Snímek by se dal zařadit do početné série těch, které vás nutí přestat zavírat oči nad zvěrstvy, která se při druhé světové válce děla. Vyčnívá však trochu odlišnou tematikou, kdy se zaobírá hlavně "osvobozování" Sověty, kteří při svém působení v Polsku roku 1945 opakovaně znásilnili řád jeptišek v jednom z klášterů. Mnoho z nich otěhotní, ale před společností tento fakt musejí skrývat, dokud nejsou donuceny najít lékařskou pomoc v podobě mladé francouzské stážistky.Do děje je divák vtažen prakticky okamžitě a po celé jeho trvání zůstává uchováván v studeně ponuré atmosféře, která v divákovi vzbuzuje pocit naprosté bezútěšnosti a beznaděje. Po stránce gradace děje je to tedy velmi zajímavé a zvládnuté dílo, důkladně si hrající s divákovo vnímáním určitých postav a stírající rozdíly mezi zlými a hodnými postavami stejně tak jako mezi fanatičností a chováním dle víry.
Celou stopáž se Agnus dei drží dalšího velmi silného motivu, kterým je vnímání společností. Co vše je člověk schopen udělat pro to, aby si udržel na venek svou čistotu, přestože pošpinění jeho osoby nezpůsobil on sám? Tohle zdatně prozkoumává režisérka Fontaine až do extrémů opět se zaměřením na silné ženské hrdinky bojující se svým osudem. Téma obecně není naprosto nové pro poválečné snímky, ale ve svém zpracování dovede učarovat sálajícím pocitem chladu, který divákům pronikne až do morku kosti.Vytknout se pak dá snad jen velmi neosobní postavení diváků vůči všem postavám, které jej umisťuje do pozice vzdáleného pozorovatele bez schopnosti jakkoliv se vžíti do hrdinů i anti-hrdinů daného filmu. K tématu je pochopitelné, ale občas je opravdu na škodu, protože se mezi nesčetným množstvím postav v hábitech lehce ztratíte. I tak Agnus dei dobře pracuje s motivem lidské zrůdnosti a stojí za pozornost.
