgirl And Me. Líčí v něm jednotlivé účastníky natáčení s mladistvým vtipem a bez přehnaného respektu. Až na úplném konci se jen letmo zmíní, že neměl odvahu psát o tom, co se stalo během devíti dní, kdy Marilyn poznal zblízka. Zábavně zfilmovaný deník v produkci televize BBC si můžete pustit třeba zde. V roce 2000 vyšlo pokračování pod názvem My Week With Marilyn, kde se ty naznačené "osudové" dny náležitě rozpitvávají. Je dobré si rovnou ujasnit, co od snímku nečekat: není to sonda do nitra globální hvězdy, milované i desítky let po její smrti, a není to film přinášející nečekané objevy, souvislosti nebo pohledy. Stejně jako skutečný Colin neodhalil tajemství dvojitého M, ani diváci nemohou nic takového očekávat. Vždyť byl v její přímé blízkosti jen několik dní. Jestli si tedy nevymýšlel. Nejlépe je na snímek pohlížet jako na realitě bližší variaci zápletky "běžnému smrtelníkovi vstoupí do života filmová celebrita", jak ji známe třeba z romantické komedie Notting Hill. Jenže v tomto případě nemáme žádnou fiktivní hvězdu, tady jde o samotnou mýty opředenou Marilyn. Je to lákavé nakouknutí za oponu toho největšího showbusinessu, kde navenek důstojný Laurence Olivier nadává jako dlaždič, Marilyn lavíruje mezi bohyní a Ivetou Bartošovou a mladý hrdina... ten upřímně nestojí příliš za řeč a není to jeho chyba. Koho by v takové společnosti mohl zajímat? Už jen vzhledem k i těm nejmenším rolím, obsazeným britskou hereckou smetánkou. Můj týden s Marilyn je prostě film herecký, ale v tom dobrém slova smyslu. Představitelé hlavních rolí se mohli vyřádit a činí tak s vervou a chutí. Tradičně ambiciózní Michelle Williams si svou Marilyn nastudovala opravdu velmi pečlivě - mimiku, dikci, chůzi i spoustu kouzelných detailů, které známe z jejích filmů či dokumentů. Úplně nejvděčnější asi bude přímé porovnání scén ze skutečného Prince a tanečnice a scén z natáčení v Týdnu, které doporučuji a pro které je lepší zkouknout Olivierův film předem. Samotný Princ a tanečnice je mimochodem až na okouzlující MM tuctová a dost zastaralá studiová konverzačka, která dokazuje, že Olivierovi chyběla komediální lehkost jak při režii, tak při ztvárnění hlavní mužské role. Můj týden s Marilyn ale naštěstí není jen soutěž v imitaci. Možná že skutečná Marilyn v soukromí vystupovala a chovala se úplně jinak a toto tradiční pojetí (bohyně / dítě / psycho) je jen sen fanouška popkultury nebo klišé, jenže na plátně působí jako opravdová lidská bytost. V rozsahu menší, ale podobně vděčnou úlohou věčně supícího Laurence Oliviera si pro sebe snaží film ukrást Kenneth Branagh. S Olivierem ho sice pojí spíše láska k Shakespearovi než fyzická podoba, na to je Branagh s prominutím dost oplácaný, jenže tento nedostatek je bohatě vynahrazen jeho náležitě energickým a šťavnatým výkonem. Když se po všech těch hysterických scénách na závěr rozplývá nad dokonalostí Marilyn na plátně, věříte mu to a dáváte mu zapravdu. Britská filmová mládež, představovaná Eddiem Redmaynem jako Colinem a Emmou Hermionou Watson v zatraceně nevděčné roli Colinova druhého objektu touhy, nenadchne ani neurazí. Zato Judi Dench jako Dame Sybil nebo třeba Zoe Wanamaker v roli Pauly Strasberg rozzáří každou scénu. Jejich postavy totiž jsou mnohem zajímavější a zábavnější než ti mlaďoši.

Český trailer filmu Můj týden s Marilyn Můj týden s Marilyn je velmi příjemná filmová zábava pro všechny, kteří se někdy zasní při představách, jaké to asi je, být hvězdou. Nebo jaké by to bylo, svou oblíbenou star potkat. A poznat. Je to také snímek pro ty, co ocení stylovou retro podívanou a lahůdkové herecké výkony. Když jsme u těch snů, strašně rád bych viděl film o natáčení některého z Marilyniných pozdějších snímků, jako je Někdo to rád horké nebo Mustangové. A žánr by mohl být psychologický thriller nebo horor.