Pokračování Dne nezávislosti s podtitulem Nový útok naráží na to, že část publika se chce obracet do minulosti, protože ji míjí superhrdinské počiny, ale má určitou zavádějící představu, jaké co bylo, či zná přesné nároky na to, jaké co má být. Dvojka zestárne rychleji než jednička, protože kvůli množství postav pracuje spíše s typy, než aby nabízela prokreslenější jedince, a nahrazení důmyslné kombinace praktických a počítačových triků masivním natáčením před modrým plátnem způsobí rychlé zastarání. Neznamená to ovšem, že by šlo o špatný snímek, protože většina negativních reakcí u nás i v zahraničí vychází právě ze zavádějících vzpomínek na první díl a poměřování ho s jeho následovníkem. A přestože nejenom divácká, ale i čtenářská obec má ráda opakování (či sequely připomínající spíše remaky), já se mu vyhnu a odkážu raději na svou kritiku z dob uvedení do kin. Jenom otázka, jestli se dočkáme třetí části, zůstává ve hvězdách, protože Nový útok díky tržbám ze světa pokryl náklady na vznik, ale nestal se kdo ví jak výdělečným. Asi těch konkurenčních vzpomínání po letech (Krotitelé duchů, Jason Bourne...) bylo nějak moc. (8/10)
BLU-RAY:
Nezáleží na tom, kolik blockbuster utržil při svém prvním životě během uvedení do kin, protože pro následný druhý život na nosičích pro domácí kino se stalo normou vydat vedle klasického amaraye (plastového balení) i steelbook. Nejinak (nedávno po Warcraft: První střet) tomu je u Den nezávislosti: Nový útok, který ale namísto běžných tří edic je k dostání pouze ve dvou. Jednak v plastovém obalu s jedním diskem, na kterém je film ve 2D a veškeré bonusy, jednak ve steelbooku s dvěma disky, kdy druhý navíc nabízí snímek ve 3D. Žádný dvoudiskový amaray, pokud chcete třetí rozměr, budete si za něj muset kvůli plechu připlatit, byť ten se graficky od plastu liší pouze zadní stranou (logo namísto mimozemské královny nahánějící autobus) a vnitřním artworkem (odlétající pozemské lodě z hangáru na místo nové mužské hvězdy). A pro úplnost je třeba dodat, že neočekávejte žádnou prodlouženou verzi, o které se i na základě Emmerichových vyjádření po premiéře spekulovalo, ale mezi bonusy je aspoň osm minut vystřižených scén.
OBRAZ A ZVUK:
Den nezávislosti: Nový útok je blockbuster, natáčel se na Red kamery a dokončoval se v rozlišení ve 4K, postprodukčně byl konvertován do 3D. V kinech byl ke slyšení v Dolby Atmos, na modrém disku je "pouze" v DTS-HD 7.1 MA (a mj. i v pětikanálovém českém dabingu). Očekáváte, že se zde dočtete něco jiného, než že se jedná o referenční obrazový a zvukový přepis, potažmo že jde o demo materiál?
