Je to komedie o zaměstnancích newyorské pobočky jakési internetové firmy, jimž šéfuje rozpustilý idiot Clay (
T. J. Miller), který je ředitelem pobočky jen díky tomu, že jeho zesnulý otec tu firmu založil. A jeho sestra Carol (
Jennifer Aniston) zdědila otcovu pozici, takže bratrovi dělá dusno a hrozí pobočku zrušit, případně drasticky propouštět zaměstnance, pokud Clay neuzavře na poslední chvíli nějakou hodně výnosnou smlouvu.
Takže Clay a jeho pravá ruka Josh (
Jason Bateman) se vrhnou k přesvědčování jediného nabízejícího se zájemce o spolupráci, aby namísto lepší konkurence uzavřel smlouvu za mnoho milionů s nimi, a když se dozvědí, jak mu záleží na kultuře firmy, chytnou se posledního stébla a pozvou ho na nezapomenutelný vánoční firemní večírek. Tudíž kancelářský prostor přemění na taneční parket s hlasitou hudbou, kde nechybí mimo jiné hektolitry alkoholu, stroj na sníh, živí sobi, živé batole v umělých jesličkách a kokain.
V zásadě je to ten typ komedie, v níž jde o to vygenerovat co nejvíc humoru z toho, že její hrdinové do sebe lijí alkohol, následkem čehož se chovají jako ještě větší magoři než kdy dřív, strašně se ožerou a všechno kolem nich se ohromně podělá. Kokain se samozřejmě přimíchá do stroje na sníh, všichni zaměstnanci se dostanou do rauše, ze záchodů se stane hnízdo neřesti, asistuje záchranka, sem tam někdo založí oheň a všechno se to děje za zády přísné a upjaté Carol.
No a problém je v tom, že to všechno není ani trochu vtipné, což je zaviněno dvěma důvody. Zaprvé podobných filmů, v nichž by se pařilo a hojně dopouštělo různých dekadentních zvěrstev, už bylo hodně (zmíněná
Pařba ve Vegas,
Našrot,
Projekt X,
Byla to divoká noc…) a
Pařba o Vánocích nenabízí nic nového, ničím nevybočuje, ani nemá žádnou nadstavbu v podobě lepších hereckých výkonů nebo propracovanějšího příběhu, než by se dalo čekat. Zkrátka je to úplně řadová komedie na tohle téma. Zadruhé není dobře natočená a má opravdu velmi, velmi slabý scénář, který selhává v práci s postavami, ve využití námětu, prostředí i rekvizit, v budování gagů a dokonce i v tvorbě pouhých slovních vtipů.
Asi nejhorší je ta práce s postavami, kdy úplně všechny postavy ve filmu jsou v lepším případě špatně používaná klišé (třeba zaměstnanec-nerd, co se před svými kolegy-nerdy tváří, jakože má za přítelkyni sexy modelku, ale když přijde na to pozvat ji jako doprovod na večírek, tak si musí chtě nechtě objednat prostitutku), v horším případě otravné karikatury (viz přemrštěně strohá a za všech okolností politicky korektní zaměstnankyně, která má problémy s prděním). Většina hrdinů je skutečně mimořádně nesympatická nebo vyloženě nepříjemná a protivná (včetně postavy Jennifer Aniston).
Zároveň se nedaří vydolovat skoro žádnou zábavu z celé té situace s extrémně přehnanou párty v kanclu, protože filmu chybí nadhled, nepoukazuje na absurdnost vznikajících situací a nedokáže se naplno odvázat. Nevyžívá se v reji namol opilých úředníků a obnažených ňader a neumožňuje nechat diváka si tu vřavu pořádně užít, protože v pozadí se neustále vznáší jakýsi pocit viny z toho, že se hlavní hrdinové dopouštějí něčeho, čeho by se dopouštět neměli, a co bude, až se na to přijde.
Nejlepší scéna filmu je ta, v níž se pracovištěm začne ve zpomaleném záběru a za hudebního doprovodu nějaké vánoční metalové balady prohánět Ježíš Kristus na bílém oři, ale zároveň je také jediná dobrá, a jediná, u které se lze aspoň trochu zasmát. Většina ostatních scén je totiž vzhledem k zobrazovanému obsahu až nepřirozeně suchá a nezábavná.
Až na pár drobností je to jen bída a nic než bída, v níž nefunguje humor, děj, herci, ani opatrné pokusy o romantiku. Na druhou stranu se nedá říct, že by Pařba o Vánocích působila nějak urážlivě či trapně, takže aspoň nějaké pozitivum. Jako důvod k doporučení je to ale zatraceně málo. A vánoční náladu to taky zrovna dvakrát nezvedne.