"Nikdy nezapomenu na ten víkend, kdy Laura zemřela. Stříbrné slunce pálilo skrz oblohu jako přes obrovskou lupu. Byla to ta nejparnější neděle, jakou si pamatuji. Cítil jsem se jako ten poslední člověk, co v New Yorku zbyl. Protože s Lauřinou strašlivou smrtí jsem byl sám. Já, Waldo Lydecker, jsem byl jediný, kdo ji skutečně znal, a právě jsem začal psát Lauřin příběh, když za mnou přišel další z těch detektivů..." Byli tři a všichni byli z nějakého důvodu Laurou Hunt (Gene Tierney) posedlí: chladný sloupkař a arbitr vkusu Waldo Lydecker (Clifton Webb), manipulátor, stvořitel, profesionální cynik. On dal Lauře rozhled a vkus. Byla jeho žačka, jeho dílo. Shelby Carpenter (Vincent Price), playboy a příživník, ji od Walda odlákal a požádal ji o ruku. A nakonec Mark McPherson (Dana Andrews), newyorský detektiv, nyní pátrá po vrahovi krásné dívky v rozletu. Během výslechu jednotlivých svědků se mu Laura začíná nebezpečně dostávat pod kůži. Co na tom, že ji zaživa nepoznal. Psát o Lauře, jednom z nejkrásnějších filmů noir je těžké. Je to film s velkým zvratem, který by bylo zločinem prozradit a nelze než závidět budoucím "premiérovým" divákům. Tím pádem je nutno našlapovat jen zlehka kolem výše naznačené zápletky, byť ani ta nejspíše není tím, co činí snímek nezapomenutelným. Zařazení k filmu noir totiž ani tak nevychází z řešení vraždy (která sama ještě noir nedělá), ale úžasně divných postav, které ve filmu před divákem defilují, a některých více než zvláštních dějových prvků. Ty však překvapivě neruší, ale slouží celkově zvláštnímu vyprávění. Jistou neodolatelnou bizarnost snímku geniálně vystihl známý recenzent Roger Ebert: „Film noir je známý svými spletitými zápletkami a svévolnými zvraty, ale i v žánru, který nám dal Maltézského sokola, si toto zaslouží medaili. V Lauře máme: detektiva, který nikdy nejde na policejní stanici; podezřelého, který je pozván, aby se připojil při vyslýchání dalších podezřelých osob; hrdinku, která je po většinu filmu mrtvá; muže šíleně žárlícího na ženu, ačkoliv ani na chvíli nevypadá, že by mohl být heterosexuál; romantického hrdinu, kterým je přihlouplý balík z Kentucky, pohybující se v manhattanské smetánce, a vražednou zbraň, která je policistou vrácena do skrýše se slovy 'stavím se pro ni ráno'. Jediná nahá scéna zahrnuje žárlivého muže a policistu.“ Laura v podání přenádherné Gene Tierney je sice středem snímku, kolem kterého se všichni otáčejí, sama herečka ale sebekriticky přiznala, že svůj výkon za kdovíjak výjimečný nikdy nepovažovala. Jenže ono více ani nebylo potřeba. Jako ve většině jejích úspěšných filmů stačilo, když "tam byla" a nechala působit svou krásu a charisma. Laura je ideál, sen, důvod mužské posedlosti. Mimochodem Laura není žádná noirová femme fatale. Neintrikuje, nechce nikoho využívat k naplnění svých cílů. Ona jen zvýrazňuje špatné vlastnosti lidí ve svém okolí. A nikdo z jejích ctitelů nemá svědomí čisté, ať už je to samolibý Waldo, záletný Shelby či s velmi podivnými záměry vyšetřující detektiv Mark. Něco málo ze zákulisí vzniku snímku. Autorkou předlohy je Vera Caspary, která stála nejprve u vzniku divadelní hry Ring Twice For Laura, na jejímž základě vznikl i román zvaný prostě Laura. O adaptaci měl zájem režisér Otto Preminger (mimo jiné The Man With The Golden Arm, Anatomie vraždy či Bunny Lake Is Missing), ale s autorkou se nepohodl ohledně úprav - měl dojem, že zajímavější postavou je Waldo, nikolik Laura. Před samotným natáčením a v jeho počátku docházelo ke střetům mezi hlavou studia 20th Century Fox, slavným Darrylem F. Zanuckem a Premingerem, který byl nejprve od režie odstrčen pouze do pozice producenta a poté docházelo k bojům ohledně obsazení. Preminger si mimo jiné vymínil i svého favorita pro klíčovou roli Walda, převážně divadelního herce s poněkud zženštilým zjevem Cliftona Webba. Režijní otěže do rukou dostal Rouben Mamoulian, který svého producenta ignoroval a začal přepisovat scénář podle svých představ. Po nešťastném startu natáčení však byl odejit a Preminger si svou zamilovanou látku natočil sám.

Laura je film, který vás omámí. Ať už vyšperkovanými dialogy, z nichž nejvíce trčí sarkastické šlehy nenávistného Walda, krásnou (oscarovou) kamerou, jež dává přednost plynulému pohybu před razantními střihy, nebo ústřední melodií Davida Raksina, která se stala posléze standardem, který nahrálo spousta známých interpretů včetně Franka Sinatry. Jedinečná je též snová atmosféra, která nabírá díky problémovým hrdinům na intenzitě noční můry. Jsou filmy, které nestačí vidět jednou, a Laura je zaručeně jedním z nich.