Pokud ano, čekáte i vzhledem k výše uvedenému marně, protože u velkorozpočtové studiové produkce jde o standard. Přesto - nebo právě proto - je zajímavější se soustředit na několik problematických aspektů. Z důvodu několika stylistických voleb není obraz tak detailní, jak by si technofilové a technofilky s velkými zobrazovači asi přáli/y. Jednak se podstatná část scén odehrává v noci (s dobře vykreslenou černou, v níž se nic neztrácí), jednak je obraz tónován jako u valné většiny velkofilmů do modrých či oranžových barev, a tak stejně nebo podobně barevné plochy mají tendenci splývat. Paradoxem je, že různé (pozemské i mimozemské) lodě a samotní mimozemšťané jsou detailnější než třeba lidská pokožka nebo oblečení (zejména jednolité vojenské uniformy). (9/10)
Absence Dolby Atmos nevadí (je přítomno na Ultra HD, které u nás - prozatím? - nevychází), DTS-HD 7.1 MA je zcela dostačující. Mluvené slovo nezaniká (při "fekálních" vtipech vyloženě na škodu), zvukové efekty - pozemské a mimozemské lodě přilétající z mimoobrazového prostoru, palba z pušek i různé vnitroobrazové katastrofy - utvářejí zdání trojrozměrnosti a vtahují více než výše kritizované 3D. Patetičnost Wanderovy a Klaserovy hudby ve správných chvílích vydoluje kýžené emoce. Na rozdíl od nedávných blockbusterů, ve kterých není mix vyvážený a demonstruje technologii, než že by opravdu sloužil vyprávění (mrk mrk Warcraft: První střet, mrk mrk X-Men: Apokalypsa), je osmikanál u Dni nezávislosti příkladem toho, jak by zvuk měl u letního (toužebného) trháku znít. (10/10)
BONUSY:
Jeho úsečný komentář si lze navolit i u osmi minut vystřižených scén, u kterých je nakonec dobře, že jim nebyly dokončeny triky a zařazeny do slibované rozšířené verze, protože se bez nich snímek obejde. Povětšinou jde o tzv. "character bits", které u jednorozměrných postav, potažmo žánrových typů, opravdu nejsou potřeba. Některé by navíc narušovaly náladu (vážnější rozhovor u silnice, smrt prezidentky). Šest minut nepovedených scén pobaví, i když spíše kvůli omylům na place (neposlušný pes, obtížnost natáčení před modrým pozadím), nikoliv nuceným hláškám z úst Goldbluma. Za určité rozšíření filmu se dá považovat i dvojice featuretů, které byly dostupné před premiérou na jiné platformě: falešný dokument Válka roku 1996, která vyplňuje mezeru mezi prvním a druhým dílem, a tříminutový TV pořad It´s Early, ABQ!, ve kterém Goldblum a Hirsch jsou za své postavy. Na rozdíl od jiných transmediálních franšíz se Nový útok bez svých rozšíření obejde, protože vše podstatné (vzpamatování se po útoku, smrt jistého hrdinného pilota, vybudování základny, narušený vztah mezi otcem a synem) je nám sděleno ve snímku samotném. Vedle dnes již na discích málo přítomných upoutávek (dva trailery, jeden televizní spot, dohromady mírně přes pět minut) je dobrým doplňkem galerie kreseb, kterou se lze proklikat buď samostatně, nebo si jednotlivé části přehrát (cca 13 minut). Je rozdělena do pěti sekcí, v nichž jsou detailní náčrtky mimozemšťanů (69), umělé inteligence (8), lidí (35 - včetně jejich technologie), míst (18) a megalomanských obrázků, s nimiž filmaři prezentovali film studiu (17).
Hlavním bonusem je 55 minut dlouhý a do 4 částí rozčleněný film o filmu Další den: Z natáčení filmu Den nezávislosti: Nový útok. Na DVD ho nenajdete (výše zmíněné materiály ano), je exkluzivní pro Blu-ray. I proto by člověk očekával, že bude méně propagační, více věcný. Pozornost si ovšem zaslouží, protože klade důraz na budování světa příběhu, což nebývá častým rétorickým rejstříkem making-of materiálů. Zase ovšem nelze pominout, že všemi částmi (jedna zaměřená více na herce, druhá na praktickou stránku natáčení, třetí na triky atd.) prostupuje osoba Emmericha jako vizionáře-megalomana, kterému je díky trikové trechnologii umožněno převádět na plátno své velikášské "obrazy".
V dokumentu se dozvíme vše podstatné (o nápadu na pokračování, o obsazování, o rozdílu mezi jedničkou a dvojkou s ohledem na pokrok technologií, o přístupu k žánrové kombinatronice a nečekaném odhalení v případě MacGuffinu, o návrzích lodí, o realizaci některých scén...), ale nic z toho, co by člověka opravdu zajímalo a šlo by za očekávatelné pochvalné povídání (ani zmínka o neobsazení Willa Smitha apod.). Navíc si jednotlivé části, do kterých je ani ne hodinový materiál rozdělen, docela protiřečí, protože v jedné je oslavováno, co všechno vzniklo ručně (lodě, výbava hangáru apod.), v druhé se zase adoruje počítačová animace, kdy skoro 90% se natáčelo v ateliérech a většina před modrým pozadím. Dvojka se i díky archivním záběrům z realizace jedničky prezentuje jako její upgradovaná, epičtější verze, jenže ve všem tom budování světa s jeho rekvizitami (lodě, zbraně, technologie) před modrým pozadím zanikají postavy. (7/10)
ZÁVĚR: