Zároveň jde pravděpodobně o nejlepší díl trilogie, což ovšem neznamená, že by šlo o film chytrý nebo nějak zvlášť dobrý. Jeho největší předností je, že oproti předchozím snímkům Šifra mistra Leonarda a Andělé a démoni nepůsobí tolik jako přednáška z dějepisu a nejsou v něm skoro žádná hluchá místa – pořád se něco děje, takže nuda se nekoná a výsledek je vlastně docela zábavný. Už se ale nedá říct, že by byl napínavý, což je způsobeno hlavně průhlednými zvraty a předvídatelným dějem. Škoda.Zápletka je tentokrát o tom, že nějaký americký kontroverzní miliardář prohlásí, že lidská populace roste nezadržitelně rychle, a proto je potřeba vyhubit polovinu lidstva, o což by se měl postarat jakýsi virus, který někam ukryl. Samozřejmě o tom nezapomněl nasdílet pěkné video, v němž i stanovil přesný čas, kdy se virus začne šířit. Pak sice zemřel a informaci o přesném umístění viru si vzal do hrobu, ale předtím pochopitelně stačil zakódovat tuto lokaci do různých rébusů využívajících rozličná evropská umělecká díla a architekturu. Takže jediný, kdo může spasit svět, je samozřejmě Robert Langdon, jehož doprovází doktorka Sienna (Felicity Jones).
Stojí za zmínku, že motivace hlavního padoucha je nejen retardovaná, ale dotyčný ještě navíc udělal všechno proto, aby se mu plán nezdařil. Bravo.
Děj spočívá v tom, že hlavní hrdina pobíhá většinou po Florencii a po Benátkách a pátrá po stopách ukrytých v nějakých konkrétních obrazech, sochách či v odlitku obličeje Dante Alighieriho ve snaze najít další stopy. Přitom jeho bleskurychlé uvažování (a stejně hbité uvažování některých vedlejších postav) se vždy ukáže jako zcela správné, aniž by to mělo jakoukoli logiku, a dialogy vypadají obvykle nějak takto:Langdon: „Hele, našel jsem v kapse saka nějakou trubičku.“
Sienna: „To bude asi vládní schránka se čtečkou otisků prstů.“
Langdon: (Přiloží palec a schránka se otevře.) „Uvnitř je nějaký bílý předmět, zřejmě vyrobený z opracované slonoviny.“
Sienna: „Kdepak, to je opracovaná kost. Lidská.“
Langdon: „Tady to má takovou dírku, třeba by to mohlo fungovat jako Faradayovo ukazovátko.“ (Náhodně s objektem zaklepe, ten se rozsvítí.)
Sienna: „Promítni to na zeď.“
Langdon: „Promítá to Danteho vizi pekla ilustrovanou Botticellim. Ale oproti originálu jsou tu navíc nějaká písmena a jednotlivé kruhy pekel jsou promíchané.“
Sienna: „To bude určitě anagram!“
Jinými slovy – Inferno se zcela jednoznačně nese na vlně svých předchůdců, což s sebou nese mimo jiné dementní příběh založený na symbolice ukryté v renesančních uměleckých dílech, kterou si však autor předlohy vycucal z prstu, a navíc to řešení rébusů a objevování skrytých detailů postrádá jakoukoli tajemnost, protože hrdinové všechny ty hádanky vyřeší hned na první pokus. I atmosféra je stejná, Ron Howard film režíruje řemeslně slušně, ale nijak úžasně, a jediná výhoda oproti předchozím dílům spočívá v tom, že to je opravdu přeci jen o něco nabušenější, takže není otrava to sledovat.
Jinými slovy – Inferno se zcela jednoznačně nese na vlně svých předchůdců, což s sebou nese mimo jiné dementní příběh založený na symbolice ukryté v renesančních uměleckých dílech, kterou si však autor předlohy vycucal z prstu, a navíc to řešení rébusů a objevování skrytých detailů postrádá jakoukoli tajemnost, protože hrdinové všechny ty hádanky vyřeší hned na první pokus. I atmosféra je stejná, Ron Howard film režíruje řemeslně slušně, ale nijak úžasně, a jediná výhoda oproti předchozím dílům spočívá v tom, že to je opravdu přeci jen o něco nabušenější, takže není otrava to sledovat.Skoro by se chtělo říct, že se vyplatí nad dějem nepřemýšlet, ale bohužel to je přesně to, co vás film neustále nutí dělat. Obsahuje totiž řadu flashbacků, Langdon navíc hned od začátku trpí ztrátou paměti a zjevují se mu hororové vize, jdou po něm agenti ze dvou různých organizací, které si navzájem maří práci, různé postavy průběžně mění svá rozhodnutí, za který tým budou kopat, případně se přetvařují… Takže zkrátka přemýšlet musíte, abyste si dali do kupy, o co ve filmu vlastně šlo a proč kdo dělal to, co dělal.
Romány Dana Browna rozhodně nejsou ani zbla inteligentní, ale alespoň jsou psané čtivě. Jejich filmové adaptace se však mohou spolehnout pouze na atraktivní námět a dvě jistoty v podobě Toma Hankse a Hanse Zimmera, kteří nezklamou snad nikdy, ale i tak je to dost málo na to, aby se jim podařilo zakrýt to, jak mdle a hloupě působí, což se týká i Inferna. Na druhou stranu, jak už bylo zmíněno, Infernu se to daří rozhodně nejlépe.
P.S. Závěr filmu se podstatně liší od závěru v knize.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Český trailer k filmu Inferno
P.S. Závěr filmu se podstatně liší od závěru v knize.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
