Letošní ročník Oscarů bude v kategorii Nejlepšího ženského hereckého výkonu v hlavní roli zřejmě bez překvapení. Jak už předávání Zlatých glóbů napovědělo, Meryl Streep si může na poličce pomalu dělat další místo. Pravdou ale zůstává, že výraznější sokyni letos nemá, protože ostatní nominované se soustředily spíše na "vnitřní svět" svých postav a s fyzickou proměnou to zas nebylo tak horké, i když Glenn Close jako muž by mohla povídat. Karty jsou tak jasně rozdané a nám nezbývá než si jen pětici hereček představit a dozvědět se, proč čtyři z nich takřka jistě odejdou s prázdnou. Glenn Close (Albert Nobbs) První nominovaná oslnila akademiky rolí ženy, která svou příslušnost k něžnému pohlaví skrývá pod mužskou podobou. Snímek, o kterém se v našich končinách moc neví, sází dle ohlasů právě na svou hlavní představitelku, která se mimochodem podílela i na scénáři. Výbornou práci odvedli také maskéři a Close je od muže k nerozeznání. Její výkon je perfektní a zdánlivě oscarový. Sošku ale zřejmě nezíská ze dvou hlavních důvodů - bohužel vznikla v době, kdy byla natočena i Železná lady, hlavně ale snímek nestojí jen na ní, protože minimálně Mia Wasikowska jí je vyrovnanou kolegyní, a tudíž nejde o herecký koncert v pravém slova smyslu. I když jde o typ role, který má Akademie v oblibě, pravděpodobnost úspěchu je v tomto případě minimální. Viola Davis (Černobílý svět) Herecky naprosto luxusně zvládnutý film se musel dočkat nominace i v hlavní ženské kategorii. Nominovaná zde ztvárnila osudem těžce zkoušenou ženu, která pro své zaměstnavatele vychovala sedmnáct dětí a její jediný syn zahynul při zcela zbytečné nehodě. Její výkon je ohromující a podařilo se jí velmi dobře zachytit vnitřní prožitky své postavy, která došla v životě do bodu, kdy už nemá absolutně co ztratit a nechce dál snášet útlaky od bílých lidí. Ač vám její kreace zůstane v hlavě ještě dlouhou dobu, na hlavním večeru bude patřit k outsiderům. Jedním z důvodů je i to, že si podobně jako první nominovaná "nekrade" snímek pro sebe, zásadní překážkou ale bude fakt, že jedna z jejích dvou kolegyň velmi pravděpodobně získá sošku v kategorii vedlejších výkonů, čímž se naplní kvóta oceňování politicky korektních filmů. Rooney Mara (Muži, kteří nenávidí ženy) Vůbec největším outsiderem této kategorie je mladičká Američanka, která v drsné Fincherově kriminálce hraje těžce asociální, ale vysoce inteligentní hackerku Lisbeth Salander. Ta je v jejím podání drsnou a nekompromisní ženou, s níž by se chtěl kamarádit jen málokdo. Působí exoticky svým zjevem a v davu ji rozhodně nepřehlédnete. A právě její vizuální podoba jde ruku v ruce s hereckým výkonem - je až neuvěřitelné, co dovedli tvůrci udělat z krásné herečky a jak nepřitažlivě a nežensky ji zachytili. Ač bych této slečně sošku ze srdce přál, je bohužel takřka bez šancí, neboť její postava je tak nekonvenční a "mimózní", že to bude spoustě konzervativních akademiků proti srsti. Malý zázrak je už jen její účast ve finálové pětici žen. Meryl Streep (Železná lady) Pozice hlavního favorita mezi herečkami patří jednoznačně třiašedesátileté dvojnásobné držitelce Oscara. Do karet jí hraje snad úplně všechno. V jinak nudném a extrémně nezáživném a zmateném životopisu jediné britské premiérky Margaret Thatcherové je právě ona tím nejsvětlejším bodem a tahounem. Její kreace je typicky oscarová a kromě v rámci možností propracované psychologie disponuje zejména skoro autentickou fyzickou podobou, včetně nápodoby stylu řeči a chůze, na což Akademie slyší jako na máloco. Navíc jde v tomto případě i o ryzí herecký koncert, v němž jí nikdo nestačí a ani se nesnaží být rovnocenným partnerem. Vzhledem k mnoha oceněním, která už si Streep za roli odnesla a zisku Zlatého glóbu, je Oscar téměř jistý. Michelle Williams (Můj týden s Marilyn) Ač se Oscary často udělují za ztvárnění skutečných osob, Williams tentokrát nejspíše opět odejde s prázdnou (na sošku už byla nominována jednou za Zkrocenou horu). Boj s Meryl Streep zkrátka letos bude nad její síly, i když ne její vlastní vinou. Sexuální symbol padesátých let Marilyn Monroe ztvárňuje bezchybně, decentně, ale ne tolik výrazně, jak by bývalo bylo na zisk sošky potřeba. Sice odpozorovala mimiku svého předobrazu a výborně dokázala předvést i jeho tragický rozměr a celkový smutek, v němž hollywoodská ikona žila, s fyzickou podobou už je to horší. Divák nikdy nemá pocit, že sleduje skutečnou Marilyn, což je v kontextu oscarových nominací handicap. Její šance rapidně snižuje také to, že kolega Kenneth Branagh je stejně výborný jako ona (ne-li o chlup lepší) a v paměti zůstane přece jen spíše jeho kreace. Šance podle filmserveru:

Meryl Streep (Železná lady) 80 %

Michelle Williams (Můj týden s Marilyn) 10 %

Viola Davis (Černobílý svět) 5 %

Glenn Close (Albert Nobbs) 5 %

Rooney Mara (Muži, kteří nenávidí ženy) 0 %