Dánský režisér Thomas Vinterberg se pustil do filmové rekonstrukce tragédie ruské ponorky Kursk. K ruce si vzal špičkové a hvězdné evropské obsazení a spoluscenáristu legendárního vojína Ryana. Jak jejich spolupráce dopadla?
Před devatenácti lety plnila stránky novin a části televizního zpravodajství obrovská námořní tragédie, která se odehrála na ruské ponorce Kursk. Z rutinního cvičení, které probíhalo v srpnu 2000, se stal boj o život a záchranu několika desítek námořníků v momentě, kdy trupem lodi otřásly mohutné exploze, které ji poslaly do hloubky sto osmi metrů, na dno Barentsova moře. Pro všechny začal boj s časem, pro ruskou armádní elitu ale navíc bohužel i boj se zoufale zastaralou technikou, která záchranné práce nezvládá. Pomoc nabízí i západní mocnosti, jenže ta přes hrdé ruské loďstvo nemá šanci projít.
Je trochu s podivem, že tak atraktivního tématu se filmaři nechopili už mnohem dříve a čekali dlouhých osmnáct let. Trochu překvapující je i to, že snímek s jednoduchým a zcela jasným názvem
Kursk vznikl v belgicko-lucemburské koprodukci, takže nejde o tak epickou záležitost, jak by se mohlo zdát. Překvapením může být i jméno režírujícího Dána
Thomase Vinterberga, který před skoro pětadvaceti lety stál u zrodu manifestu Dogma a podobným tématům se ve své dlouhé filmografii rozhodně nevěnuje.
Od úvodních minut velmi pečlivě buduje atmosféru, v čemž si pomáhá i tím, že všechny scény na palubě ponorky se odehrávají na trochu užším plátně, než bývá zvykem a působí tím pádem dost klaustrofobicky, nikoli ale tak, jak by mohly. Dojem ještě prohlubuje citlivé a občasné užívání ruční kamery, kterého rozhodně není moc a naprosto plní svůj účel. Věrohodně se mu daří přenášet na diváka i strach rodin o příbuzné a zapůsobit několika silnými scénámi, z nichž ta nejlepší se skrývá v samotném závěru.
V tom všemu mu pomáhá i na evropské poměry hvězdné obsazení, v němž paradoxně nejvýraznější dojem zanechá civilní
Léa Seydoux, která na sebe strhává veškerou pozornost ve všech scénách, v nichž se objeví. I její kolegové jsou výborní, a ačkoli stejně jako ona nemají moc prostoru, mají dostatek charismatu na to, aby vše bezpečně utáhli. Ať už mluvíme o
Colinu Firthovi, čím dál lepším
Matthiasi Schoenaertsovi nebo sympatickém
Peteru Simonischekovi, nelze říct, že by byli nedůvěryhodní nebo nevýrazní. Zvláštní zmínku pak zaslouží herecký veterán
Max von Sydow, který si úlohu arogantního a tvrdohlavého ruského generála náležitě vychutnává.
K tomu, aby si divák film plně užil, je ovšem nutné přijmout jeho optiku, která je velmi zjednodušující a od začátku je jasné, kdo je za ty hodné a kdo za ty zlé. Celkově je příběh strašlivě černobílý a naivní, některé momenty (zejména scény ze závěrečného pohřbu) pak jsou dost kýčovité a prvoplánové.
Výsledku moc neprospívá ani to, že scenárista
Robert Rodat se snaží sledovat několik linií a snímek tak skáče z místa na místo, aniž by to mělo nějaký efekt. Logickým vyústěním je pak to, že žádná z nich nemá takový emocionální dopad, jaký by si zasloužila. Za tím ale částečně vězí i mezinárodní nutnost nechat všechny mluvit anglicky, což je pochopitelně u ruských postav zvláštní a neautentické. Budiž ale tvůrcům přičteno k dobru alespoň to, že všichni herci mluví svým akcentem a nepokouší se o onen nechvalně proslulý ruský přízvuk.
Zajímavé také je, že ačkoli tvůrci často pracují s motivem hodinek, jakákoli časová orientace je prakticky nemožná, protože se nikde neuvádí, jak dlouho námořníci v ponorce jsou a v jakém časovém horizontu se celý příběh odehrává. Zásadně pak chybí i informace o tom, jak celé plavidlo vypadá a absolutně se tu nevysvětlují některé klíčové pojmy, které by posloužily k pochopení tragédie celé situace (v jedné chvíli se například mluví o kesonové nemoci, aniž by bylo objasněno, o co jde), což vytrhává z plné pozornosti a bohužel to zapřičiňuje i to, že film působí zbytečně odtažitě. Měl-li
Vinterberg nějaké vyšší ambice, sráží mu je mimo scénáře i značné využívání všemožných žánrových klišé, která jsou sice únosná a není jich zase tolik, přesto jsou očekávaná.
Celkově vzato tak je
Kursk hodně slušnou evropskou žánrovkou, která se snaží uspokojit méně náročného i trochu náročnějšího diváka, dělá to ale dost kostrbatě a ne úplně nejlépe. Rozhodně by jí prospělo svižnější tempo a možná také větší příběhová nápaditost.
PS: Pokud nemáte zvláštní obsesi ponorkovými thrillery, z celkového hodnocení si s klidným svědomím odečtěte jeden bodík.
Český trailer filmu Kursk / Kursk