Pina nemluví. Pina tančí a to, co má na srdci, vyjadřuje pohybem a hudbou, s níž tvoří neodlučitelný pár, který žije vlastním životem. Jestli by se nějaký film neobešel bez hudebního doprovodu, pak právě tento.
Phillippina Bausch se stala filmem a není to o tom, že titul je vlastně její přezdívka, protože to všechno ve skutečnosti začalo už před lety, kdy se spolu s
Wimem Wendersem rozhodla natočit pozoruhodný taneční snímek. Pina však zemřela těsně po první klapce v roce 2009, přesto se na snímku zásadně podílela a její poselství tkví v každém drobném pohybu ruky, pootočení hlavy, v každém kroku. Celý film se tak stal poctou této slavné choreografce a tanečnici.
Přestože je spolu hudba a taneční choreografie snímku úzce provázána, přesně stominutový film doprovází pouze šestapadesát minut trvající soundtrack, což je spíš plus, protože tam, kde hraje hudba celý snímek, už je člověk na závěr přece jen trochu uposlouchaný (
dvojka Relikvií je i přes obrovské
Desplatovo umění trochu jako flašinet).
Pina si nezakládá na velkoleposti a ani bláznivých kreací tu nedočkáte.
Hlavní podíl na patnácti skladbách patří německému písničkáři a skladateli
Thomovi Hanreichovi, který napsal rovnou pět instrumentálních tracků a jeden nazpíval. Originálně pojmenovaná
Pina, ale i
Glasshouse nebo
Rooftop (která je mimochodem asi nejpovedenější částí soundtracku) naplno zaměstnávají smyčce, z nichž prim tu hrají housle, jimž nechává nejvíce prostoru, čímž mohou vyniknout nad ostatní rytmický doprovod. Jeho
Tied Down se nepouští fidlátek, ale do pozadí vměstnává i elektroniku a celá harmonie jakoby zabrousila do nebezpečných ulic Gothamu do společnosti
Zimmerova Temného rytíře.
Tím nejpovolanějším na soundtracku (přestože netvoří stěžejní linku) je japonský skladatel a trumpetista
Jun Miyake, který několik let spolupracoval právě s
Pinou Bausch. Jeho
Lillies Of The Valley, použitá mimo jiné v traileru, navozuje podivuhodnou atmosféru elektronickým broukáním mezi opakující se jednoduchou klavírní melodií a drnkáním violoncella. I jeho zbývající dvě skladby
The Here And After a
All Names poznáte bezpečně, protože si v sobě nesou jeho charakteristické bicí, a i navzdory zdánlivě klidnějšímu ladění vyvolávají nedefinovatelné vnitřní vzrušení.
Čtvrtá skladba v pořadí soundtracku konečně přinášení krom výrazného instrumentálního podtextu i dost netradiční zpěv skupiny Hazmat Modine, která letos vystoupila i na festivalu Colours Of Ostrava. Píseň
Bahamut balancuje někde mezi reggae a cikánskou hudbou a po úvodní trojici probudí perfektní trumpetou, tubou a kytarou. Na OST přispěl i Owain Phyfe, který se vzdal moderního způsobu života a stal se trubadúrem. Své bytí věnuje naplno zpěvu starých písní v mnoha jazycích a
La Prima Vez jakoby posluchače skutečně přesunula o pár století do minulosti. Představuje tak zajímavý kontrast.
A nesmí chybět ani opera, která se vměstnala na sedmičku. Balada
O Let Me Weep For Ever ze slavné opery Henriho Purcella
The Fairy Queen, která je adaptací Shakespearovy hry
Sen noci svatojánské, znamená zajímavý výlet mezi méně tradiční soundtrackové variace. Na retro náladu navazuje i následující
Os Meus Olhos, která sice pochází ze současnosti, ale kytara a loutna ve spojení s tesklivým zpěvem portugalského kytaristy Germana Rocha zní jako ze středověku.
Zpátky k elektro instrumentálnímu minimalismu posluchače přenese francouzský skladatel René Aubry, jehož
Memories De Furutur maličko připomínají
Memories Of A Geisha Johna Williamse. Ve stylu Rufuse Weinwrighta si ve dvanácté skladbě konečně zazpívá i
Thom Hanreich vleklou
My One And Only Love.
Zajímavě pozmění ladění předposlední track
Fantass Joint, který míchá trip-hop, elektroniku a fantastický saxofon v režii DJe Amona Tobina, který vystupuje v projektu s názvem Cujo. Závěrem se na scénu dostane opět
Hanreich v cirkusové
Shake It.
Celkově je soundtrack opravdu zajímavým mixem interpretů a dohromady dobře funguje, přesto je možná škoda, že se do něj nevešlo několik málo výraznějších a bouřlivějších momentů, které by trochu strhly uspávající otupělost, která na mě člověka sedá při x-tém poslechu.
Thom Hanreich - Rooftop (from Pina OST)
Album: Různí - Pina OST
Celkový čas: 56:14
Skladby: Thom Hanreich - Pina // Jun Miyake - Lillies Of The Valley // Thom Hanreich - Glasshouse // Hazmat Modine - Bahamut // Thom Hanreich - Rooftop // Owain Phyfe - La Prima Vez // The English Chamber Orchestra - O Let Me Weep For Ever Weep // Germano Rocha - Os Meus Olhos // Thom Hanreich - Tied Down // Jun Miyake - The Here And After // Rene Aubry - Memoires De Futur // Thom Hanreich - My One And Only Love // Jun Miyake - All Names // Cujo - Fatass Joint // Thom Hanreich - Shake It.