Za britským plukovníkem Lewisem (Jason Clarke) přijíždí v roce 1946 do poválečného rozbombardovaného Hamburku jeho žena Rachael (Keira Knightley). Jeho trápí to, co v Německu za války zažil a co všechno byl nucen dělat, ji trápí nevítaná změna prostředí a pobyt v zemi plné nedávných nepřátel. A oba navíc trpí ztrátou syna, jenž před časem zemřel při leteckém náletu, což v jejich manželství způsobilo silnou trhlinu. V Hamburku se ubytují v luxusní vile patřící německému architektovi Stefanovi (Alexander Skarsgård), kterého Lewis nechá i s jeho dospívající dcerou bydlet v podkroví, aby nemuseli žít na ulici. To Rachael nelibě nese, protože se těšila na trochu soukromí, a navíc Němce z principu nenávidí. Po několika týdnech společného soužití však její odpor opadne a poté, co Stefana blíže pozná, v něm dokonce najde zalíbení. A on v ní.Britské koprodukční drama Zraněná srdce, natočené převážně televizním režisérem Jamesem Kentem (Testament mládí), je adaptací stejnojmenného románu spisovatele Rhidiana Brooka, jehož základem je poválečná romance vyprávějící nejen o vášni, ale i o bolesti ze ztráty, výčitkách svědomí a touze pohřbít minulost a začít znovu a jinak. Na výše naznačený milostný trojúhelník ovšem dojde až někdy v polovině filmu a do té doby jsou především představovány jednotlivé postavy, rozpadlé prostředí a nezvyklá situace, v níž se nacházejí, a pozvolna se měnící vztahy mezi nimi. Úplně hladce to ale bohužel nejde.
Hlavní potíž spočívá v tom, že filmu se dlouho nedaří přimět diváka k sympatizování s hlavní hrdinkou, kterou se na pozadí scén odehrávajících se v ruinách Hamburku, kde vládne smrt, zkáza, bída a hlad, nechává zabývat rádoby problémy typu „tohle křeslo je ošklivé a nepohodlné,“ „nelíbí se mi koukat na zeď, na které dřív visela Hitlerova podobizna,“ či „mého muže nečekaně zavolali k rozhánění demonstrací, zrovna když jsem měla chuť se milovat, to je teda smůla.“ Zkrátka si žije na okolní poměry privilegovaným životem ženy v domácnosti, ve velkém domě se služebnictvem a relativně v přepychu, leč půlku filmu stráví ohrnováním nosu a vyjadřováním nespokojenosti. A pak se tajně spustí s pohledným architektem, protože její stávající manželství jí už štěstí a uspokojení nepřináší.Vzniklá milostná linie nicméně ani ve druhé půlce snímku není ničím příliš výrazná a přebíjí ji mnohem zajímavější motiv zkoušeného manželství, silně poznamenaného a zpřetrhaného ztrátou potomka, snaha jeho protagonistů se s ní nějak vyrovnat a jejich zoufalství, jemuž se oba brání dát průchod. Ledacos přitom zachraňují herecké výkony Keiry Knightley, Jasona Clarkea a Alexandera Skarsgårda, jenž jsou spolu se zdařilou dobovou výpravou na celém filmu tím zdaleka nejlepším. V závěru je pak celá ta milostná zápletka, nazíraná z pohledu Rachael, degradována do příběhu ženy, která si není jistá, co vlastně chce, avšak přesto se musí rozhodnout, jestli začne nový život v novém vztahu, nebo se pokusí dát do pořádku ten předchozí. Kdo ale má v oblibě červenou knihovnu a tklivá melodramata, ten si popláče každopádně, o tom žádná.
Pak je tu ještě ta věc, že příběh hlavní trojice je místy narušován vedlejší linií, v níž se Stefanova dcera začne sbližovat s mladým nacistou, jenž vede malou skupinku záškodníků, sabotujících práci britských vojáků. Tahle rovina jistě měla v knižní předloze svou funkci, ve filmu však vyznívá nadbytečně, neb je podaná značně zkratkovitě, je předem jasné, k jakému typu vyvrcholení bude směřovat, a ve finále je završena mimořádně neintenzivně, bez šance dostatečně zapůsobit a strhnout – a ostatní postavy se s ní navíc vypořádají až příliš rychle, téměř jako kdyby k ní vůbec nedošlo, takže jí ani nedají prostor k doznění.
Pak je tu ještě ta věc, že příběh hlavní trojice je místy narušován vedlejší linií, v níž se Stefanova dcera začne sbližovat s mladým nacistou, jenž vede malou skupinku záškodníků, sabotujících práci britských vojáků. Tahle rovina jistě měla v knižní předloze svou funkci, ve filmu však vyznívá nadbytečně, neb je podaná značně zkratkovitě, je předem jasné, k jakému typu vyvrcholení bude směřovat, a ve finále je završena mimořádně neintenzivně, bez šance dostatečně zapůsobit a strhnout – a ostatní postavy se s ní navíc vypořádají až příliš rychle, téměř jako kdyby k ní vůbec nedošlo, takže jí ani nedají prostor k doznění.Film Zraněná srdce se tím pádem nese ve znamení diskutabilně uchopeného, leč poměrně silného příběhu, řady vypravěčských nedostatků a do jisté míry i citového podchlazení, kvůli němuž je nutno výraznější emoce dohánět truchlivými scénami usedavého pláče a nářků. To vše z něj dělá v podstatě tuctovou a nepříliš vtahující dramatickou romanci, odehrávající se však alespoň v netuctovém prostředí a zahranou herci podávajícími nadstandardní herecké výkony.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
