Od loňského a předloňského počinu je tu určitý posun vpřed a nový přírůstek do Allenovy filmografie je zajisté povedenější. Hlavně to asi bude tím, že obě dvě minulé dramedie trochu postrádaly vtip a daly se odbýt s tím, že jsou "o ničem." Tohle tvrzení ale může na Cafe society použít málokdo, protože v něm humor nechybí a je přímo nabitý úsměvnými momenty, přesně takovými, jaké známe z filmů tohoto velikána.
Strašně se tu povedl i scénář s poměrně svěží a zajímavou zápletkou, přestože není nějak složitá. Ale příběh mladičkého Žida Bobbyho (Jesse Eisenberg), který se vydává do Los Angeles za svým strýcem, má prostě šťávu. Jeho život se ale zamotá, když se zamiluje do Vonnie (Kristen Stewart), která již má poměr s jeho starším a ženatým strýcem (Steve Carell). Vše je pak zkomplikováno žádostí o ruku a film tak opravdu příjemně baví.
Příběhu krásně stačí stopáž hodiny a půl, aby nebyl zbytečně dlouhý a stihl odvyprávět, co má na srdci. Film bohužel není nějak vynalézavý a tu a tam má nějaká hluchá místa, také nadbytečné dějové linie, ale nic z toho nepřekáží natolik, aby to kazilo celkový dojem. Dalším plusem pak je nádherná atmosféra 30. let, která z filmu přímo dýchá a je jako vždy dobře prodávána.
Velmi dobře pak Allen vsadil na herecké obsazení, bez kterého by asi Cafe society nebylo tím, čím je. Hodně pozornosti k sobě na plátně přitahují zdatní herci Jesse Eisenberg a Steve Carell, oba s oscarovou nominací na účtu, ale velmi solidně jim sekundují mladší kolegyně Blake Lively s Kristen Stewart, které se konečně podařilo vymanit ze stínu Stmívání a výher Zlatých malin.
Pokud vám tento text nesedí k některým opravdu špatným ohlasům, bude to asi tím, že film diváky jednoduše rozděluje na dva znepřátelné tábory. Do jednoho spadají fanoušci Woodyho a do druhého ti, kteří ho moc nemusí, a zbytek diváků se pohybuje tak nějak mezi, což hodnocení naprosto odpovídá. Cafe society ale rozhodně není nějak tragické a pokud tento styl filmů vyloženě nenávidíte, zkuste mu dát šanci.